Scany 102 – 111

HRAJÍ DRZÍ KLUCI
Přiblblé xichty. Vícebarevné vlasy. Punk Rockový postoj. Oslavujte 20 let vašich nejoblíbenějších Amerických idiotů…

Los Angeles, 24. dubna, 2009 | Ross Halfin
Billie Joe s blízkými přáteli ve studiu 808 v Oaklandu, v Kalifornii, je tam toho dost ze vzniku 21st Century Breakdown.

Nahoře
Berkeley, 1993 | Popplewell
Post Kerplunk a pre Dookie, zpátky na kalifornském trávník našli kluci rovnováhu mezi punkovými hrdiny a brzy příchozími masivními manstreamovými pocity.

Vlevo
Chicago, 15. června, 2002 | Paul Harries
Má vinyl, bude cestovat: backstage v Chicago Tweeter Ampitheater na Pop Disaster Tour, Mike Dirnt bere DJovu desku na rozehřátí.

Vpravo
Berkeley, 17. května, 1996 | Jake Blakesberg
Buzení sousedů, Mike a Billie Joe dostávají všechno pryč z ulice před jejich zkušebním studiem v Berkeley.

Las Vegas, 21. srpna, 2009 | Paul Harries
„Vstaňte! Vstaňte! Tohle není žádný automat na mice, tohle je zasraná show Green Day!“ ujišťuje se Billie Joe, že jejich publikum je při dvou a půl hodinovém setu v Mandalay Bay na svém místě.

Nahoře
Hollywood, červen 2009 | Ross Halfin
Klui si užívají vzácnou chvilku odpočinku na legendárním LA rock star setkání, Sunset Marquis hotel.

Vpravo
New York, květen 2009 | Bob Gruen
Green Day na střeše ’30 Rock‘ alias RCA budově v centru Manhattanu.

Vlevo
Mountainview, 10. června, 1994 | Jay Blakesberg
Podlahový génius: otevírá hlavní stage na Lollapalooza festivale ve Shoreline Amphitheater, Kalifornie.

Nahoře
Londýn, 16. září, 2000 | Ross Halfin
Stopování za jízdy v Londýnském MHD, Západní Londýn je značkou The Clash

Vlevo
Londýn,24. září, 1997 | Ross Halfin
Ve městě kvůli show v The Astoria, Green Day vyfocení ve studiu na jihu Londýna na cover K!. Billie Joe ukazuje, žeyl minulý týden třikrát do třiceti minut za hňupa. Hezký.

Scany 100 – 101

VEDLEJŠÍ PROJEKTY

RESTLESS HEART SYNDROME
Protože občas být punk rockovými superstar není dost…

FOXBORO HOT TUBS

Nejnovější vedleší projekt Green Day je skutečou kapelou pro dobu internetu. Billie Joe Armstrong se sice mohl v průběhu dění nazvat Reverend Strychnine Twitch, ale skutečné identity členů nebyly před fanoušky ani tiskem nikdy utajovány poté, co se v roce 2007 objevil jejich materiál online. Pochopitelně se šířilo jako elektronická divoká zvěř.
Stejně jako The Network se Foxboro Hot Tubs skládá ze šesti členů – Pinhead Gunpowder/Green Day tour kytaristy Jasona Whita, Jasona Freese – bratra uznávaného bubeníka Josh (The Vandals/A Perfect Circle/Nine Inch Nails) – a frontmana Primma Donna Kevina Prestona (jehož kapela bude brzy na Britském arénovém turné dělat Green Day předskokany). Narozdíl od The Network, hrají omýlaný, klasický rock’n’roll, který je už dávno klíčovým vlivem na popový zvuk Green Day.

„Pořád je tady část Billieho Joe Armstronga, která touží hrát čistý punk rock“

Každý, kdo slyšel Green Day cover The Kinks „Tired Of Waiting For You“ by neměl být tak úplně překvapen retro zvukem Foxboro Hot Tubs, když první polovina jejich debutu Stop Drop And Roll!!! byla na konci roku 2007 dvakrát na krátkou dobu zpřístupněna zdarma online – chytrý marketingový tah, který vyvolal chutě na celé album. V květnu 2008 se vecpalo do UK Top 40 a skočilo těsně pod Billboard Top 20 v USA. Pořád je těžko tvrdit, že horečné scény, které doprovázely kapelu na partyzánském turné po malých klubech v USA v květnu 2008 byly něco jako denní chléb některých členů kapely.

Doporučujeme: Stop Drop and Roll!!!, Jingle Town, 2008

PINHEAD GUNPOWDER

Pinhead Gunpowder byla založena v roce 1990, tři roky po Green Day. Říkají, že letos vyjde jejich antologie Kick Over The Traces, kde i neposkvrněné uši a to i přes nosovky okamžitě poznají poetického zpěváka. Kolekce je taky aktuální připomínkou, že tak jak Green Day přelétají stále více ke středu cesty, je v Armstrongovi pořád část, která chce hrát čistý punk rock.
Jenomže, kořeny Green Day jsou v legendární punkové scéně Gilman Street, tím pádem bylo zjištění, že zatímco on psal některé ze svých největších pop-punkových písní všech dob, bylo v něm taky cosi více agresivní, neomalená hudba, která se ze žánru špinavých počátků dál neposunula, dost překvapující.
Pinhead Gunpowder, do které se Armstrong dostal s větší než malou pomocí svých přátel – Berkeleyského punkového textaře Aarona Cometbuse, Green Day tour kytaristy Jasona Whita a Green Day tour manažera Billa Schneidera – existuje mezi kariérami svých členů a dalšími hudebními zájmy, ale jako všechny pozoruhodné vedlejší projekty, kterým se daří příležitostně udělat hudbu, jenž je dost dobrá, se těší i když postrádá spojení s větší skupinou. Se starším katalogem čtyř alb a dvou EP, ze kterých vzešlo více než jen několik kuriozit pro fanoušky Green Day, se jejich loňské rozhodnutí ukončit svoji pětiletou pauzu živých show dobrým znamením pro jejich budoucnost.

Doporučujeme: Kick Over The Traces, Recess Records, 2009.

THE NETWORK

Nejpodivnější ze všech vedlejších projektů – The Nework se objevili pod rouškou záhad v roce 2003. Následovalo hodně škrábání na hlavách, když se všichni snažili zjistit, jestli jsou do tohoto projektu Green Day zapojeni, proč by se přejmenovávali těmi to jmény: Fink (Armstrong), Van Gough (Dirnt) a The Snoo (Cool) a co je dohnalo k Nové vlně popu přes jejich známku punk rocku.
Zvěsti o tom, že materiál vznikl z alba Green Day Cigarettes And Valentines byly rozdrceny Armstrongem, stejně tak jako doměnky o účasti na Devo. Kapela se tak moc snažila zvětšit propast mezi Green Day a The Network, že vydávala falešné tiskové zprávy, ve kterých měli na sebe blbé kecy. „Snažil jsem se udělat těmhle chlapům laskavost tím, že jsem je přivedl do této země a vydal jsem jejich nahrávku a takhle se mi odvděčí, tím, že kérá sračky o mojí kapele,“ on „zuřil“. „Jděte do prdele, Network. Jen do toho.“
Původně vydán u Armstrongovy vlastní Adeline společnosti, byl debut The Network Money Money 2020 později vydán u Warners. Do té doby děj utichl. Hudební kritici nebyli ohromeni tím, že kapela udělala něco tak jiného, a nepomohla ani neobvyklá image.
Armstrong tento rok potvrdil, že vyjde druhé album.

Doporučujeme: Money Money 2020, Adeline Records, 2003.

Scany 96 – 99

KLASICKÉ INTERVIEW – Leden 2005

Pozn.- původní rozhovor je delší, zábavnější, tohle je upravená verze. Já tady překlad původního nemám, jelikož jsem scany nenašla, ale pokud trochu zagooglíte, tak ho určitě v češtině najdete. Já jsem ho našla např. tady (+fotky z rozhovoru), ale mám pocit, že ani tady není celý jelikož chybí některé otázky.
defétistický postoj – nedostatek sebedůvěry a víry v možný úspěch, stalkerství – sledování ale tak dotěrné, že je to trastným činem
Green Day ve své době čelili několika docela náročným rozhovorům. Ale neměli ani tušení, co po sobě zanechali, když si k rozhovoru do svého elegantního hotelového apartmá v LA v roce 2005 pustili naši vlastní punkovou legendu Mörata…

[Interview: MÖRAT]

Green Day jsou v těchto dnech zaneprázdnění, kvůli světového turné na podporu American Idiot, tomu napomáhá nenechavý tisk, stejně jako dnes, kde se tiskové a televizní štáby vecpou i na těch pět minut, aby zachytili alespoň kousek projevu a napadá je, jestli je dveře při cestě ven nestřelí do zadku. Takže si pravděpodobně potřebují odpočinou od neustálého kladení stupidních otázek, ne? Takže co takhle je nechat ať se ptají sebe navzájem? Geniální!
Ve čtvrtém patře velmi luxusního Chateau Marmont na Sunset Boulevard, ocenění cenou Kerrangu Hall Of Fame z roku 2004 – vokálista/kytarista Billie Joe Armstrong, bubeník Tré Cool a basák Mike Dirnt – se shromáždili okolo potrhaného klobouku, z něhož si budou tahat otázky od vážných po naprosto směšné.
Tré Cool, který během výslechu zahodí dvě otázky přes rameno („Čteš ne-komplimentní hodnocení svých sexuálních vystoupení na webu Metal Sludge?“ a „Je pravda, že vám bylo celé album ukradeno ze studia před tím, než jste udělali American Idiot, jak psal jeden Americký magazín?“) je první, kdo vybere příslušnou otázku:

TRÉ: „Billie, která z písní Green Day tě přivádí nejvíc do rozpaků, nebo která se ti nejvíc hnusí?“
Billie: „A Thousand Hours, protože je to ta nejpitomnější píseň o dívce, je to jako špatný film Johna Hughese!“
MIKE: „Takže Tré, jak jste se smířili jako punková kapela s majoritním labelem?“
Tré: „Proč bych se měl smiřovat?“
Billie: „Jo, jak se chceš bránit jako punková kapela u majoritního labelu?“

BILLIE: „Okay, Miku, je to divné, když na vás každý hudební kriti na světě ukazuje prstem po 15 letech, od chvíle, kdy jste byli zpozorováni jako ‚korespondující punkáči’?
Mike: 
„Punkáči pobřežní hlídky?“
Tré: „Jo, tihleti chlápci ti zachrání život když se ztratíš v moři.“
Mike: „Je to divné? Ne, užívám si to. Je to super! Pravděpodobně jsme chvíli byli ‚korespondující‘ děcka, rozhodně jsme tyhle hovna vymetli.“
Billie: „Kdykoliv se lidi dívají na punk rock v televizi je to považováno za jakési klišé, dokonce i když nemáte číro. Problém punku je, že má někdy jaksi defétistický postoj sám k sobě.“
Kerrang!: Na Top Of The Pops jste každý týden dostali Tee Damned, Sham 69 a Buzzcocks a najednou už to není cool.
Mike: „Spusta kapel v Británii bývávala chytřejší, věděli jak udělat z tisku výhodu, věděli, jak je používat.“

Foto: Billie si v minulosti nachcal do vlastního kufru… a probudil se nahý na chodbě hotelu

TRÉ: „Billie, kdyby si mohl sestavit kapelu svých snů, kdo by ji tvořil?“
Billie: „Karen Carpenter za bicíma, Lemmy na base, Dimebag Darrell una kytaře… No podívejme: zpěv Feargal Sharkey.“
Tré? „Mohl bys mít dva basáky a tři kytaristy.“
Mike: „A Weirda Al (Yankoviče) na akordeon!“
Billie: „A Johnnyho Ramoneho na kytaře! Tohle by nebyla kapela snů, tohle by byla kapela nočních můr.“
Tré: „A Ashleee Simpson k zadním vokálům!“

MIKE: „Kdy měla kapela nejblíže k rozpadu?“
Mike:
 „Pravděpodobně před tím, než se ke kapele přidal Tré, když John, náš první bueník, odešel aby mohl studovat, ale přišel Tré a zachránil nás.“
Kerrang!: Od té doby spolu tak držíte?
Tré: „Jo, mezi náma panuje naprostá upřímnost.“
Mike: „Po tom, co nás náš první bubeník opustil jsme Trému řekli, že jediný způsob, jak od nás může odejít je pytel na mrtvoly!“

TRÉ: „Jaké věci, kterou Green Day udělali, nejvíc litujete?“
Mike:
 „Já lituju celého našeho úspěchu. Docela mě to otravuje.“
Billie: „Nevím. Tahle kapela nemá špatné svědomí.“
Mike: „Můžu citovat něco od Franka (Sinatry)? Lítost, trochu jsem jí měl, ale jen málokterá stojí za zmínku…“
Tré: „Ten song napsal Sid Vicious ty osle!“

„TATO KAPELA SE KVŮLI NIČEMU NECÍTÍ PROVINILE“
Billie Joe Armstrong

Billie: „Ničeho nelituju. Dokonce i hraní s Bon Jovi byl docela úlet.“
Mike: „Špatný úlet! Ale byla to benefiční akce pro lidi postižené Aids.“

TRÉ: „Jaký je váš největší kostlivec ve skříni?“
Billie:
 „Jaké kostlivce máme?“
Tré: „A co takhle to, jak jsme se na výšce ožrali a lehli si navzájem na záda? Experimentovali jsme s lesbismem.“
Mike: „Ukázalo se, že jsme všichni vlastně ženy…“

MIKE: „Tahle je dobrá: jaký je váš oblíbený ‚pánský časopis‘ na tour?“
Tré:
 „Roadies‘ Feet Digest. Jsou to jenom různé stopy bedňáků.“
Billie: „Víš, rád čtu Kerrang'“
Mike: „Všechny takové ty kravské časáky pro chlapy do letadel jako jsou Stuff a Maxim a tak podobně… Mám namysli, jsou to prostě blbosti; krátké články bez významu. Na jedné stránce může být nejostřejší žiletka světa, která někomu dokáže uříznout hlavu a na další bue Evel Knievel skákající do zdi nebo tak něco, třeba dívčí prsa.“
Tré: „Nebo ne prsa, prostě holka v bikinách.“
Mike: „Jo, to si radši koupím Penthouse nebo Playboy když se chci dívat na obrázky. Holky v těhle věcech vypadají jako trosky!“
Tré: „A vždycky když si snažíš číst tyhle fisting časopisy v letadle, mají blbé kecy!“

TRÉ: „Kdo je nejzasranější osoba rocku?“
Tré: „Myslíte tím toho, o kom víme, že mají ve skutečnosti rádi fekal fetiš? No dobrá, to my jsme vydali nahrávku s názvem Dookie!“
Billie: „Řekl bych, že to děcko z The Walkmen byla tanejzasranější osoba, kterou jsem kdy potkal.“
Tré: „Jo, to byl snob. Nemám rád snoby v rock’n’rollu.“Billie: „Doplňte následující větu: ‚Byl bych pro zvolení Bushe, kdyby…'“
Mike: „Kdybych byl nejzasranější osoba rocku! A myslím si, že jsem právě přišel na svoji odpověď na tu otázku: Ted Nugent.“
Tré: „Na tom chlapovi není nic dobrého, takže bych ho nevolil ani za nic.“
Mike: „Musel by být to menší ze dvou zel.“
Billie: „Možná kdyby šel proti Adolfu Hitlerovi.“

MIKE: „Co jste dělali, když jste byli ožralí jak dogy?“
Billlie:
 „Jednou, po tom co jsem chlastal Guinness, jsem si uprostřed noci nachcal do svého vlastního kufru…“
Tré: „A co to, jak jsi probudil nahý na úplně jiném patře hotelu?“
Mike: „S Trém jsme si před pár měsíci dávali nazí v bazénu vrestling.“
Tré: „Ale v 11:30 ráno jsme byli komplet střízliví, pijící čerstvě vymačkaný pomerančový džus.“

BILLIE: „Když vám tak strašně vadí stav vašeho národu, proč prostě nežijete někde jinde?“
Mike:
 „Protože všechno, co by v Americe zůstalo by byla banda branů. Musíš o sobě přemýšlet jako o jednom z těch na správné straně Divided States of America (Rozdělených států Amerických).“
Billie: „Po tom, co Bush vyhrál volby bylo řečeno, že liberálové by neměli odejít, protože je bylo potřeba více než kdy jindy.“

TRÉ: „Jaká je vaše nejbizarnější zkušenost se stalkerstvím?“
Mike:
 „Někdo se před lety za mě vydával a šel domů s nějakou holkou, které pak ukradl šperky a kreditky. Policajti se mě pak snažili šest měsíců stíhat, ale měl jsem svoje fotky u kámoše na oslavě narozenin a koupil jsem soudek, přičemž se ve Státech musíte prokázat občankou.

MIKE: „Když hráli Green Day ve Wembley, byly tašky lidem z publika sebrány a naházeny do pytle. Proč?“
Tré:
 „Tak to je totální lež!“
Mike: „To bylo proto, že jsme chtěli ukrást všechen váš bordel a měli jsme všechny vaše věci zavřené v garáži a nemůžem se dočkat, až se tím vším budem moct prohrabat.“
Kerrang: Ale mluvíš o tom, co bylo lidem odebráno.
Mike: „Jo, ale některá místa se prostě vymykají kontrole. A nemůžeš mít takové zázemí sekuriťáků jako v klubech. Nechceš aby někdo přišel do klubu s dlouhým řetězem a trefoval s tím lidi, protože jsem viděl lidi, kteří se s tím rvali. A ty drsný ostnatý opasky. Je mi jedno nestli budete na sobě mít pásek, ale viděl jsem jedno děcko, které s tím mlátilo jiné.“

BILLIE: „Opravdu jste si mysleli, že American Idiot může ovlivnit výsledek voleb?“
Mike:
 „Myslím si, že to mělo vliv.“
Billie: „Hudba ovlivňuje můj život. Je pro mně velkým zdrojem inspirací a vzdělání. Takže ano. Neočekávali jsme, že by volby vyhrál John Kerry, ale mladší voliči přišli, protože o tom umělci mluvili.“

TRÉ: „Kdo má nejhorší zlozvyky na tour?“
Mike:
 „Trého bordel je všude, na keždé posteli!“
Tré: „To není bordel! To jsou normální hadry!“
Billie: „Ale ty trička nemají díry!“
Tré: „Ale nikdy jsem neměl mrdku ve vlastních ponožkách!“
Billie: „Jo, to je důvod, proč mám díry všude okolo svých noh.“

MIKE: „Jaké jsou nejhorší/nejpodivnější vlastnosti členů kapely?“
Tré: „
Mike se ráno vzbudí a houpe se.“
Mike: „Jo, vstávám jako kterén.“
Tré: „Billie ti urve hlavu když se zmíníš o něčem jiném než o tom jak je krásný a jak mu to dnes sluší!“

TRÉ: „Kdo byl nejblíž zapálení na stage když používáte otevřený oheň?“
Tré:
 „Já jsem chytil dvakrát, ale uhasil jsem to. Byla to jenom moje noha.“

MIKE: „Jakou nejkrutější věc jste někomu udělali?“
Billie: 
„Řekl bych, že hrát před The Verve! To bylo krutý!“
Mike: „Bydlel jsem s klukem, co neměl ruce, vysadil jsem ho na houpačku co jsme měli na stromě a houpali jsme ho fakt rychle a všichni jsme leželi v křečích hysterického smíchu, protože z toho nemohl vylézt. Když ocházel tak zvracel!“

BILLIE: „Co byla nejzasranější show, kterou jste odehráli?“
Mike:
 „To byla asi Arizona před několika lety. Spadla mi basa a rozbila se, a neměli jsme žádné záložní kytary, takže 45 minut ze show jsem neměl basu, protože base, kterou jsem si půjčil, praskl popruh a pak spadla a taky se rozbila.“
Tré: „Lidi mu nechtěli půjčit další basu!“
Mike: „Byla to hnusná show, lidi házeli šutry a já s Billiem jsme seskočili ze stage a přidali se do rvačky.“

Foto: „Uklidni se, řekl jsem, že jsem nikdy neměl mrdku v ponožkách.“ dostává se Tré do defenzivy

Scany 92 – 94

ZTRACENÁ KLASIKA

Pozn.- Vendetta – krevní msta

REBEL SONGS

Zabijácké skladby, cool B-sides, dynamické coverky a smrtící stahováky… 15 nejlepších písní Green Day, které vám léta nehrály.

KNOWLEDGE
Tato kapela ráda říkala, že jsou hloupí a to natolik, že dokoce hrají cover verzi, která mluví sama za sebe. ‚All I know is that I don’t know nothing (Všechno co vím je, že nevím nic),‘ říká Billie Joe s důrazem na gramatickou strukturu, která by jej v Etonu mohla uvrhnout do sodomie. Původně song nahráli kultovní ska-punkáči Operation Ivy. Tuto píseň kapela velmi často hraje, nejraději však vyberou tři členy z publika, aby ji spolu s nimi zahráli live.
Poslechněte si ji na: Bowlong Bowling Bowling Parking Parking EP, 1996

WAITING
Nikdy nebylo mega hitem, Waiting zůstává jednou z nejvýstřednějších písní Green Day. Strukturně unikátní a textově nejednoznačené – ‚dumbstruck, coloure me stupid, good luck, you’re gonna need it ( ohromený, označen hloupým, hodně štěstí, budeš ho potřebovat)‘ – toto je zvuk emocionální výřečnosti od kapely, které ještě nebyly připsány zásluhy. Na tomto vzácném dovezeném live EP je píseň prodloužená.
Poslechněte si ji na: Tune In Tokyo EP, 2001

OUTSIDER
Museli byste projít léčbou šokem, kdybyste si nemysleli, že kdyby nebylo Ramones, nebylo by Green Day. Potvrzení? Během uvedení těchto New Yorčanů do Rock and Roll Hall of Fame v Clevelandu v roce 2002 zahráli Green Day set tří písní k poctě této kapele. Outsider nebyla jedna z těch, která ten večer zazněla, ale je na kompilačním albu pro Ramones, a zní to přesně jako píseň Green Day.
Poslechněte si ji na: We’re A Happy Family -A Tribute To The Ramones (Various Artist), 2003

MARIA
Není pochyb o tom, že Maria, postava v písni, která je více než jen nepodstatný doplněk na klasickém albu „greatest hits,“ jedná se o duchovní, starší sestru Glorie, popisované na 21st Century Breakdown. V roce 2002 Billie Joe Armstrong zpíval o dívce, která ‚is the first voice of the last ones in the line (je první hlas z těch poseldních v řadě),‘ a která bude ‚drag the lake to keep the vendetta alive (prohledá jezero aby udržela vendetu při životě)‘ – Málokdo si toho tehdy všimnul, ale protiútok Green Day začal tady.
Poslechněte si ji na: International Superhits!, 2002

J.A.R.
Napsal basák Mike Dirnt a pojmenoval ji na počest po svém příteli jménem Jason Andrew Relva, který zemřel v roce 1992 ve věku 19 let při autonehodě. J.A.R. se zdá být trefným holdem bezvýchodného života. ‚I don’t want to make a plan / For a day far away (Nechci si dělat plán / na vzdálený den),‘ zpívá Billie Joe Armstrong, ‚While I’m young and while I’m able / All I wanna do is… (Zatím jsem mladý a zatím jsme schopný / Všechno co chci udělat je…)‘.
Posledchěne si ji na: Angs (film soundtrack), 1995

SCUMBAG
Další píseň psaná pod pokličkou hněvu, tent kousek divokého jedu trvá jen 1:43. Zdá se, že tam ve městě je jeden chlápek, scumbag (hnusák), a vypravěč v písni jím není zrovna nadšený. A ehm, to je vše. Je dodáván společně s Billieho značkou – dostatečně energickým rytmckým kytarovým bombardováním, které je dost silné na to, vyhodi někoho z města.
Poslechněte si ji na: Shenanigans, 2002

SUFFOCATE
Na albu pouhopouhé smrtelné punk rockové kapely může znít Suffocate jako klasika. Rukách Green Day tato óda může zní jako příchod a zase odeznění nasrání na celý svět v jediném doušku pití. ‚One night stands and cheap regrest / I take another drag off of my cigarette / So stop, I’m getting of (Jedna noční zastávka a laciná lítost / Zase jsem si šluknul z cigarety / Tak přestanu, usínám),‘ zpívá Armstrong spolu s podpisem valícího se rytmu. Abstinence zřídka zní tak lákavě.
Poslechněte si ji na: Good Riddance (Time Of Your Life) B-side, 1998

DESENSITIZED
Více než tři roky po vydání Nimrod, řekl Mike Dirnt, že tohle měla být jeho 18. píseň. Tak jako to byla malá deska rytmické násilí bylo odsunuto na B-side, i když pro kapelu byla tak výnosná, jako tohle, a to fakt není urážka. Velmi šokující úvod lidksých výkřiků a maniakálního ničení je přehlušeno vibracemi, zrychlující kapela sama stojí za vstupné.
Poslechněte si ji na: Good Riddance (Time Of Your Life) B-side, 1998

PANIC SONG
Skvělé intro Panic Song, které ve vás vyvolá trvalé následky, vychází s hrozivou silou až k bodu, kdy hrozí srdeční zástava, možná se jedná o první náznak, že by Green Day překročili hranice svého punk rockového dýchánku. Pěvně svinutý a nesvůj, to je zvuk stavu mysli kapely z roku 1995.
Poslechněte si ji na: Insomniac, 1995

UPTIGHT
Žádná z písní na tomto seznamu nemá větší právo být označována jako ‚skrytý klenot‘ než právě Uptight. I přes svou důvtipnou strukturu a jednoduché uspořádání je toto song, který pošel jen tak bez povšimnutí, dokonce ani u kapely se to nezdá, že by ji kdo ví jak velebila. V tom případě ale, co vědí?
Poslechněte si ji na: Nimrod, 1997

HAHA YOU’RE DEAD
Nejvíce skvělé a neuctivé dovádění, Ha Ha You’re Dead (napsáno Dirntem jako nejmenovaná odplata) dělá z ‚Friggin In The Riggin‘ od Sex Pistols něco jako Jerusalem od Williama Blakea. ‚When your ship is going down / I’ll go out and paint the town (Když jde tvoje loď dolů / půjdu ven a namaluju město),‘ zpívá Billie Joe Armstrong, moment po čtyř-notovém kytarovém sólu. Skvělý materiál.
Poslechněte si ji na: Shenanigans, 2002

DON’T WANT TO KNOW IF YOU ARE LONELY
Před tím, než Green Day a The Offspring pomohli melodickému punk rocku do milionářské roztžky, vládl ve městě gang z Minneapolis – Hüsker Dü. Po čase trio Boba Mouldiho nahrálo Don’t Want To Know If You Are Lonely, kapela poskočila se zvukem, který byl více než alternativní punk a Green Day předvedli tento grandiózní srdcervoucí příběh o hořkosti a lístosti s pořádnou přesností.
Poslechněte si ji na: Warning, 2000

TIRED OF WAITING FOR YOU
Když se trio z Bay Area stalo poprvé slavné po celém světě panoval obecný souhlas, že Green Day znají pouze tři akordy, které můžou hrát jen v určitém stylu. Jo a měli poslouchat jenom kapely jako The Dickies. Tato hbitá a pružná coverka klasiky od The Kinks prokazuje opak.
Poslechněte si ji na: Basket Case B-side, 1994

I FOUGHT THE LAW
Green Day zaplatili ne jeden cent za to, že poskytli hudbu reklamě na Pepsi Colu, stoupající reklamní kampani na Pepsi iTunes 100 Million Song Giveaway, která běžela během přestávek při Superbowlu v roce 2004. I Fought The Law původně nahráli Sonny Curtis & The Crickets, ale verze o které mluvíme je na způsob, na který ji hráli The Clash, byla nahrána pouze pro odhalení, pro odhalení, které mělo být později téhož roku využito s American Idiot.
Poslechněte si ji na: I Fought The Law single (iTunes USA), 2004

THE SIMPSONS THEME
Původně složil Danny Elfman, hdba znělky k Simpsonům je pravděpodobně nejlepší kousek TV melodií všech dob. e jen to, je to trošku komplikovanější. Green Day mazaně tento problém obešli ani ne tak tím, že hrají melodii písně s textem Billieho Joe Armstronga „da na na na na na na“ během jeho kytarové části. Ve filmu se kapela utopí díky svému úsilí, což je krapet kruté.
Poslechněte si ji na: The Simpsons theme single, 2007

Scany 86 – 91

PŘÍBĚHY

Pozn.- explicitně – výslovně, jasně

KRÁLOVÉ SVĚTA

První várka slávy s Green Day vyjebala. Takže když explodovalo American Idiot, byli pevně rozhodnutí užít si v centru pozornosti každou minutu…

[text DAVE EVERLEY]

Foto: Zleva: Tré Cool, Billie Joe Armstrong a Mike Dirt, mezináodní supermani

Sobota, 18. června 2005 a Green Day hrajou první ze dvou největších show jejich kariéry. Místem je Milton Keynes National Bowl v zalistěném Hertfordshiru – daleko od zkažených Amerických srdcí, jimiž se nechali inspirovat na jejich poslední desku, American Idiot. Před nimi je 65 000 lidí, z nichž někteří kapelu poslouchají od jejich rozkvětu v polovině 90. let, dále tam jsou jiní, kteří ke kapele přičuchli teprve nedávno, až s anti-autoritativně laděným albem.
Na stage vede Billie Joe Armstrong dav mixem písní z American Idiot a jejich starších kousků, zméně politicky zaměřených alb, různě mu asistujífanoušci vytažení z publika i chlápek oblečený v kostýmu punkového králíka. Z jedné velké části je to jedna teatrální podívaná, z jedné části pubuřující punkové rally. O sto kilometrů dál, nebo tak nějak, na Twickenham Stadium v Jižním Londýně to dělá po svém jiná politicky zamřená kapela. „Chci po vás, abyste kurva řvali tak hlasitě, že vás na tom zasraném koncertě U2 každý uslyší!“ hulákal Armstrong, který nevěděl, že se cesty obou kapel zkříží v ne příliš vzdálené.

„POPRVÉ JSME PLNĚ AKCEPTOVALI FAKT, ŽE JSME ROCKOVÉ HVĚZDY.“
Billie Joe Armstrong

American Idiot bylo právem vychvalováno jako spravedlivý a soustředěný útok na Americkou kulturu obecně a hlavně proti Georgi W Bushovi, ale mělo to neočekávaný vedlejší efekt, který vyhodil Green Day do pozice kulturních loutek. To byliuž samozřejmě dříve s albem Dookie z roku 1994, ale tehdy byli na slávu špatně vybavení. Tentokrát je to jiné: Tentokrát jsou připraveni ji přijmout. A Milton Keynes je živoucím důkazem jejich znovuzrození.
„Poprvé jsme se oprostili od naší minulosti, od toho, jak jsme se měli chovat jako Green Day,“ říkal Amrstrong později. Poprvé jsme plně akceptovali fakt, že jsme rockové hvězdy.“

Album, které znovu rozjelo Green Day jako nejvíce nebojcou kapelu generace, bylo vydáno o devět měsíců dřív, 21. září 2004. To byl však ršný den i pro muže, který byl inspirací pro toto album, George W Bushe. Během proslovu v UN byl Americký Prezidnet kritizován za své plány obnovit Irák po nelegální Americké invazi. Na nejnižší úrovni v Texasu Gran Jury obvinila tři členy republikány sponozorovaného výboru z praní špinavých peněz. Vypadalo to, že korupce v Americké vládě byla prorostlá od kořenů po větve.
Bylo to ideální pozadí pro odpálení bomby v záznamu, jenž byl navržen tak, aby se protrhal skrze Bushovu administrativu, jak tvrdily recenze. „Green Day teď nahází bláno na své publikum, ale na napumpovaný americký vojensko-průmyslový komplex,“ řekl magazn Entertainmen Weekly. Pozornost přitahují také jeho obrovské hudební ambice. „Green Day regenerovali punkové ambice,“ napsali v New York Times v publikaci, která nebyla příliš rozvinuta v kulturní oblasti.
Kombinace zánětlivých témat a omračující hudby vedla k tomu, že stále větší část veřejnosti se zlobila na stát. narozdl od odstřeleného Warning, vydaném o 4 roky dříve, které se sotva vyškrábalo na půl milionu prodaných kopií, vylítlo American Idiot z tabulek. V USA se jenom během prvního týdnu prodalo 267 000 kopií a v Billboard Chart se hned stalo číslem jedna (bez toho aby tohoto místa dosáhlo minulé album). Tento výkon se opakoval i na naší straně Atlantiku. Ke konci roku se vyšplhalo na první místo v 19 zemích.
Vzhledem k obrazoboreckým vlastnostem alba bylo možná provokativní rozhodnutí začít turné American Idiot v srdci konzervativního jihu Tenessee, Texasu a Georgii. Zpočátku se to zdálo jakorozumná volba. Prsotory byly plné, a částem davu se nelíbil jejich tón jejich skladeb, dokonce to zašlo tak daleko, že kapelu vypískali. „Když se na to zpětně podívám, byla to věc alá Sex Pistols,“ vzpomíná Mike Dirnt.
Ale stejně jako bylo album produktem kapely která trochu ztratila, tak byly tyto show osvobozující. Tváří v tvář nepřítelskému davu uhodili Green Day na správnou strunu. Armstrong ze stage Bushovi nadával, což byl odvážný krok vpodstatě na prezidentově dvorku. To byl jasně partný duch punk rocku. „Nejvíce potěšující věc byla ta, že jsme nekázali sboru. Tohlety hovna se prostě pořád hrály v rádiu.“
S rostoucím větrem roste také věřejné mínění na pozadí, American Idiot se stalo nejúspěšnějším albem desetiletí. Ale bod zvratu, který to transformoval do kulturního hromosvodu přišel uprostřed turné s vydáním druhého singlu Boulevard of Broken Dreams a jeho chaotickými částmi kdy chodí podél série kulis, které vyobrazují Ameriku jako ponuré, rovrácené místo.

Foto: Vyhození pojistek po celém světě s turné American Idiot.

Foto: Billie Joe Armstrong zvedá svůj prostředníček a přidává vše co k tomu patří

Režisérem byl Sam Bayer, muž, který stál za ikonickým klipem Nirvany z roku 1991 Smells Like Teen Spirit. Strávil tři dny natáčením kapely chodící po běžeckém pásu v LA zvukovně před tím, než přidal některé vhodně apokaliptické kulisy.
„Snažil jsem se udělat něco, co bude prázdné, pusté a introspektivní,“ říká Bayer. „Pokud přemýšlíte o naší zemi, vidině války a problémech které máme, pak je Boulevard of Broken Dreams státním prohlášením. Je to opravdu temná, šedá krajina. Je to hřbitov.“
S pomocí častého omýlání v televizi strávil single 16 týdnů na vrcholu hitparády US Modern Rock. Dominový efekt byl okamžitý: American Iidot se vrátilo na první místo.

V roce 2005 se Green Day stali nejslavnější rockovou kapelou v Americe. V únoru porazili Velvet Revolver a The Killers, když si z Grammy domů odnesli cenu za Best Rock Album. O dva msíce později vyrážejí ještě jednou na turné po Státech, tentokrát spodporou My Chemical Romance. „Líbí se nám hodně těch [mladých punkových] kapel a je lichotivé slyšet, že jse je ovlivnili,“ říká Mike Dirnt. „Ale je trochu těžké tyhle komplimenty přijmout. Je to jako: ‚Gratulujeme, jste staří!‘.“
Zpěvák My Chemical Romance, Gerard Way, přiznal, že jeho kapela Green Day něco dluží a navrhl, že jeho outfit by mohl následovat cestu koncepčního alba, kterou vyjelo American Idiot. „Myslím si, že je to absolutně něco, o co bychom se chtěli pokusit, protože vždycky jsme měli snahu, aby to znělo ambiciózně,“ řekl před turné. Následující rok My Chemical Romance vydali své třetí album, The Black Parade. Možná náhodou to bylo příliš teatrální pojetí konceptu vedeného k albu rockové opery pod produkcí Roba Cavalla, zatímco asistent turné nasadil MCR černé „uniformy“.
V případě éry Dookie se snažili zvládnout zátěž, která přišla s tímto úspěšným albem. Tentokrát se Green Day celkem klidně usadili do role mluvčích generace. 13. června vydli Wake Me Up When September Ends jako čtvrtý single. Bylo doprovázeno nejvíce explicitně politickým videem, ve kterém se představil herec Jamie „Billy Elliot“ Bell v roli odvolaného mariňáka a budoucí milenka Marylina Mansona Evan Rachel Wood v roli jeho zarmoucené přítelkyně. O pět dní později jim začíná nejpamátnější rok v kariéře – odstartují první ze dvou vyprodaných nocí v Milton Keynes National Bowl, později vydaných jako CD/DVD Bullet in a Bible.

Foto:
U2 a Green Day venku na Abbey Road…
Pokus naladit se na Edgeho vlnu
Hlasitější než bomby: pozadí Green Day, na kterém je ikonický design Chrise Billheimera
Háknutí na Grammy 2005, kde American Idiot vyrálo Best Rock Album

Kapela pravděpodobně neudělala nic špatného. V srpnu měli spor s vydavatelstvím Lookout!, kvůli nezaplaceným honorářům skončili s Green Day, kteří neochotně anulovali práva k jejich prvním dvoum albumům. Potenciální PR katastrofě ale Armstrong a spol zabránili a společně se pustili do vymyšlení brutální taktiky, jak se vyhnout potenciálně rujnujícímu soudu. „Přístup Green Day byl vce než trpělivý,“ poznamenává publicista Tristin Laughter. „[Label] se stal dlužníkem kvůli neplacení licenčních poplatků, o které si Green Day museli říct, ‚Nemůžeme to nechat dál plavat. Musíme [tyhlety alba] dát někam, kde za ně spolehlivě dostaneme licenční poplatky‘.“ Byla to dlouhá cesta od počátku 90. let, od dnů kdy trio ještě jako chlapci předváděli svůj set v Gilman Street.
Úspěch American Idiot dostal kapelu do cenra kulturního radaru. V listopadu 2005 duo DJů s názvem Dean Grey vydali mash-up album Amreican Edit k volnému stažení. Bylo sestávalo ze skaldeb z American Idiot s prvky od Aerosmith, Oasis, R&B hvězdou Ashanti a Bryana Adamse, tahákem bylo srandovní cosi mezi Jesus of Suburbia a Summer Of ’69. Právníci Warner rychle vypálili dopis, aby s tím přestali, avšak nestihli to dřív, než o tom Armstrong prohlásil „fakt cool.“

„BONO POSLAL MOJÍ ŽENĚ OPLZLÝ EMAIL…“
Billie Joe Armstrong

Legrační je, že ne všichni jejich vrstevníci k nim přičuchli. Brandon Flowers z The Killers je odsoudil za to, co viděl jako cynický anti-Amerikanismus. „Kde natáčeli svoje DVD? V Anglii. Banda děcek křičela ‚I don’t want to be an American Idiot (nechci být Americký idiot).‘ Viděl jsem to jako hodně negativní krok vůči Američanům. Opravdu jsem se urazil, když jsem viděl že to udělali.“
I když Noel Gallagher z Oasis z legrace udělal pop, obvinil je z krádeže průběhu akordů Wonderwall. „Mohli mít tolik slušnosti a počkat až zemřu a pak měli krást moje songy,“ řekl. „Alespoň jsem si zaplatil lidi, kterým jsem ukradl tu zdvořilost.“
Ale byli to U2, kdo byl pravděpodobně největší kapela světa, která hodila razítko do pasu Green Day při vstupu do rockového salónku první třídy. V září 2006 se spojili, aby v Londýnském Abbey Road Studios nahráli charitativní single pro oběti hurikánu Katrina. Tří-denní posezení pod dohledem producenta Ricka Rubina – ten viděl dvě kapely valící se přes cover The Saints Are Coming od The Skids.
„Byla to skoro punk rockové nahrávání a to v mnoha směrech,“ vzpomíná Armstrong. „Hodně jsme mluvili o tom, kdo bude co hrát, a pak jsme do toho prostě jenom praštili.“
25. září obě skupiny s tím debutovali obě kapely na znovuotevření New Orleanského Superdome – doma u New Oraleans Saints a taky tisíců těch, kteří přišli během hurikánu o střechu nad hlavou. Byla to emotivní chvíle, znamenala vzkříšení znčeného města a předání pochodně jedné generace aktivistů další. I když to nebylo všechno tak ucitvé.
„Bono poslal mojí ženě oplzlý email – to byla sranda,“ řekl Armstrong a poté dodal, že se tyto dvě kapely pravděpodobně stali přáteli. „Můžem si sednout a dát si pár půllitrů.“

S Bonovým papežským požehnáním se z Green Day stali pořádné rockové hvězdy. Druhé období George W Bushe započalo jen pár týdnů po vydání American Idiot, čímž se zajistilo palivo k pohonu kapely, takže další čtyři roky nemusela jet nasucho. American Idiot by se s prodejem zaseklo na 8 milionech kusech v USA a 16 milioneh po celém světě – pravděpodobně opravdu poslední velké rockové album desetiletí.
Ačkoliv kampnaň American Idiot skončila v roce 2006, album si začalo žít po svém. Armstrong MTV řekl, že měli plány přeměnit jej na film. „Rozhodně jsme mluvili o tom, že by nám k němu někdo mohl napsat scénář. Zní fakt vzrušujícně, ale teď jsou to jenom řečičky. American Idiot se nikdy nedostalo na plátna, ale v září 2009 zahájilo Berkely Repertory Theatre muzikálovou verzi, spolupráci mei kapelou a Michaelem Mayerem, režisérem Spring Awakening.
Pět let od vydání zlstává American Idiot jedním z nejdůležitějších alb za posledních 20 let. I další kapely daly najevo svůj vzdor proti vládě, ale nikdo to neudělal v tak velkém měřítku, jako Green Day. Tihle tři flákači z Bay Area se stali nepravděpodobnými mluvčími generace.
„Fakt, že za tímto albem stálo tolik lidí potvrzují show, kde byla spousta lidí, kteří byli ochotni pochybovat o věcech, nebo změnit svůj názor,“ řekl Armstrong. „Pokud si vemete písničku a začne ji s váma zpívat dostatek lidí, stává se hymnou, a hmyna se do určité míry stává národní hymnou. Miluju, když se lidi spojí dohromady a zpívají, je to prostě masivní a je to z pořádného důvodu. I když je to jen velká párty.“

Foto: Plující pod vlajkou intelektuálně handicapovaných

Scany 84, 85

Pozn – Good Riddance – možno více překladů – Zaplať Pánbůh (že je pryč), Spánembohem v dobrém,… prostě v tomto smyslu

JAK JSME NAPSALI

INTERNATIONAL SUPERHITS
(meznárodí superhity)

LSD, MASTURBACE, BURANI: INSPIRACE V POZDAZÍ NEJMILOVANĚJŠÍCH PÍSNÍ GREEN DAY.

WELCOME TO PARADISE

BILLIE JOE: „Bydlel jsem sám na vlastní pěst v západním Oaklandu, pryč z domu rodičů. Chtěl jsem si zkusit ten pocit – desivé, ale osvobozující. ůžete skončit tak, že budete vyrůstat sami. Ten song jsme cvičili jenom týden před tím, než jsme narávali Kerplunk no a jak šel čas, zjistili jsme, jak by to mělo správně znít Bylo to větší, plnější a sedělo to k materiálu, který jsme napsali pro Dookie. Tak jsme to přehráli a podruhé jsme odvedli teda lepší práci.“

BRAIN STEW

BILLIE JOE: „S tímhle songem myslím vždycky na to, jak začíná kytara – na to ta-da.“
MIKE: Jedna ze studiových věcí ,kteoru jsme s tímhle ‚ta-da‘ riffem udělali, vyčistili jsme veškeré hluky okolo takže to zůstalo úplně beze zvuku. Mezi kytarovým příslušenstvím a kytarou samotnou je černá díra a zvuk byl vrdý a kovový. Je to náš metalový song, náš AC/DC song.“
TRÉ: „Já si myslím, že spousta inženýrů, když jsou do nového studia, pustí si Back In Black [album AC/DC z roku 1980], už proto že je to standard. Je to tak plný silný zvuk.“

GOOD RIDDANCE (TIME OF YOUR LIFE)

BILLIE JOE: „Bylo to napsáno o mojí ex-přítelkyni, která se odstěhovala do jiného státu. Snažil jsem se jí přichystat pěkné rozloučení, podívat se na to opravdu vyrovnaně. Ale na tyhle věci se vyrovananě dívat prostě nemůžete, tak to byl důvod, proč jsem píseň nazval Good Riddance (Zaplať Pánbůh).“
MIKE: „Bylo to viděno jako odchod, ale bylo to proniknutí do materiálu, které jsme na Kerplunk udělali.“
TRÉ: „Když dorazí policie a ukončí nám párty nebo show kde hrajeme, vezmeme akustické kytary a hrajem takhle.“

AMERICAN IDIOT

BILLIE JOE: „Vzpomínám si, jak jsem jel do studia a poslouchal jse místní rockovou stanici. Zrovna pustili song od Lynyrd Skynyrd a byl o tom, jak jsou šŤastni za to, že jsou burani. Nebyo to Sweet Home Alabama, byl to nějaký jiný song a já řval v autě a přemýšlel: ‚Můj Bože, nejen že se s tímhle songem fakt nemůžu ztotožnit, ale zároveň mě to uráží.‘ Takže takhle se objevila část ‚I’m not the part of the redneck agenda (nejsem součástí buranské agendy)‘ – takže původně ne kvuli [prezidentu] Bushovi, ale kvůli Lynyrd Skynyrd.“
MIKE: „Což je jedno a to samé.“
BILLIE JOE: „Jasně, nebyl George W. Bush v Lynyrd Skynyrd? Myslím si, že mě to zrovna chytlo v náladě, ale bylo to blízko základům upřímnosti o politické situaci.“
TRÉ: „Mám pocit, že hodně lidí se touhle písní urazilo, dokud toho neslyšeli dost, dokud neslyšeli, že to není ukazování prstem, ale že to více volá po individualitě.“

HOLIDAY

BILLIE JOE: „Holiday byl dalším krokem po Ameican Idiot a jde o snahu říct víc o tom, jak politika používá opravdu tvrdý jazyk – trochu líp to znázornit. Je to o dohalování toho, co kterýkoliv z politiků může v Kongresu říct, a to zejména ti z řad konzervativců. Prostě jsem přemýšlel o konzervativní straně Amerických politiků a o tom, jak moc jsou strategičtí, pokud jde o kupvání si hlasů, nebo získáání hlasů od lidí. V určitém okamžiku někdo např. řekne, že se distancuje od homosexuálů, aby dostal hlasy od věřících. Je to skryté, ale takhle oni myslí – ve smyslu: ‚Stálo by za čistý zisk odcizit se jedné skupině lidí, s cílem získat hlasy jiné skupiny?'“

BASKET CASE

BILLIE JOE: „Někteří lidi si mysleli, že to je jako chcat na grunge, ale nikdy to tak nebylo – když už, tak to bylo chcat sá na sebe. Zámrem bylo napsat něco stejně dobrého jako Kiss Me Deadly od Generation X, ale místo toho to dopadlo jako Basket Case. Tenhle sogmi pořád připmíná tolik z Ashby House. To je dům v Berkeley, ve kterém jsme bydleli a bylo tam natočené naše první video – Longview. Tam jsme ten song nakopli.“

MINORITY

BILLIE JOE: „Bylo to zhruba v době, kdy jsme se začali víc dostávat do politky a refrén se psal vlastně sám – je to o tom, držet se své vlastní idividuality. Zbytek textu mám z Pledge Of Allegiance (ze slibu oddanosti) a obrátil jsem je vzhůru nohama jako ‚one nation under dog (před psem jeden národ, původně před Bohem)‘ a tak podobně. Př hraní live je to pro mě jedna z nejzábavnějších písní, protože se to všecno mísí, poskakujemz místa na místo a vždycky mám pocit, že se pod náma propadne podlaha.“
MIKE: „Má to Irský nádech. Vzpomínám si, že než vyšlo Warning, hrál jsem na Warped Tour s některými členy z Flogging Molly a Dropkicks Murphys. Prostě si to poslechli a řekli: ‚Mockrát díky.‘

LONGVIEW

BILLIE JOE: „Jednou, když jsme všichni bydleli v baráku v Richmondu v Kalifornii, jsem přišel domů a Mike seděl na podlaze na LSD.“
MIKE: „Což bylo tam, kde jsi obvykle zkončil ty když sis vzal LSD.“
BILLIE JOE: „Seděl tam se svojí baskou a povídal: „Poslouchej tuhle linii, nezní vtipně? ‚ A jo, znělo to pěkně šíleně.“
MIKE: „Tré začal bunovat, takže mi to uvízlo v hlavě a držel jsem se toho rytmu.“
TRÉ: „A rytmus vzešel z kytarové části, kterou napsal Billie Joe, která ale v písni není.“
BILLIE JOE: „A text mluví sám za sebe – o tom být patetický, bez přítelkyně, žádný život, jen volná zábava. Bylo to totálně autobiografické, ale taky jsem poslouchal Pictures Of Lilly od The Who a myslel jsem si že je to skvělý song. íbil se mi způsob, jak psali o masturbaci.“

BOULEVARD OF BROKEN DREAMS

BILLIE JOE: „Je to o tom být v New Yorku a název je vlastně přezdívkou plakátu Jamese Deana, na kterém se prochází ve svém kabátě po New York City, je to o tom cítit se osamělý a pokusu sebrat z toho sílu, bych řek. Tématicky se to hodilo k tomu co jsme chystali na nové album, se všemi postavami a věcmi jako jsou tyhle.“

JESUS OF SUBURBIA

BILLIE JOE: „Pane Bože, která část? Už jsme přemýšleli nad rockovou operou a trvalo to dost dlouho než jsme ten song napsali, jenom jsme házeli nápad přes nápad. Postava Jesus Of Suburbia navazuje na American Idiot a pro mě fakt vzrušující hrát tuhle ůíseň naživo. Hádám, že by to mohlo být bráno jako song typu Bohemian Rhapsody. Je to prostě epos a první dva řádky jsou ty nejneodbytnější slova, které mě kdy napadly.
MIKE: „Prvně to bylo jako šťastná náhoda. Nebylo to plánované jako píseň na víc částí, prostě se rozrůstala a pro nás bylo pohodlnější ve studiu ty kousky pospojovat. V určitém okamžiku jsme museli učinit vědomé rozhodnutí, že to tak budem dělat, ale rozdílné části opravdu jen následovaly obvyklou dynamiku zkoušení kapely zčehož se nořily nápady.“

Scany 82, 83

ALBA

AMERICAN IDIOT

V polovině roku 2003 zmizely hlavní pásky, které měly být použity na sedmé studiové album Green Day. Kapela se rozhodla začít znovu od nuly Bylo to to nejchytřejší rozhodnutí, které kdy udělali.

LABEL: Reprise VYDÁNO: září 2004 PRODUCENT: Rob Cavallo a Green Day PŮVODNÍ K! HODNOCENÍ: KKKK

American Idiot udělalo, nebo zlomilo rekord Green Day. Deset let po průlomovém albu Dookie byla kapela na vrcholu. Tím, že se trochu oprostili od svých starých punkových okovů ve prospěch méně výrazné, akustické změně směru s Warning z roku 1999, mělo za následek odcizení a zmenšení počtu jejich fanoušků. Tlaky během turné v kombinaci s klesajícími komerčními obraty a napjaté vztahy vedly až do body, kdy uvažovali o rozpadu. Neměli už co ztratit, jejich volbou bylo roztrhat pravidla a začít znovu. Výsledkem byl pravděpodobně ten nejlepší záznam, za celou jejich kariéru.
Epika v rozsahu, v bezmezných ambicích a velkém polibuku jejich minulosti, American Idiot bylo album, které předělalo Green Day. Punk rocková opera poháněná koktejlem hněvu a zoufalství, kapela nahlížela do systému, jejich publika i sami do sebe. Jeho anti-autoritativní postoj odbíjel s dobou, poskytovalo alternativní soundtrack k Bushovu temnému období.

„AMERICAN IDIOT BYLO MODERNÍ PROSTESTNÍ ALBUM S VEŠKERÝM HLUKEM A ZMATKEM, KTERÉ K TOMU PATŘÍ“

Byl tam ale jeden chybný začátek. V roce 2003 kapela napsala a nahrála asi 20 písní pro album s předběžným názvem Cigarettes and Valentines. Pásky však zmizely a byly buď ukradeny, nebo nešťastnou náhodou zničeny (záhadu kapela nikdy pořádně neobjasnila). Za normálních okolností by to byla katastrofa. PRo GReen Day to bylo požehnání. Než znovu nahrání písní se trio rozhodlo začít od nuly. Tentokrát však bez jakéhokoliv vnuceného hudebního omezení. Místo toho se Billie Joe Armstrong napojil na širokou paletu nepravděpodobných vlivů: klasické opery ze 60. let The Who, Bat Out Hell od Eat Loaf a dokonce i na soundtrack muzikálu Pomáda. Vsledkem byl rozsáhlý, teatrální zvuk, který byl jetě před pár lety nemyslitelný.
První, titulní skladba zůstává klíčem. Brutální soustředěný útok na neutěšitelný stav Americké kultury, zabalený do jízlivých poznámek (‚Information age of hysteria/It’s going out to idiot America‘ – Doba informační hysterie/To patří idiotské Americe) v obvyklých melodiích určených pro stadiony. Ale jeho poselství bylo jasné: konzervativní Amerika je nepřítel a George W. Bush je šéf idiot. Ohlášení záměru bylo dechberoucí: v zemi tak pyšné na svou národní identitu, byly takovéto výlevy kladně protistátní.

ZÁŘÍ 2004

Stejně šokující byl devíti-minutový Jesus Of Suburbia. První ze dvou dlouhých stop s (téměř) knižním zakončením alba (tou druhou je Homecoming). Začátek je volný, celkem nesouvislý příběh, táhnoucí se skrze celé album je údajně o postavě jménem Jesus Of Suburbia a jeho cestování po moderní Americe. Zvukově to nebylo jako nic, co kapela nahrála dříve: rozléhající se vícedílná velkolepá podívaná, až tak, že se to zvrtlo v ‚operní‘ typ. Je v tom slyšet vliv Armstrongem oblíbených ab The Who, ale můžete slyšet taky Queen a Bryana Adamse. To bylo trošku mimo Basket Case.

Hrozba z 11. září a následná válka proti terorismu je z alba cítit. Holiday je najvíce zatracující politický song, který na album dali. „Sieg heil to the President Gasman/Bombs away is your punshment (Sieg heil prezidentu plynaři/Bombardování je tvůj trest) ušklebuje se Armstrong pohrdavě a zároveň se vysmívá americkému vůdci válečného štvaní a je zoufalý z apatie pochybné morálky války proti teroru.
Ale album není jen o zhoršujících se Amerických politických a sociálních systémech. Bylo jim 30, Armstrong byl méně zdrženlivý co se týkalo některých jeho emocí. Plačtivé Wake Me Up When September Ends je o smrti Armstrongova otce, který zemřel když bylo zpěvákovi deset let. Tento song dokazuje, že Good Riddance (Time Of Your Life) z alba Nimrod, nebylo jen ‚nic‘. Koneckonců bylo album moderní protestní album, se vším tím rámusem a zmatkem, který k tomu patří. Stejně jako Dookie před deseti lety, nemohlo být album více aktuální. Bylo vydáno jen několik týdnů před prezidentskými volbami, ve kterých byl George W Bush jen o vlas zvolen na své druhé období ve fukci. To bylo jako hromosvod pro generaci neloajálních, volebních práv zbavených rockových fanoušků. Tento vzteklý, pobouřený záznam otočil úspěchy okolo Green Day a dostal je zpět do preimérovlé ligy rocku. Po pěti letech neztratilo nic ze své síly. [Dave Everley]

Tracklist: American Idiot / Jesus Of Suburbia I. Jesus Of Suburbia II. City Of The Damned III I don’t Care IV. Dearly Beloved V. Tales Of Another Broken Home / Holiday / Boulevard Of Broken Dreams / Are We The Waiting / St. Jimmy / Give Me Novacaine / She’s A Rebel / Extraordinary Girl / Letterbomb / Wake Me Up When September Ends / Homecoming I. The Death Of St. Jimmy II. East 12th St. III. Nobod Likes You IV. Rock And Roll Girlfriend V. We’re Coming Hom Again / Whatsername

Scany 78 – 81

KLASICKÉ INTERVIEW – červenec 2004

Pozn.- ramen – jídlo (tady), sportovní užitkové vozy (Sport Utility Vehicles) – SUV, nihilismus – negativní postoj k všeobecně přijímaným hodnotám mravním, společenstkým, kulturním atd, invenční – důvtipné

Po komerčním zklamání Warning byli Green Day považováni za muže včerejška. Ale ve studiu v LA se kapela pokoušela dát dohromady svůj mistrovnský kousek.

[Text: Ian Winwood]

Dnes Green Day přicházejí v barvě, v jaké je chcete – je to tak dlouho co byli v černém. Je to do očí bijící pohled vidět ty tři jak stojí na mučícím kalifornském slunci a dělají voloviny na foťák. Kapela přiletěla 50ti minutovým letem z jejich domovů z Bay Area sem to LA, kvůli posledním úpravám jejich nového alba, rozhořčeného avynikajícího American Idiot.
Na první pohled se zdá, že jsou pořád ta stejná skupina, jakou vždy byli, ti samí lidé, co vždy byli: bez respektu, vtipní, přátelští, laskaví. Green Day dělají vtípky mezi sebou i s vámi; Bubeník Tré Cool se šklebí a chichotá jako 31-letý Bart Simpson. Hrnou se k foťáku jako poslední blesk proletící místností při odpoledním focení, usmívají se, jako tři muži, kteří se nestarají.
Toto jsou Green Day, kapela, která po léta píše songy o radosti z oblékání se do šatů opačného pohlaví (King For a Day), amfetaminových vzestupech a pádech (Geek Sting Breath, Brain Stew) a nudné apatii (Longview). Už utrpěli rány odporného bohatství s úsměvem, tancem a občas živě hranou Eye of The Tiger od Survivor. Green Day: velký talent, malý mozek?
Bohužel, ale někteří lidé tomu stle věří, pod věří, že tady stojí kapela, která má dobrou melodii a která – zívá – „neberou se příliš vážně.“ To může být pravda, ale pokud se Green Day neberou příliš vážně, nelze totéž říct o jejich hudbě. A hudba, kterou dělají právě teď je opravdu velmi vážná.
V září 2004, když Green Day odhalí American Idiot, se můžou všechny mylné doměnky naházet do drtiče. Je to sound křiku kapely. „To je vše, co můžeme snést, víc už vydržet nemůžeme.“ Nemůžou vystát němé lži prezidenta Bushe, nesnáší věci, které spadají na naše jména, nemůžou snést krev, která pokud není na našich rukou, je na našich penězích. Nemůžou vystát, když s námi opravdoví idioti jednají jako s debily. Green Day by stejně tak dobře mohli své sedmé album pojmenovat The State Of The Union Adress. Což by mohl být důvod, proč šlo všechno do černa.

„Není vhodná doba na to být Američan,“ číká Billie Joe Amrstrong. „Vlastenectví pro mně není nic moc velkého, je to něco, nad čím jsem strávil hodně času při přemýšlení, ale věci, které se dějí, které se staly v několika posledních letech, prostě nejsou dobré. Samozrřejmě je tady taky vála v Iráku – válka, která je založená na lži – ale jsou tady také věci, které se dějí uvnitř [Spojených Států].“
„Máme prezdienta, jehož jediným posláním je, aby sám se svými přáteli zbohatl – lidé, kteří už bohatí jsou – idiot, který ani nevyhrál volby, za kterými stál. A tahle chamtivost je na úkor obyčejných pracujících lidí. Máme média, která nám o tomhle něříkají pravdu. Hodně z toho je jenom práce pro zábavu a to ten příběh neřekne. A tihle lidi s tím pak zdrhnou.“
Kdo je American Idiot?
„Mohlo by se zdát, že ten idiot je George Bush. Domnívám se, že se to zdá být zřejmé. Ale myslím si, že ten titulek se týká širšího pásma než jen jedné osoby. Vím jak jsou občas Američané viděni zbytkem světa [Armstrong se při hraní v zámoří sám částečně nazývá „houpým Američanem“]. Vypadáme jako blbci a aroganti, což je dost mizerná kombinace. Ameřičani mluví o tom, jak je naše země nejlepší zem na světě a to je něco, čeho jsem si nevšiml a lidé v ostatních zemích taky ne. Lidé, kteří mají tu tendenci tohle říkat nejhlasitěji jsou většinou ti, kteří nikdy nenavštívili žádnou jinou zem.
Je možné, že název „funguje“ proto, že váš prezident se ze všech sil snaží udělat z vás všech idioty?
„Jo,“ říká s přivřenýma očima a rzechvělým úsměvem. „To je možné.“

Green Day: budíček – s kývnutím na hrdiny The Who

„POINTA DĚLÁNÍ NOVÉ HUDBY JE POSUNOUT SE, UDĚLAT VĚCI, KTERÉ JSME SI NEDOVEDLI ANI PŘEDSTAVIT, ŽE DĚLÁME,“
Billie Joe Armstrong

V posledním týdnu v červnu je American Idiot střeženo jako oko v hlavě, jak byste v těchto ‚dnech ke stažení‘ očekávali. Pouze jedna kopie leží mimo ruk kapely a i tady je pouze šest kompletních písní. Takže jedeme v zamračeném pondělním ránu do Burbanku do prostorné, klimatiozované kanceláře Warner Brothers, abychom si poslechli co Green Day vytvořili během čtyřletého odmlčení od jejich posledního, odvážného originálního alba, mírně vybočujícícho Warning.
Ve velké poslechové místnosti se ze sterea o velikosti ponorky začínají linout první tóny. Je toho příliš mnoho na to, abyste něco pochytili při prvním poslechu, ale i tak se dostavuje eufórie z tohoto počinu. American Idiot je pozoruhodná nahrávka. Zvukově to má více společného s Nimrod, ale srovnávat to by jistojistě nebylo fér. Protože jsou Green Day dneska tady, není to o tom jak hrají, ale co hrají. A co říkají.
Jedná se o dechberoucí trhák bez zřejmé melodie, expertní a originální. Text vás vítá v ‚new kind of tension, all across the alienation‘ [v novém druhu napětí, které se rozšířilo po celém národě] (první single, American Idiot), mluví o ‚representative of California‘ [zástupce Kalifornie] a ‚Sieg Heil to the President Gasman‘ [Sieg Heil prezidentu Gasmanovi – gass = plyn] a ‚bombs away is your punisment‘ [bombardování je váš trest] (Holiday). Jen velmi málo kusů přichází jako tradiční vyprávění; namísto frází vyrvaných z melodií, jako když šlehnete ostnatým drátem přes peřinu. Není to jen vzteklé křičení. Smrti Armstrongova otce je věnována nádherná, klavírem podbarvená Wake Me Up When September Ends („Zemřel, když mi bylo 10,“ říká zpěvák. „Je to až legrační, že mi trvalo tak dlouho, než jsem o něm napsal.“) No nic, v písni St Jimmy je k nalezení punk rockové naparování se ‚suicide commando your momma talked about‘ [Sebevražedné komando, o kterém mluvila tvoje máma] a ‚cigarettes and ramen and a little bag of dope‘ [cigarety a ramen a pytlíček drog] vypečená hudba s neuvěřitelně chytlaým rytmem.
Na obalu American Idiot je červený ruční granát ve tvaru lidského srdce.
„Když jsem psal texty pro tohle album, bylo pro mě důležité, aby to co zpívám, bylo osobní,“ vysvětluje Armstrong. „Takže i to, co je politické musí mít osobní prvky a pokud to tak není, tak to pro mě prostě nefunguje. Jsou kapely, které to tak dělat můžou – Rage Against The Machine by mohli být dobrý příklad – ale vím, že pro nás to takhle nepracuje. Neříkám, že je něco špatného na tom, jak to kapely jako tahle dělají, ale nám se to nehodí. Takže i když se většina alba zaobírá politickými subjekty, stále je to pro mně velmi osobní.“
Jste překvapení, jakým směrem jste se začali ubírat? Nemyslím si, že by se písně Green Day, tedy do těch dnešních, daly popsat jako ‚politické‘.
„Trochu,“ přemítá. „Ale je to jenom jeden aspekt alba. Celá pointa je v tom, udělat novou hudbu, posunout se, pokusit se udělat něco, co jsme si ani nedovedli představit, že bychom mohli dělat. Texty jsou určitě příkladem, ale stejně tak i hudba. ení to vždycky jednoduché, pracovat tímhle způsobem, ae ve skutečnosti je to pro mě jedin způsob, jak to udělat. Jinak jsme prostě dělali album jako to poslední a to není tak, jak to chci dělat.

Green Day teď stojí na parkovišti Sir Studios na Sunset Boulevard – mezi crosovými auty a sportovními užitkovými vozy a klábosí. Tři z nich stojí u zadního vchodu jednoho z atelirérů a ošlehává je vítr. S uhlově černými vlasy a taškou cédéček (Psychedelic Furs, X), které si právě koupil v Amoeba Records přes ulici, je Billie Joe Armstrong dobře hodnocený. Historky a anekdoty, což je Armstrongův talent, opravdu, je pohonem této pozoruhodné kapely, a talentovaný, instinktivní a přirozený Tré Cool ho pozoroval a napsal o něm song, kde jej popisuje jako: „nejbližší věc k magii, kterou můžete vidět.“
Chemie, která mei nimi zřejmě je, je vidět – přežili šest alb (bubeník Tré Cool se k nim připojil při nahrávání druhého alba kapely, Kerplunk z roku 1991) a v roce 1994 se dostali ke slávě, která byla tak fenomenální, jak nečekaná. V té době, stejně jako jejich třetí album Dookie, přelomili bariéru 7 milionů prodaných kusů jen v USA – Amrstrong byl náchylný k záchvatům paniky a obával se, že jejich kapela skončí jako ‚jednoletá hvězdička‘. „Když se podívám zpět, neměnil bych vůbec nic,“ říká. „Možná bych nepil tolik piva, byl bych to udělal znova, asi bych si řekl, abych se ukldinil, že to bude dobrý… ale jinak nic.“
O deset let později zní obavy roztomile absurdně.
„Ze začátku,“ řekl Armstrong, „jsme hráli ve squatech v Německu. Byli tam lidé, co nám říkali, že“ – zpěvák nahodí mrazivě přesný německý přízvuk – „jsme tam nebyli kvůli sobě, ale kvůli penězům.“

Což je docel vtipné, protože Green Day neměli žádné peníze. Byli na mizině, i s rodinami. Na otázku, jestli je napadla jiná profese než hudba, Billie Joe Armstrong odpoví, že by pravděpodobně skončil jako „opravář televizí,“ což je o něco lepší než „radši bych byl mrtvý, nebo v lochu.“ To však souhlasí s tím, co řekl Billie Joe v roce 1996 Cream Magazine, že Green Day nejsou vysokoškolská kapela, že Green Day, jsou „dělnická kapela.“
„Je tady věc, na kterou ohledně naší kapely vzpomínám,“ řekl basák Mike Dirnt. „Pro nás neexistuje žádný záložný plán; to je to, co děláme a tvrdě jsme dřeli, abychom to tak mohli udělat. Spousta kapel to takhle chce, ale potřebuje něco, o co se můžou opřít. Ale takhle to u nás není. A tak z toho, co děláme se pro nás stala ještě mnohem důležitější věc. Stalo se to ještě více reálné.“
Ne že by to bylo jednoduché. Sir Studios se hemží šumem činností, rachotí vším co se tam hne. Kromě mixování American Idiot se Green Day taky připravují na své nadcházející show na konci léta – jsou headlinovým vystoupením na Reading and Leeds a Carling Weekender. A tak kapela zkouší a sehrávají se, protože spolu nebyli na turné od roku 2002.
„Album je poměrně obtížné,“ říká Dirnt. „Dost jsme se na tom nadřeli, víte? Na písních, jako je [devíti-minutová, s pěti částmi] Jesus Of Suburbia jsme dokončili něco, co jsme nikdy před tím ani nezkusili. Měli jsme skvělé individuální části, ale potřebovali jsme je sladit do sebe, ať už šlo o psaní, nebo cokoliv, museli jsme zjistit, jestli to budefungovat. Bylo to docela vyčerpávající. Samozřejmě, že co nefungovali jsme pozměnili, ale občas nás to dovedlo k nápadu, jít na to jinak. Myslím, jít tam, kam jsme chtěli.“
„Taky když přišel čas připravit nové album, měli jsme věci, které jsme jako kapela potřebovali vyřešit.“
Jako např?
„Jako je fakt, že jsme se k sobě chovali jako kokoti. Museli jsme to zlepšit. Nenechali jsme mluvit ty další a navzájem jsme se neposlouchali a to vedlo k problémům v komunikaci. Nechtěli jsme žádnou terapii nebo tak něco, ale museli jsme to vyřešit. Tyhle věci můžou vést ke skutečným problémům v kapele; rozepře se rozvíjejí a najednou tu máte skupinku lidí, kteří nejsou šťastní ve společnosti těch dalších. A my si byli sakra jistí, že nám se to nestane.“
A teď je to vpořádku?
„No jasně.“
Opravdu?
„Jo, opravdu. Věřte mi, když to říkám – jsme si velmi blízcí. Splečně už jsme si prošli spoustou věcí a taky jsme toho společně hodně dosáhli. S Billiem se známe od 10 let, byli jsme spolu ve třídě.“
Nadšení a soudržnost se ukázalo jako aktuální téma, Billie Joe Armstrong je vzadu ve studiu a mluví o něčem velmi podobném. Nedávno jeden mladý fanoušek nahrál Billiemu vzkaz a songwriter se o to nahlas zajímá. O tom, jak Green Day punk rocková kapela ze Severní Kalifornie bude reagovat na fanoušky druhé generace. Není to tak, že by Armstrong nemohl uvěřit tomu, že se to stalo, ale spíše to vyznělo, jako by nikdy nepřemýšleli nad tím, že by se to mohlo stát. „Patnáct let,“ říká. „Jsme spolu 15 let.“ No a možná je to trošku překvapivé – ne, není. Green Day byli vždy vyjímečná kapela, ale stejně tak působivé je to, co Green Day udělali se svou hudbou. Vystrašil je nadměrný úspěch Dookie, následující album Insomniac, bylo příliš přeleštěné, předpojaté s příběhy o odcizení, nihilismu a problémy. Pak tady bylmocný Nimrod – stadard, podle kterého se bude album měřit.
Znovu vsadili na Warning, protože chtěli (a na něm jsou tři z jejich nejlšpích písní Waiting, Church On Sunday a Macy’s Day Parade). Udělali to proto, že tahle kapela nebyla stejná, jako ta co nahrála Dookie – tak proč by se měl zvuk líbit?
A teď jsou tu zas. Alespoň na první poslech, American Idiot je album punk rockové univerzálnosti; napínavě invenční, vzorně formulované a skvěle provedené. Hozná pravda o naší problémové době. Od kapely, která ví proč to dělá a právě to dělá.

Foto: „Chovali jsme se k sobě jako čuráci.“

Scany 72 – 76

KLASICKÉ INTERVIEW – červenec 2002

Když Green Day souhlasili, že budou na turné Pop Disaster hrát pod Blink 182 vypadalo to, že jejich časy rockové premier league byly u konce. Ncméně skupina Billieho Joe měla jiné plány…

[Text: Ian Winwood]

V předním salónku jeho tourbusu má bubeník Tré Cool tři Japonské bojové ryby. Jejich jména jsou Doppelganger, Punchy a Dirty Sanchez. Jako každý, kdo o nesmí btikdy za těhle subjektech nic neví si budu dávat pozor. Japonské bojové ryby by nikdy za žádných okolností neměly být v jednom akvárku. Protože pokud by byly, bojovaly by až do smrti.
Trého bojové ryby nejsou v jednom akvárku. Jsou ve stejné misce, v levné, skleněné nádobě o velikosti asi půly fotbalového míče. Je plná špinavé vody. Doppelganger, Punchy a Dirty Sanchez tam jsou už dva měsíce. Drží se dál od sebe.
Frontman Billie Joe Armstrong leze do autobusu. Chce, abyste věděli, že s tímhle nemá nic společného. Basák Mike Dirnt nastupuje do autobusu. A taky chce aby se vědělo, že v tom nemá prsty.
Tré Cool vysvětluje, že soutěž bojových ryb je jako kouhoutí zápasy. Jenom to trvá skoro devět týdnů. Je to jako vzrušení, ale ve zpomaleném filmu. Je to taky hazard, protože můžete vsadit na to, kdo vyhraje, nebo kdo by eventuelně mohl vyhrát, jenom se nikdo v bse npřizná, že se vsadili.
Dirty Sanchez plave k Doppelgangerovi a bere nechutně velký kus z jeho boku. Doppelganger se z toho všeho zdá být smrtelně unavený, jemně plave na hladinu a bubliny po jeho boku. V tomto bodě dělá Doppelganger dojem té nejmrtvější ryby na světě.
„Ne, ne, není mrtvý,“ říká Tré Cool a spěchá k umyvalu na levé straně autobusu. Vytáhlsklenici z poličky a naplnil ji vodou, sklenici postavil vedle nádoby umístěné na stole před koženou sedačkou a strčil prsty do nádoby. Přenesl Doppelgangera, trochu neklidnou rybu, do sklenice s vodou. Doppelganger teď plave úplně vzhůru noham.
Tré, ta ryba je mrtvá.
„Ne, ne, není mrtvý,“ odpovídá Tré Cool. Pak udělal manévr, který mohl, ale taky nemusel vidět na Discovery Channel. Strčil prsty do sklenice a přejel mu prsty po žábrech. Doppelganger se znovu obrátil a je, sice poněkud slabý, ale živý. Téměř nepostřehnutelně se mu pohybuje tlama tam a zpátky, otevír ji a zavírá.
„Podívejte, co jsem udělal,“ říká. „Zachránil jsem Doppelgangerovi život.“
V prvé řadě, Tré, je tvoje vina, že nebyl Doppelganger vpořádku.
„Jop, ale poád jsem mu zachránil život.“
A Tré Cool se dívá do skleničky s vodou. „No podívejme Doppelíku, jseš jako nový, co?“

Jsme na cestách s Green Day. V Chicagu v Illinois a v Milwaukee ve Wisconsinu – jde o 44. a 45. show ze 46 plánovaných v devít-týdenním Pop Disaster tour. Jejich spolu-headlinery jsou Blink 182: Obě kapely mají stejné stage a obě kapely hrají hodinu a deset minut – s tím, že Green Day jsou první. V itineráři se objevily vechny hlavní města ve Státech a vidělo je (můj konzervativní odhad) více než čtvrt milionu lidí.

„Cestujou Blinkáči taky v krabicích?“: Green Day se opět učí jak být správnými předskokany

Vytahování se na místech jako je Madison Square Garden v New Yorku, nebo Great Western Forum v Los Angeles – turné bylo, bez výhrad, úspěchem brzkého léta. Místo konání v Chicagu, Tweetwr Amphiteater má kapacitu 3 000 osob; scéna pro show v Milwaukee, Marcus Entertainment Center, má kapacitu 22 000 osob. Oba patří mezi cosi s názvem ‚stáje‘ – obroské amfiteátry, z části sedátka a z části volné plochy s trávou, které se nacházejí na okrajích mnohých amerických měst. Jsou to poněkud bezuchá místa a všechny vypadají jako by byly objednány ze stejného katalogu. Vepředu je malá ohrada pro stojící fanoušky, za kterou je od 10 000 do 15 000 sedátek. Dozaduj sou nejlevnější lístky, tam mžouráte a natahujete krky abyste viděli.

„VYDALI JSME SE ZÍSKAT ZPĚT NÁŠ TRŮN NEJNEUVĚŘITELNĚJŠÍ ŽIVÉ PUNKOVÉ KAPELY, KTERÁ TADY JE!“
Tré Cool

Sedm hodin před tím, než se Green Day dostanou na stage v Chicagu, dostaneta jakýsi smysl s ohledem na rozsah této činnosti. Parkují v zkulisí, kde je 13 míst – Armstrong, Sirt a Cool mají každý autobus – a devět třešňově červených, 18 koly vybavených náklaďáků. Jeden z řidičů náklaďáků Green Day je žena, které je podle Tré Coola „pěkně žhavá.“ Její den začíná, když Green Day kolem 10. hodiny skončí. V tomto okamžiku je ospalá a sladká a Trému se to líbí. I když nezná její jméno.
K jednomu z tourbusů Green Day je připojen přívěs. Je plný kol, motorek a horáků. Green Day v těchto dnech rádi jezdvají ven na kolech. 30. května v New Yorku jel Mike Dirnt až na Ground Zero, aby se přesvědčil, kam až se město rozrostlo.
Před tím, než otevře přívěs, aby ukázal, co je uvnitř Tré chce, abychom hádali co tam je.
Blink 182?
Pan Cool kývá hlavou, otevírá přívěs a uvnitř křičí: „No tak kluci, vstávejte! Je čas jít do práce.“
V šatně Gren Day jsou všechny vymoženosti, které jen můžete potřebovat na devíti-týdenním výletě daleko od domova. I v Chicagu i v Milwakee je pokoj – veškerý komfort – je k dispozici na konci bludišti chodeb. Uvnitř jsou sedačky, stoly, koupelna, mísa s ovocem, zelenina pro namáčení, čipsy, whisky, dvě lahve naplněné ledovou vodou a taky lahve Coors Lite a Budweiser. Vedle jedné z pohovek leží řerná kytara Fender.
Doufají, že se nenudíme, Mike Dirnt vytáhl americkou verzi přehrávače Fisher Pice, všechno v krémovém plastu a robustní ruce. Vytáhl plastový sáček naplněný singly – Mötley Crüe, Generation X, Ramones – a nabízí sedmipalcové Rezillos.
„Po skončení písničky musíte zvednout jehlu,“ vysvětluje. „Jinak ta nahrávka bude hrát dokola dokud se nezlomí.“
Billie Joe Armstrong vcház o místnosti. Je skoro čas jít na stage a tak patřičně k této příležitosti obléká. Je hubenější než v poslední době byl, zpěvák si bere černou košili a bílou kravatu. Fotograf Paul Harries říká, že Armstrong vypadá jako člen The Hives. Neslyšel to, takže jsem to zopakoval.
„To je to co právě řekl,“ říká Billie Joe a naklání hlavu na foťák.
Myslím že je roztrhneš.
Je to odkaz na to, že před mnoha lety Billie Joe Armstrong nosíval černou košili s červenou kravatou.
„To je pravda,“ říká a odkýval to hlavou.
Poté zvedl obočí a mluvil tónem, který můžete slyšet v závěrečné scéně opravdu poutavého dílu Ironside a říká: „Taže se vás ptám: kdo koho kopíruje?“

Foto: Záchranná materiál turné Green Day – automatická puška, pistol, skateboard, kůže
„To jsem já, nebo se místa zmenšují?“ zahřívačka v zákulisí

Být na cestách s kapelou – obzvláště s tak populární jako jsou Green Day – může být noní můrou. Ne vždycky ví, že přicházíte a pokud ano, ne vždy se zajímají o to, že jste nkde okolo nich. Nenechte se mýlit, lidé ve skupinách můžou být zhýčkaní bastardíci. Ačkoliv tady ne. Vzhledem k tomu, že laminát míjí Mitche, tour manažera Green Day, znamená to, že můžeme jít kamkoliv chceme a vidět všechno co se tam k vidění nachází. Čehož je, pokud jde o Green Day, poměrně hodně.

V Milwaukee je Tré ve svém autobuse. Windmilling je jeho pravá ruka jako třetí základní baseballový coach, provází nás do drhého salónku v zadní části vozidla. Chtěli jsme zjistit, jak to místo vypadá a on je ochotný nám to ukázat. Vytáhl krabici kondomů a všech 400 jich rozsypal po podlaze. Pak odstraňuje ochranný paket a vytahuje to z obalu a nafukuje to a nakonec to zaváže. Pomocí tyče a lepící pásky to připevňuje nad zrcadlo na zadní stěnu v obýváku.
Tré Cool je stejný jako bude Bart Simpson ve 29 letech.
Řidič autobusu, prošedivělý, přátelský, ukecaný muž z Alabamy chce mluvit s Trém.
„Nechystáš se mi zrovna rozbít zrcadlo že ne chlapče?“ říká Coolovi.
Tré Cool ujišťuje řidiče, že ne, že mu zrcadlo nerozbije. A to navzdory tomu, že v ruce drží automatickou kuličkovou zbraň. Černé kuličkovky jsou roztroueny po celém pokoji. Bubeník zamíří a praskne ‚balónek‘ jednou ranou.
Pak vezme balíček kondomu a prostřílí tam díru. Dal mi to.
„Tamten nepoužívejte,“ varuje. „Právě jsem to použil k š**ání s hlavami fanoušků.“
V Chicagu nám chce něco ukázat. Na malém stage vedle hlavního hlediště – stage, které je významnou součástí turné – hraje mladá skupina s názvem Kut U Up. Green Day jsou se skupinou přátelé. Billie Joe Armstrong sedí na straně jeviště a dívá se; fanoušci se shromažďují u po pás vysokých bariér a pozorují ho, jak on sleduje je.
Ze začátku turné pil jeden člen Kut U Up pivo a zrovna v tu chvíli nad ním letěl pták a vysral se mu do sklenice.Mike Dirnt vytáhl $40 z peněženky a navrhl, aby si jeho přítel vydělal trochu peněz, když se naskytla tato situace. Všechno co musel udělat bylo vypít to pivo. No ten muž se o to pokusil, ale velké, bílé ptačí hovno se usídlilo na dně sklenice a když to viděl, zacpal si pusu. Mike Dirnt mu dal za snahu 20 babek.
Dneska, hned po skončení Kut U Up, nastoupí Green Day s více/méně improvizovaným setem. Je to na tour poprvé, co to kapela udělala. Zástupy fanoušků poskakují a křičí okolo kovových zábran; ochranka – která je neobvykle uvolněná a slušná natolik, že se nás s foťákem a rekordérem zeptali kdo jsme, namsto toho aby nás prvně složili a vykázali – stáli a pozorovali. Green Day ohlašují vše, co jim přijde do cesty.
„Miku, miluju tě,“ křičí jedna fanynka z davu. „Jsem z tebe celá pryč!“
Brian Reynolds, oblečená v triku Kerplunk je 16 letá fanynka z Chicaga. Ona může, ona říká, její žaludek dýchá. To znamená, že může krkat velmi dlouho a je to stejně tak odporné, jako úžasné. Dělá to znovu a znovu a znovu a znovu.
Da řítelé, chaec a dívka, jsou od sebe 12 stop a mezi nimi je asi deset lidí. Snaží se na sebe stáhnout pozornost. Tré Cool se ptá, jestli jsou spolu. Ne, odpoví, že nejsou. Chtěli by být? Oba vypadají trapně, ale ochotně. Mmmmm, jojo, oba pokrčili rameny a pohli se. Takže Tré udělal z dvojice pár. Dívá se, jak se líbají.
Prostě další krásný den na turné s Green Day.

Je tady jedna žhavá otázka, která obklopuje turné Pop Disaster: Proč to Green Day vzali? Pošuškává se, že to dělají aby v tomhle kurzu odfoukli Blinkáče, a určitě mají navrch. Během líného nedělního odpoledne u řeky v Milwaukee je to otázka vůle zeptat se Trého.
„Vydali jsme se získat zpět náš trůn nejneuvěřitelnější živé punkové kapely, která existuje,“ říká.
Kdo vás sesadil z toho trůnu?
„Vy víte kdo,“ říká s úsměvem. „Ne, že by byli vždy nejlepší živou kapelou, ale se všema těma mladýma děckama, kteří přicházejí aby Blink viděli, bylo pěkné mít šanci zničit jjich vnímání toho, kdo si myslí že jsou.“

Foto: Na tvém kole: Je čas na hraní!
Král komedie
Tré z Assisi přivádí svou rybičku zpět k životu
Kalhotky pro vás: „Tady jsou nějaké co jsem měla dřív na sobě“

Bylo by fér, když řeknu, že každou noc kradete show?
„To by bylo fér. A jsme na konci turné. Takže je mi u prdele jestli si to přečtou nebo ne. Teď turné nemůžou ukončit. Ve skutčnosti to byla jedna z hlavních obav, že ukončí turné, protože jsme je vykouřili. My jsme šli přes mrtvoly, abychom ujistili své ego a správným způsobem se uklidnili. Jsou super pro vyplnění místa před začátkem show. Jsou dobří na přivedení maminek.“

„BÁL JSEM SE, ŽE BLINK 182 UKONČÍ TURNÉ, PROTOŽE JIM KRADEME SHOW.“
Tré Cool

„Víte, Blink hrli s několika skvělými kapelami,“ říká Mike Dirnt. „Kapely jako Alkaline Trio. Myslím si, že by mohli být zvyklí na to, že je každou noc někdo překoná.“
Vztah mezi Green Day a Blink 182 je trochu složitější, než jak to vynívá z těchto citací. Zatímco je tady pocit profesionálního nepřátelství jednoho tábora ke druhému i když je třeba poznamenat, že Blink 182 nikdy neřekli směrem ke Green Day křivého slova – oba tábory jsou na tomto turné prakticky pořád od sebe. Nebo alespoň Mark Hoppus a Green Day. Travise Bakera je možno vidět v zákulisí, ale vypadá, že má svůj svět. Toma DeLonge však není vidět nikde. Tré Cool naznačuje, že nikdy neopouští svůj bus a mluví jen se svojí ochrankou a manažerem. Mark Hoppus je často vidět tady po okolí a je příjemný a sympatický. Když se objeví, tak je sám. V Milwaukee se on a tři členové Green Day vypaří, vypadá to stejně vinně jako samotný hřích, zmizli na rychlé cigárko.
Po setu Green Day v Chichagu vešel Mark Hoppus do jejich šatny.
„Hej B-Jo,“ křičí. „Jak to dneska šlo?“
Armstrong udržuje krátký rozhovor. To je jediný okamžik, kdy může být atmosféra trochu, řekněme nevhodná. Snad i napjatá situace.
„Ne, tady nebylo žádné napětí,“ říká Mike Dirnt další den v Milwaukee. „Mark má někdy tendenci přijít v nevhodnou chvíli, ale včera v noci tam žádné napětí nebylo. Všechno bylo v pohodě.“
„Mark je pohodovej týpek,“ říká Tré Cool. „Rád koncertuje. Nevadí mu, že mu házíme dorty na hlavu.“

Billie Joe Armstrong věří, že Green Day je „nejlepší rocková kapela na světě.“ A má pravdu. Řekne vám, že show je o showmanství a je to úmyslné. Tento inspirativní vzor nepoužívá tolik kapel jako Descendants nebo Bad Religion, ale spíše Van Halen nebo dokonce obrovská podívaná – Metallica.
V Marcus Entertainment Center přehlíží krásný Milwaukeeský Hoan Bridge, Mike Dirnt stojí v zákulisí v šedém večerním vzduchu. Má na sobě triko Misfits Die, Die My Darling a když si to natahuje na ruce pokyvuje u toho nevózně hlavou. Bez ohledu na to, kde je, bez ohledu ne to, jak se cítí po dvou písních říká, že žije s momentem. Po každé písni se přes PA ozve díky davu chraptivé očekávání.
Vedle Dirnta stojí maník oblečený v růžovém obleku králíka. Kaý večer se potácí na jeviště ještě před příchodem Green Day a drží pivo. Jeho odvázanost se zvyšuje s tím co vypije, nápoj, který drží v pravé ruce hodí do publika. Potom se odkolébá a vrátí se se skleněným bongem. Růžový králíček zapálí pod bongem a tahá veškerý kouř. Zdvižením rukou k obloze se dav rozkřičí. Pak PA nahodí Cheap Trick a Blitzkrieg Bop od Ramones. Pak světla zhasnou.
V zákulisí je Billie Joe Armstrong přátelský, ale je snadné mu uvěřit, když říká, že každý moment strávěný na cestác je zabíjní času před tím, než jde na přední pódium a zahajuje s kapelou set se songem Maria. Pak se z něj stane ten nepřirozenější a brilantní frontman své generace. „Kdo mně chce o**kat?“ Ptá se uprostřed Hithin‘ A Ride když v tom hluk přesáhne počet decibelů letištní dráhy. Pak se kroutí u mikrofonu, levou ruku si nacpal do kalhot „Kdo je tvůj taťka?“ ptá se na konci písně. „Kdo je tvůj z**raný taťka?“
V Tweeter Amphitheater v Chicagu Tré Cool poprvé a naposledy zapálil svou soupravu bicích. Udělal to na konci When I Come Around. Billie Joe pak zahrál krásnou otrhanou veri Good Riddance (Time Of Your Life) na elektrickou kytaru. A bez dalšího slova je set u konce.
Vzhledem k tomu, že světla se odrážela ve vyčerpaných tvářích davu zdá se, že se nabízí jen jedna otázka. Může to někdo zachytit? A odpověď je – ne.

Foto: Tré Cool není žádné prkno
Je tady a tam, Pink Bunny je všude, pozor!
Co bylo dřív: slepice, nebo Green Day?

Scany 70, 71

ALBA

WARNING

Když se blížili ke třicítce, chtěli se Green Day zbavit své image ‚nevyšukaných pop-punkáčů‘. Čas na změnu kurzu…

LABEL: Reprise VYDÁNO: říjen 2000 PRODUCENT: Green Day PŮVODNÍ K! HODNOCENÍ: KKK

Není pochyb o tom, že American Idiot z roku 2004byl pro Green Day velmi ambiciózním krokem. Z hlediska rozsahu to byl obrovský hazard, který prostě nemusel vyjít, ale taky bylo vykonstruováno ze základních kamenů známých všem, jenž se zajímají o materiál kapely z trochu starší nabídky. V hudební terminologii je jedináček, ale jeho předchůdce Warning byl stejně velkým skokem do neznámé vody.
Už tam se objevily náznaky, že trio není ochotno se omezovat jen na jedno určité vyhraněné pole, které vyznačili kritici – pole, které je třeba přiznat, by jim pomohlo se zvukem, jenž byl nejčastěji používán v rámci pop-punkových parametrů. Insomniac se chlubil temnějším tónem, temnějším a těžším než jeho starší sourozenci, no a Nimrod fušoval do všeho. Od ska-punkového King For A Day po zběsilé hardcorové Take Back. Ale Warning bylo první album výrazně odchýlené od toho, co by mohlo být považováno za jejich zvukové rysy při obchodním označení v rámci celého jejich díla.

„PŘES NÍZKÝ PRODEJ ZŮSTÁVÁ WARNING DECENTÍM UMĚLECKÝM VRCHOLEM“

Samořejmě že mezi alby Nimrod a Warning je více zřejmých skoků. Akustické baladické básnictví Good Riddance (Time Of Your Life) bylo překvapivým šlágrem a frontman Billie Joe Armstrong vysvětluje: „Myslím, že Time Of Your Life nás osvobodilo v mnoha ohledech – můžem dělat různé věci. Pomohlo nám to získat více emocionálně založený obsah bez pocitu, že se prodáváme.“
Když začali pracovat na Warning, Green Day už tehdy označili své šesté album za výchozí. „Písně mají akustický základ, ale ne až tak jako u Bon Joviho. Spíše způsobem jaký jde vidět u dřívějších věcí Bruce Springsteena nebo Peteho Townshenda,“ prozradil baskytarista Mike Dirnt, zatímco Armstrong uvádí také Boba Dylana a Toma Waitse, kteří v tuto dobu měli vliv na jeho songwriterství. Nebyli si tak úplně vědomi toho originálu se kterým začali když se to vezme v širším kotextu, ale určitě to nebylo to, co by od alba Green Day většina lidí očekávala.
V souladu s poměrně úzkým charakterem písní, které se schovávaly v celkem tichém místním studiu byli připraveni zahájit nahrávání alba společně s Robem Cavallem (producent jejich tří předchozích alb a později také American Idiot), který je zároveň poradcem. „880 Studios je v jakési latinské comunitě,“ řekl Armstrong o jejich smělé díře. „Přímo nad tím vede dálnice. Pokaždé když projížděl náklaďák, mohli jste to cítit a slyšet jak se zvedla frekvence mikrofonů.“

ŘÍJEN 2000

Výsledkem byl hřejivý, organický zvuk, který se dokonale hodil ke všemu materiálu. Avšak album nebylo úplně zbaveno moci radosti tří akordů, rytmických hymn nutítích podupávat nohou, ale Castaway a Deadbeat Holiday měly daleko více promyšlené uspořádání, zatímco všudypřítomné akustické chytlavky s nešikovnými riffy jsou protkány tím, co byly dříve jednoduché tří akordové ječáky. Hold On se neomlouvá za harmoniku, Misery bylo plátkem nepředvídatelé výstřednosti hudební haly a vyrovnávací styl Minority, irská zábava pro spoustu opilých lidí, fanoušků hudby v rockových klubech a na koncertech měla našlápnuto. Jinde bylo Waiting a titulní skladba až nakažlivě časté a Macy’s Day Parade se částečně vrátilo k linii Good Riddance (Time Of Your Life). Doslovně se přesunula také kapela. Nebyli přímo političtí, ale Arsmtrong byl vždy ironický i když spíše ojediněle, ovšem pozorování se zřejmě trochu rozšířilo.
„Čím jsem starší, tím víc se snažím, aby byů můj hněv někam směrován, ne se v tom jen vrtat. Díky hněvu se zdá, že stárnete. Stáváte se zahořklými,“ vysvětluje frontman. „Musíte přemýšlet o své politice a o světě a snažit se pobídnout lidi pokud jde o to, co chtějí poslouchat. Nemůžete psát jednu píseň znovu a znovu. Doslova, myslím si, že je tady toho mnohem víc, co to album říká, než co jsme kdy udělali v minulosti.“
Znovunalezená dospělost byla asi nevyhnutelná – Green Day se nyní blíží ke třicítce s rodinami v závěsu, zatímco Blink-182 převzali plášť pop-punkových princeznovských klaunů – Warning představuje relativní komerční propadové pásmo, jejich první album od debutového 39/Smooth z roku 1990 co nedosáhlo na platinu.
American Idiot je dostalo zpět na vrchol úspěchu, kterýkombinuje jejich starý punkový žár s nově rozšířenými obzory Warning, ale i přes nízký prodej je Warning stále zmiňováno jako umělecký vrchol jejich kariéry. [Paul Travers]

Tracklist: Warning / Blood Sex And Booze / Church On Sunday / Fashion Victim / Castaway / Misery / Deadbeat Holiday / Hold On / Jackass / Waiting / Minority / Macy’s Day Parade