Kerrang! – 13 důvodů, proč Tré Cool prostě vládne světu

Na Kerrang.com je 13 důvodů, proč Tré Cool prostě vládne světu. Na fotky a vide k textu se mrkněte na Kerrang, tady překlad:

„Hele, milujeme všechny členy Green Day stejně, jasné? Ale bubeník Tré Cool prostě vždycky byl tím nejvíc cool. Důkaz najedte už v jeho jméně, no ne? Takže, takdy je 13 důvodů, proč bubeník Green Day prostě vládne světu.“

13. Je multi-talentovaný
– Nejen že je Tré machr přes bicí, ale umí taky zpívat a hrát na kytaru. Ve skutečnosti umí zpívat a hrát na kytaru s podprdou na rameni, jak prokázal při bonusovém tracku z Dookie – All By Myself. Šílená schopnost, kámo.

12. Jeho instagram je k popukání
– Není jediný, kdo dává na net bizarní věci (všichni je tam dáváme…), ale na Trého sociálních médiích je něco ohromně skvělého. Tré, proč to děláš? A proč jsi nazval obrázek ‚Edibles‘ (k sežrání)? Nemáme tucha.

11. Dělal tohle s Davidem Grohlem
– Dojde ke zhroucení vesmíru, když se setkají dva nejlepší rockoví bubeníci v jednom pokoji? Ne, ale Tré Cool nechal legendu Foo Fighters/Nirvany, aby mu strčil do oka kontaktní čočku, jakou nosí Marylin Manson. Dostatečně fér.

10. Má úžasné vlasy
– Modré, zelené, červené, blond… za ty roky vystřídal spoustu barev a stylů, ale Trého vlasy vždy vypadají skvostně. Jen se podívejte na tuhle fotku. Ninjovi z Die Antwoord se očividně líbí – a to by měly. Je to vynikající.

9. Jeho část v Homecoming
– „I play the shit out the drums, and I can play the guitar!“ Řve Tré v epickém kytarovém Homecoming, přičemž ABSOLUTNĚ VŽDY BLÁZNÍME. Všichni známe American Idiot a víme, že je plné geniálních momentů, ale tohle je prostě hilight. Mazec!

8. Jeho signované bicí jsou ta nejvíc cool věc
– Tré spolupracuje s SJC Drums, vydali snare drum a tu úžasnou věc tady s tématikou Dookie. Všude na něm jsou králíčci Green Day a Trého logo. Vážně. Dejte nám je.

7. Má toho nejroztomilejšího psa
– Zatímco pejsek Frenchie Billieho Joe Armstronga má na instagramu 22 000 folowerů, Trého čoklík je moc zaneprázdněn kradnutím našich srdcí. Jen se mrkněte na tu tvářičku. JEN SE PODÍVEJTE! Až moc rozkošný pro popis. Jo, až na citoslove „Ouuuuuu.“

6. V klipu k Holiday je oblíknutý jako žena
– A dělá tam několik přemetů v šatech a taky se nějaký čas omotává kolem Mika Dirnta – což je opravdu velmi ženské. Nicméně Tré to nosí tak, jak to zvládá jendině on a odlehčuje tak jinak dost vážné video.

5. Jeho dojem na Lulu
– Nemůžeme zajít dál, než jen říct, že Tré jednoduše ukradl show, když se přidal ke srandě během Shout, přičemž udělal mnohem větší dojem, než chudák Mike. Ten klobouk. Ten hlas. Ty vysoké fusky. Jak to chlape děláš?

4. V televizi dělá legrační věci
– „Pokaždé v show, dělá nestálý bubeník divné věci a sám se u toho zraní. A když tady byl naposledy, seskočil z platformy bicích a trefil plošinku, a my ho vzali do nemocnice…“ řekl David Letterman při uvádění Green Day. Geniální.

3. Jeho oblečení je stylové
– Velkou část kariéry na stage s Green Day strávil v nóbl oblecích a kravatách, ale jeho oblečení se v poslední době zdá být víc extravagantní. Abychom k němu byli ale fér, sako jako je tohle bychom taky nesundali.

2. Bicí v Burnout
– Neznáme nikoho, kdo by si poslechl bicí v Burnout a nebyl z nich naprosto unešený. Tré Cool byl za bicíma vždy zabiják, ale jeho bubnování v prvním songu Dookie je něco úplně jiného. A hraje to prostě s takvou lehkostí. Ježiš marja!

1. Nebojí se přiznat, že je krásný…
– Souhlasíme, Tré. Moc, moc krásný.

Život podle Billie Joe Armstronga

Pavel psal, jestli bych nepřeložila kraťučký článek o Billiem z Kerrangu – tady je:

ŽIVOT PODLE BILLIE JOE ARMSTRONGA

„Nikdy v životě jsem nebyl s groupie. Oženil jsem se fakt mladý.“

„Nikdy bych neřek, že být nesnesitelný mě dostane tam, kde jsem.“

„Někteří lidi mi říkají Billie Joe, jiní Billie. Obojí je dobrý. Můj tchán mi říká BJ a je jediný, komu to dovolím.“

„Je sexy být mladý, naštvaný muž, ale být zahořklý starý bastard je něco úplně jiného.“

„Nikdy bych nechtěl být prezident. Musíte být arogantní, když chcete být rocková star. Ale chtít být prezidentem Spojených Států, musíte být hodně namyšlení.“

„Na průměrnosti je něco, s čím nikdy nechci nic mít.“

„Jsem si fakt jistý, že si jednou, až nastane můj čas, budu muset projít konfliktem s tím týpkem tam nahoře. Ale aspoň nejsem Michael Jackson s Elvisem Presleym, co čekají v nebi, až mi nakopou prdel.“

„Jednou jsem si uprostřed noci, po celonočním tahu na Guinnessu, nachcal do vlastního kufru!“

„Hudba mi hodně změnila život. Je pro mě velkou inspirací a osvětou.“

„Víš, rád čtu Kerrang!…“

 

– omlouvám se za větu s kufrem – to že si nachcal do kufru víme, ale co tam znamená ten guinness, jestli se tak jmenuje i nějaký drink, nebo droga, o tom nemám tušení

Část rozhovoru s Billiem

Ahoj, Lily chtěla překlad kousku z rozhovoru a ten je níž. Celý tenhle rozhovor je super, má snad kolem 12 – 20 minut, bylo to rozděleno na tři části, takže pokud budeš mít čas, klidně pohledej a pošli odkaz. Omlouvám se, že píšu moderátora jako moderátora a ne jménem, ale nemůžu si vzpomenout jak se jmenuje.

Moderátor: Tvé děti jsou teď teenageři, že?

BJA: Jojo, 15.

Moderátor: A jaké to je mít tě za otce, myslím tím, že pro děcka to musí být tak trochu záhul, protože jsi prostě pořád cool i pro mladou generaci a držíš s nimi krok.

BJA: Ne pro něj, ne pro ně. Ne, ne jsou v pohodě. Můj starší syn se dostává do punku, je v kapele a to je fakt cool. Možná bychom spolu měli víc hrát v okolí, prostě rebelie nebo tak. Ne, víš, je to super kluk. Jsem ženatý s jednou ženou už 15 let.

Moderátor: A v kapele už jsi 23, ne?

BJA: 21, až 23.. no já ne-

Moderátor: Jenom říkám-

BJA: -měli jsme chlastací období.

Moderátor: Jenom říkám, že nejsi muž, který by měl problémy s věrností.

BJA: Eee, ee. Ne. Ne.

Moderátor: Zůstal jsi v kapele, zůstal jsi v manželství, zůstal jsi se svým nadutým děckem, které by mělo vědět že ty jsi lepší.

BJA: Jo.

Moderátor: Tyhle děcka musí dostat facku, aby líp pochopily jak cool je jejich otec.

BJA: No, on je teď dost velký, takže by mi to mohl vrátit.

Kerrang! – Happy Birthday American Idiot

Slíbila jsem vám překlad Kerrangu a tady je! Omluvte chyby, nečetla jsem to po sobě:

Autor: –
Překlad: Magnumka
Datum vydání: –
Za scany díky Zuzce

 

01 – Green Day, American Idiot

IDIOTI ZNOVU UDEŘILI

A tak vám přinášíme vaše album číslo jedna z období milénia. Ale American Idiot nedefinuje jen minulé desetiletí, zachránilo punk rockovou instituci. Ian Winwood zjišťuje očima klíčových hráčů, jak…

Setkejte se s účinkujícími: Představujeme vám hvězdy American Idiot

Billie Joe Armstrong : Zpevák, kytarista a hlavní songwriter
Mike Dirnt: Basák, hlavní vokály v Nobody Likes You
Tré Cool: Bubeník, halvní vokály v Rock And Roll Girlfiend
Rob Cavallo: Předseda Warner Bros. Records, producent Green Day
Jason Freese: Hudebník a producent, live saxofonista a klávesista na světovém turné American idiot
Sam Bayer: Vážený režisér, který natočil videoklipy pro všechny singly American Idiot
Chris Bilheimer: Vizuální umělec, který může za ikonický obal American Idiot

V konferenční místnosti ve Warner Bros. Records v Burbanku v Kalifornii, se Rob Cavallo staví na nohy. Okolo něj sedí asi 20 hudebních manažerů, jejichž úkolem je hýbat a setřást skladby a alba do hitových nahrávek. Bývalý zaměstnanec A&R a producent Green Day si odkašlal a pustil se do řeči.
„Pamatuju si, že jsem vstal a řekl: ‚Téhle nahrávky se prodá milion kopií během prvního týdne uvedení na trh a pak to bude pokračovat na 10 milionů kopií,‘ vzpomíná Rob. „Řekl jsem ‚Tohle je punk rockové album, je hlas lidu. Je to punk rock; skutečné pocity, které cítíte v podbřišku, které pocházejí z dělnické třídy. A mluvíme o problémech, které ty děcka právě teď řeší.‘“
To byl ten zlomový bod, který ten proces potřeboval. Deset let a tři alba poté, co debut u majoritního labelu Billieho Joe Amstronga, Mika Dirnta a Tré Coola, Dookie, si všichni mysleli, že pokud jde o Green Day tak jsou nejlepší dny tohoto tria už minulostí. Sám Rob přiznává, že album z roku 2000, Warning, bylo tak nějak „zapomenuto“ u pokladny. V tomto bodě kariéry kapely hrozilo nebezpečí, že v očích jejich nahrávací společnosti už punkový tahoun nebude prioritním aktem. Jestliže bylo možné tuto zhnilobu vydat, pak se budoucnost Green Day neřídila nikam jinam, než do záhuby.
Ale Rob Cavallo to viděl jinak. On to věděl, protože slyšel nejenom album, které bude znát 18 milionů lidí jako American Idiot, ale proto, že ho sám produkoval. Taková plynulost a jas sedmého studiového alba Green Day, u kterého se dnes zdá, že byl jeho úspěch předurčen. Byl to zvuk kapely, jejíž kuráž byla informována o skutečnosti, že v roce 2004 toho měli ke ztrátě daleko méně, než ve kterémkoliv bodě jejich kariéry od dob smlouvy s nezávislou nahrávací společností Lookout! Records.
Tak jak se tento týden prezentuje American Idiot s deseti svíčkami na dortu, Kerrang! shromáždil všechny klíčové hráče figurující při jeho vzniku až po vydání tohoto nejoslnivějšího výtvoru…

Z hlediska politické atmosféry byl rok 2004 bouřlivým obdobím. Spojené Státy a Velká Británie byly zapleteny do nepopulární války v Iráku a americký prezident George W. Bush – popsán kapelou NOFX jako The Idiot Son Of An Asshole – vyhovoval jako předmět zděšení, pohrdání a výsměchu. Ale na rozdíl od Vietnamské éry z let 1970 není tento neutěšený stav řešen tradiční rockovou komunitou. American Idiot to všechno mělo změnit.

BILLIE JOE ARMSTRONG: „Tohle nebyl ten správný čas být Američan. Patriotismus pro mě moc není; není to něco, nad čím bych moc přemýšlel. Ale věci, které se děly, ty věci co se staly v průběhu posledních let prostě nebyly dobré. Samozřejmě válka v Iráku – válka, která byla rozpoutána na lži – ale taky tady byly další věci, které se děly v USA… měli jsme prezidenta, jehož jediným cílem bylo, aby jeho přátelé a on sám byli bohatší – lidé, kteří už bohatí jsou – idiot, který ani nevyhrál volby, za kterými stál. A tahle chamtivost byla na úkor poctivě pracujících lidí.“

ROB: „(Na začátku projektu) mi Billie Joe řekl: ‚Prostě přijeď do Oaklandu. Prostě přijeď do Oaklandu a možná že to pomůže; měl by si tady být.‘ V tu dobu měli několik písní, ale nebylo to vše a tak pokračoval: ‚Prostě sem doraž a buď tady s náma zatímco budeme psát.‘ A tak jsem začal s ježděním z Burbanku do San Francisca a pak do Oaklandu, byl jsem tam vždy od pondělí do čtvrtka a takhle jsem to dělal čtyři a půl měsíce.“

Se 12 ze 13 písní, které tehdy v zimě 2003 obsahovalo demo American Idiot, vypadla kapela do Los Angeles, aby zde nahrála své sedmé studiové album. Práce byla dokončena v červnu 2004. 57-minutová a 16-sekundová sbírka byla nahrána a zmixována v Hollywoodu v Ocean Way Recording, Capitol Studios a SIR Studios. Kapela lítala domů každý víkend. Nahrání American Idiot trvalo čtyři měsíce a nahrávka stála $600 000. Věci ale nezačaly dobře…

ROB: „Ty vole. První den nahrávání v Ocean Way B (studiu) jsme málem vyhořeli. Zrovna jsme byli dole v hale a dávali si oběd, a, bez toho abychom to zaznamenali, došlo k výpadku proudu, který byl příčinou ohně. Ohnivé plameny šlehaly z pojistkové skříně. Studio bylo v té době staré skoro 60 let a bylo postaveno téměř výhradně ze dřeva. Tak si k tomu vemte ty všudylétající jiskry. Vlastně to všechno máme někde na pásce; mpžete nás slyšet běžet přes halu a řvát ‚Hoří! Hoří!‘ Myslel jsem si ‚Fajn, tohle album bude buď opravdu skvělé, anebo šílený brak, protože jsme začali skutečným ohněm.‘“

JASON FREESE:  “Co udělalo American Idiot tak vzrušující bylo to, že se kapela rozhodla říct: ‚Hele, prostě to kurva pojďme udělat. Teď nemáme co ztratit. Nevyprodáváme stadiony, takže to prostě udělejme, bavme se a nakopem jim zadky. Co se stane, stane se. Nejsme na špičce světa. Nejsme Rolling Stones…‘ Myslím si, že to je důvod, proč Billie Joe napsat dvě devíti-minutové písičky (Jesus of SUburbia a Homecoming). Nikdo jiný neměl koule to udělat. A myslím si, že částečně je to tím, že neměl moc co ztratit, tak jako by mohla kapela jako jsou Stoni. Říkal věci jako ‚Udělám to. Doufám, že si lidi taky budou myslet, že je to tak správě.‘ A hádejte co? Mysleli si.“

BILLIE JOE: “Celým smyslem dělat novou hudbu je tlačit sám sebe – pokusit se udělat něco, co jsme si nidky předtím nepředstavili, že bychom mohli udělat. Jít tímhle směrem není vždycky lehké, ale pro mě je to ve skutečnosti jediný způsob, jakým tyhle věci dělat. V opačném případě bychom jenom dělali pořád dokola to samé album, co jsme udělali minule – a to není to, co bych chtěl dělat.“

„MUSÍTE MÍT KOULE. MUSÍTE SE TROCHU ZBLÁZNIT“
 – Bilie Joe Armstrong

MIKE DIRNT: „Při American Idiot jsme na sebe tlačili fakt drsně, víš? V písních jako je Jesus Of Suburbia jsme dělali věci, na které jsme si nikdy předtím netroufli. Měli jsme skvělé individuální části, ale potřebovali jsme je napasovat k sobě a občas to byl důvod, proč jsme skoro nic nenapsali, protože jsme viděli, že to k sobě nepůjde. Bylo to dost vyčerpávající.“

BILLIE JOE: „Ale musíte udeřit hřebíček na hlavičku a mít na to koule! Vyžaduje si to hodně pozornosti. Musíte se tak trochu zbláznit.“

MIKE: „Vlastně jsme dělali různá cvičení, abychom se otestovali. Např. každý z nás měl napsat song, který trval 30 sekund nebo tak nějak; prostě jen krátký kousek. Tenhle způsob byl pro nás nový a opravdu nám to otevřelo nové možnosti, čeho bychom s tímhle albem mohli dosáhnout.“

ROB: „Je to jedna z největších radostí života, mít schopnost jít do studia s kapelou jako jsou GD. Jsou opravdu talentovaní a přesně ví, co chtějí. Tré si vybral přesně ty správné činely pro každou písničku. Znal zabarvení tónu každého činelu a jak do něj správně udeřit. A takhle to bylo s každou písničkou – dokonce i se specifickými částmi písní. Vzpomínám si jak říkal, že by chtěl půjčit devítistopé hammer bells (zvony s kladivem). Tak jsme si je pronajali z orchestru, on stál na stupínku a hrál na ně… a navíc jsme měli skvělé písničky.“

BILLIE JOE: „Když jsme napsali American Idiot, byl jsem trochu překvapený, že většina lidí neříkala to samé co my. Zdálo se to, že vládu uspokojovalo proroctví, které jsme napsali. Pak se věci začly měnit na nepřesvědčivé pořád víc a víc a zdálo se, že nahrávka dává každým dnem větší smysl.“

TRÉ COOL: „George Bush to klidně mohl prodávat ze zadního sedadla svojí prezidentské limuzíny.“

BILLIE JOE: „George Bush byl hovno prezident… pravděpodobně ten nejhorší v historii Americké politiky.“

Navzdory tomu všemu jsou na American Idiot pouze dva songy přímo politické. V ostatních se mísí společenský komentář s osobním přístupem – fakt, který se odrážel v artworku alba vytvořeného Chrisem Bilheimerem a videoklipech od Sama Bayera, které doprovázely singly alba.

CHRIS BILHEIMER: „Udělal jsem spoustu návrhů založených na Billieho nápadu. Udělal jsem asi 40 různých verzí. Dlouho jsem nic neslyšel… nebudu lhát, opravdu jsem si dělal starosti, protože jsem z toho neměl ten pocit, že by to mohl odklepnout. Pak mi Billie Joe zavolal a řekl: ‚Hey, už jsi slyšel o grafikovi jménem Saul Bass?‘ Najednous e Saul Bass stal mým nejoblíbenějším grafikem všech dob. A Billie Joe řekl: ‚Hej, fakt se mi jeho práce líbí.‘ Bylo asi devět večer, seděl jsem ve svém kanclu a kreslil skicu, která teď zdobí obal American Idiot. Pak mi zavolal zpátky a řekl ‚Hotovo. To je ono. Přišel jsi na to.‘ Trvalo to asi 20 nebo 30 minut než telefon zazvonil. Asi hodinu po tom telefonátu jsme měli obal alba.“

SAM BAYER: „Pokud si pamatujete, co se dělo v 90. letech, tak to byla doba Britney Spears, Backstreet Boys, hodně rapových vidí – a zdálo se, že rock’n’roll je tak nějak mrtvý. Videoklipy už se nezdály být tak důležité. Nevím co se stalo. Podepsal jsem smlouvu k videoklipu pro Green Day a myslím si, že první věc, kterou jsem si uvědomil, když jsem slyšel píseň American Idiot, byla, jak jsou odlišní. Udělal jsem spoustu videí pro spoustu kapel, ale ten partnerský vztah mezi mnou a Green Day je ten nejlepší, který jsem kdy měl.“

Předpověď Roba Cavalla z Burbanku se ukázala být špatná. American Idiot debutovalo ve Spojených Státech jako číslo jedna, ale v prvním týdnu se jej prodalo jen 267 000 kopií. Ale nějaké body pro své tvrzení získává, protože se alba prodalo milion kusů za pouhých sedm dní – „Asi jsem vyprovokoval své kolegy k akci,“ připouští – v průběhu času prodeje velmi snadno prolomily bariéru 10 milionů. Ve Velké Británii se single Boulevard Of Broken Dreams umístil v Top 40 po celé tři měsíce. Přesto v tomto časopise dostalo album hodnocení pouhých KKKK, z důvodu Are We The Waiting, který byl shledán nudným. S poznámkou Andrew Lloyd Webbera – méně než rok po jeho vydání se změnil profil Green Day natolik, že zaplnili Giant Stadium v East Rutherford, New Jersey, stejně jako svě po sobě jdoucí noci v National Bowl v Milton Keynes (s publikem 110 000 lidí). Tímto bodem se skupina, která kdysi jezdila turné po America v přestavěné pojízdné knihovně řízené taťkou Tré Coola, se stala oficiálně Biggest Band In The World.

BILLIE JOE: Kdybych nevěřil, že na tyhle obrovské místa patříme, nebyli bychom tam. Když jsem byl malé děcko, hrál jsem svoje oblíbené písničky na air guitar. Nikdy jsem si nemyslel, že tohle jednou budu dělat se skutečnou kytarou před 60 000 lidmi.“

MIKE: „Na světě neexistuje publikum, které by Billie Joe nedokázal ovládalt.“

BILLIE JOE: „Líbí se mi, když lidi používají slovo ‚tohle‘ když popisují naši live show. Mám rád, když lidi popisují naši live show otázkou „Jakto, že tohle bude někdo následovat?“

„NIKDY JSEM SI NEMYSLEL, ŽE BUDU HRÁT PŘED 60 000 LIDMI“
- Billie Joe Armstong

JASON: „Celá věc byla ohromnou jízdou, na kterou se moc lidí na světě nedostane. Show byly prostě pořád větší a větší… Šli jsme od arén, které jsme nevyprodali po arény, které vyprodané byly. A na konci jsme hráli na stadionech, které prvně vyprodané nebyly, ale pak byly a to každou noc. A to všechno se stalo za velmi krátkou dobu. Být součástí té jízdy bylo prostě úžasné. A ta věc ohledně Green Day – jsem teď v kapele víc než 10 let – ta skvělá věc ohledně kapely je ta, že děláme pořád stejnou show, ať už hrajeme pro 20 lidí, nebo publikum o počtu 20 000 hlav. Billie Joe dává stejnou dávku energie do show v malých klubech, jako když hraje v Milton Keynes. Je mu to jedno. A myslím si, že to je ten důvod, proč ho lidi tak strašně milujou.“

SAM BAYER: „Billie Joe se v American Idiot stal skutečně idolem. Fotil jsem je v Milton Keynes udělal jsem Bullet In A Bible (live DVD a album set), což je vpodstatě American Idiot nahráno live. Během těhle dvou show jsem viděl dívky omdlévat. A Billie Joe se opravdu stal skutečným lamačem ženských srdcí na téhlenahrávce. Ale celá kapela během této periody vyrostla. Tré byl tou podivnou kombinací Jokera z Batmana a jakýmsi způsobem taky punk. Pak Mike, který má téměř rockabilly vzhled. A osobnosti kapely se tady opravdu dostaly do popředí. A pak tady je Billie Joe, skutečný básnický lamač ženských srdcí.“

Turné na podporu American Idiot a celý cyklus alba, zahrnoval taky vydání live alba Bullet In A Bible a pár show v Austrálii na konec roku 2005. V tomto bodě se stala nahrávka monolitem podobným „Back In Black“ od AC/DC nebo „Black Album“ od Metallicy. Deset let za sebou zní American Idiot pořád tak, jako by bylo nahráno ráno. Dnes chceme, aby se odrážely jejich vlastní role ve vytvoření mistrovského díla, každý dotázaný souhlasí, že spalující záře vycházejícího alba je ještě stále ponořena pod obzorem.

CHRIS: „Byla to prostě vzrušující doba. Pamatuju si, že jsem byl v Los Angeles a v New Yorku a fotil jsem obrázky alba na billboardech. Měl jsem štěstí a byl jsem součástí při vývoji spousty úspěšných alb před tím, ale prozatím u ničeho, jako bylo tohle.“

JASON: „Ty vole, to byla vzrušující doba. Green Day byli v bodě, kdy se pokusili udělat něco extrémně odvážného. A bylo to prostě buď anebo. Vzpomínám si, jak jsem poprvé slyšel některé dema v Capitol Records – což bylo poprvé, co jsem kapelu potkal, no fakt… Slyšel jsem American Idiot a Jesus of Suburbia. A poslech těhle dvou písní ze mě vytlačil: „Chlape, tohle je fakt dobrý!‘“

ROB: „Některé z věcí, které jsme nahráli na demo opravdu skončily ve finálních nahrávkách. Klavír na konci Jesus Of Suburbia… ten krátký kousek je mou nejlaskavější vzpomínkou ze studia, hrál jsem na klavír pro tuhle písničku. Byli jsme tam jenom já a Billie Joe a na chvíli jsem se stal jedním z těch týpků (v kapele). Byla to skutečná čest.“

BILLIE: „Ta vtipná věc na tom všem je, že tam bylo jisté množství strachu z toho, udělat to. Přirozeně proto, že je to odkaz, který si budujete a pro který si vás lidi budou pamatovat. Ale víte co? Ještě se mi to neoposlouchalo.“

18 milionů lidí se spojilo a přeje American Idiot všechno nejlepší k narozeninám. Činí tak v uznání tohoto jednoznačně nejlepšího rockového alba vydaného v první dekádě 21. století. Pořád vypadá, jako čerstvě nahrané; co víc, jeho růst stále pokračuje. Album je evergreen jako kdykoliv předtím – tento set by mohl být snadno svými tvůrci zahrán na koncertě za 30 let – a jeho filmový a příběh vyprávějící rozsah je stále středem pozornosti a stále se posouvá, ve skutečnosti už bylo album upraveno pro vystoupení na pódiu a bez problémů by se mohl dostat i na plátna do kin. Ale i kdyby se noty 13 písní znovu už nikdy nezahrály, American Idiot nezůstane ničím menším, než mistrovským dílem.

 

AMERICAN IDIOT: VIDEOKLIPY

Sam Byer vzpomíná na svůj vliv a nápady za svými ikonickými videoklipy

American Idiot

„Pro mě je to hmyna a chtěl jsem k tomu mít i takové video. Svým způsobe mje to trochu hloupé, protože to video je opravdu zelené! Můžu vám říct, že ta obrovská zelená vlajka byla na základě filmu z roku 1970, Patton. Exploze zelené břečky byla ve smyslu The Shining. Takže, víte, bylo tam spoustu filmových věcí. Ale bylo to velmi jednoduché video; spočívá na vystoupení kapely. Skupina je opravdu silná, takže můžete udělat jednoduché video a kapela bude nadále zářit.“

Wake Me Up When September Ends

„Chtěl jsem do tohodle kousku vložit svoje velké zbraně. Válka v Iráku byla v té době hlavním tématem a tak jsem chtěl tento element přinést do videa i když to není ta zpráva, kterou tato píseň nese. Ale video si nevybírá strany. Lidi, kteří to viděli říkali, že se jedná oproti válečné prohlášení a je to protiválečné prohlášení, ale taky je to o ztrátě lásky. Řekněme, že je to jako (epické video Michaela Jacskona) Thriller na počátku 21. století a udělali jsme to tak velkolepé, jak jen to šlo. Jsem na to opravdu pyšný.“

Boulevard Of Broken Dreams

„Pro tohle video jsem měl v hlavě vizi Americké krajiny, ale udělat to falešně… taky jsem ten film poškrábal, což v běžných podmínkách znamená zničit úplně všechno. Vytáhl jsem negativ a přejížděl ho žiletkami a pálil ho cigaretami. Hodil jsem ho do oceánu. Ježišmarja na tom negativu byla taky krev! Pak jsem ten film hodil zpátky multi-milionového filmového procesoru a podíval se na ten negativ, no a ten všivák byl nakonec použit!“

Rudy’s Can’t Fail Cafe

Omlouvám se za zpoždění, ale nějak jsem nestíhala. Tady je překlad o Rudy’s z časopisu Oakland:

Nejlepší snídaně / obědy, nejlepší večeře a nejlepší noční dlabanec

Rudy’s Can’t Fail Cafe

Autor: Judith M. Gallman
Překlad: Magnumka

Pár slov o snídani: zelená vejce a šunka. Obdě: salát buffalo. Páteční večeře: ryba s hranolkami Mr. Roadie. A pozdě v noci: čokoládové koktejly. Rudy’s Can’t Fail Cafe fušuje tak trochu do všeho, ale všechno dělá s elegancí – od omelet, přes scrambles a hnědé tyčící se kousíčky v salátech, po burgery, smažené kuřecí řízky. Vše připravené ve velkém stylu. Dobré a poctivé jídlo pro masy za přijatelné ceny – to je obchodní model Rudy’s od roku 2002. Což znamená hipstery píjící espresso přisedávající si k mladým rodičům pocucávající sodu a batolatům očekávajících vtipné obličeje na palačinkách, zatímco slečna na vysokých podpatkách srká na baru pivo hned vedle vysokoškoláků z řeckých spolků zabíjících čas před show ve Fox. Barbíny, opice a vidličky jsou všude. Fajn věci, které donutí usmát se většinu lidí. Jiná směsice ve snaze uspokojit tolik lidí by mohlo selhat, ale ne Rudy’s – kde selhání není možné. 1805 Telegraph Ave., 510-251-9400 (také 4081 Hollis St., Emeryville, 510-594-1221), www.IAmRudy.com

Rolling Stone: Billie Joe Armstrong o punkové senzaci Green Day

Rozhovor přeložen z Rolling Stone:

DOOKIE SLAVÍ 20: BILLIE JOE ARMSTRONG O PUNKOVÉ SENZACI GREEN DAY

Autor: David Fricke
Překlad: Magnumka
Datum: 3. Února

„Tehdy jsem jen chtěl psát písničky, na které bych mohl být hrdý a byl je schopný hrát pět let,“ říká zpěvák-kytarista Green Day, Billie Joe Armstrong při vzpomínce na stav své mysli přesně před dvaceti lety – 1. Února 1994, ten den bylo vydáno třetí album kapely, debut u velké nahrávací společnosti, Dookie. Vzpomíná si i na dřívější dobu, hned poté, co Green Day podepsali smlouvu s Reprise Records, patřící společnosti Warner Bros., které vydalo Dookie a pořád jsou labelem Green Day. „Pamatuju si, že jsem přemýšlel: ‚Pojďte tuhle věc prostě nahrát a ujistěme se, že nám zbyly nějaké peníze, abychom mohli zaplatit nájemné, pro případ, že se něco stane.‘“

Tohle se stalo: Armstrong, basák Mike Dirnt a bubeník Tré Cool se přes noc stali rockovými hvězdami. Dookie se rychle stalo platinovým, potom dostal dvojitou platinu, nakonec se ho prodalo více než 16 milionů kopií po celém světě a vystřelilo Green Day z jejich domácího hardcore-punkového undergroundu v Berkeley v Kalifornii, do arén a stadiónů. S 11 studiovými alby, včetně multi platinové opery American idiot z roku 2004, jsou nyní Green Day nejúspěšnější punkovou kapelou na světě.

Armstrong, Dirnt, Cool a předseda Warner Bros., Rob Cavallo – jenž jako mladý zástupce A&R, podepsal s Green Day v roce 1993 smlouvu a ko-produkoval s nimi Dookie – všichni mluvili o délce článku v dalším čísle Rolling Stone o cestě k Dookie, jeho tvorbě a dramatičnosti a komerčních následcích. Co následuje jsou exkluzivní ukázky z mého rozhovoru s Armstrongem, který zůstává ohromený originálem nahrávky a neustále pokračujícím vlivem. „Naši fanoušci si prošli tou dobou – ‚Kde jste byli, když jste poprvé slyšeli ‚Basket Case‘?‘“ říká. „To je všechno, co chci – aby tím byli lidé ovlivnění s takovou vášní, jakou jsem do toho dal já.“

Kdy jsi zjistil, že větší labely čmuchají okolo? Vaše druhé album, Kerplunk!, bylo vydáno u nezávislého labelu Lookout v lednu 1992, hned po té, co se Nevermind od Nirvany stalo číslem jedna. Foukal vám vítr do plachet?
Pamatuju si [zakladatele Lookout] Larryho Livermora jak říká, že mu z těhle společností volali. Ignorovali jsme to. Nevěděli jsme, co to znamená. Mysleli jsme si, že si z nás jenom někdo dělá srandu po telefonu. Bylo tam hodně takových těch druhých a třetích Nirván a Soundgardens – my jsme do toho nechtěli jít. Labely ve skutečnosti nehledaly nás.

Ve skutečnosti ano. Stali jste se předmětem trojsměrné bitvy nabídek mezi Geffen, Columbia a Reprise.
Měli jsme docela hodně stoupenců. Ale nikdo nevěděl, co to znamenalo, protože to bylo všechno o těch supermalých fanzinech, děcka si nás zamlouvaly do místních starých hal. Ten chlápek z Geffen se na mě podíval a říká: „Vyprodali jste City Gardens [v Trentonu, New Jersey]?“ Vyprodali jsme taky Shiwky A Go Go [v Los Angeles]. Dokonce i lidi ve Warner Bros. Reagovali stylem „No do prdele!“

To byl kritický obrat pro vaši budoucnost. Jaké byly meetingy kapely? A jak jste se nakonec rozhodli pro Roba Cavalla a Reprise?
Asi jsme byli zhulení. Musím to říct. Pořád jsme byli sjetí. Byl to takový zamlžený proces eliminace.
Ale mělli jsme jasnou představu o tom, co jsme chtěli dělat: „Hraju na svoji kytaru ‚Blue‘ [jeho první skutečný nástroj, Stratocaster, kterou dostal jako vánoční dárek ve svých 11 letech]. Mike bude mít ten nejlepší zvuk bassy. Chci použít jeden zesilovač. To je všechno, co potřebujeme.“ Takhle jsme ukončili práci na nahrávce.

Nahrávali jste doma, v Berkeley, ale tohle ve velkém studiu Fantasy. To byl velký skok v technologii a výbavě oproti vašim prvním nahrávkám. Měli jste pocit, že tam patříte?
Mělo to atmosféru posraných 70. let, mahagon a divné mrtvé dřevo všude okolo. Mohli jsme jít do sklepa a tam vidět všechny kazety Creedence Clearwater Revival.
Ale připadalo mi, že tam patříme. Nahrávání našeho prvního alba [39/Smooth z roku 1990) nás stálo $700. Kerplunk! Byl za $1200. „Pojďme to nahrát jak nejrychleji to půjde – protože nemáme na výběr.“ [Směje se] Tentokrát jsem se naučil, jak nastavit správný zvuk, jak dostat z kytary ty nejlepší tóny. Na vokály jsem měl trochu víc času. Tu zkušenost jsem si zamiloval.

Když jste vešli dovnitř, měli jste vše napsané a připravené?
Bydleli jsme v Ashby and Telegraph Avenue v Berkeley. Měli jsme tam pokoj, o který jsme se dělili ještě s jednou kapelou, East Bay Weed Company, a taky tam byli lidi v poschodí. Celý ten barák byl společným bydlením. A zkoušeli jsme tam každý den.
Když jsme dorazili domů po turné s Kerplunk!, měl jsem čtyři songy. Byl to hrubý náčrt, dělal jsem s tím dema, hrál jsem to sám. Přišel jsem s „She,“ „Sassafras Roots,“ „Pulilng Teeth“ a „F.O.D.“ Tohle mi pomohlo vytvořit nástin zvuku. Nahrál jsem písničku a když jsem pro to neměl můstek, prostě jsem přešel k dalšímu verši. Pak jsem ty songy ukázal Mikovi a Trému.

Co byl první song, který jste hráli první den ve studiu?
Pravděpodobně to byl [první song] „Burnout.“ To byly nervy. Připadali jsme si jako malé děti v cukrárně. Ale Mike a Tré byli našlapaní. Tohle album bylo jedno z těch nejostřejších, které  jsme kdy nahráli. Byli jsme připravení. Nechtěli jsme být jednou z těch kapel, které se zasekly ve studiu. Slyšeli jsme o labelech, které říkaly kapelám: „Tohle je to, co je špatně. Udělejte to znovu.“ – hororové příběhy o tom, jak utratit všechny peníze. Náš přístup byl spíš: „Serem na to. Nahrajeme to a hotovo.“

Co jsi se o sobě naučil jako o songwriterovi, když jsi psal a nahrával písně na „Dookie“? Na indie LP je zásadní naházet písničky. Ale „Longview“ a „Basket Case,“ When I Come Around“ a „She“ byly v rádiu, hrané na největších show, které jste kdy hráli. Co se stalo, že už Green Day nebyli jenom o rychlosti; bylo to o trvalém dopadu.
Pro mě bylo důležité mít názor – a být individuální. V té době bylo v rocku spousta kňourání. Jsme extroverti od přírody. Takže tohle se odrazilo v našich písních. Věděli jsme, že se dostáváme mezi kapely hrající v arénách, mezi ty kapely, které jsme neměli rádi [směje se]. Pro nás bylo důležité zůstat sví, bez ohledu na to, že by s tím mohl mít někdo problém. Jebat – život je pěkně hloupý.

Ale v textu „Basket Case“ není nic hloupého [o Armstrongových záchvatech paniky], „When I Come Around“ [o vztahu s jeho budoucí ženou Adrienne], nebo „F.O.D.“ [alias „Fuck Off and Die“]. Ty naznačují, že chlápek z těch písní nebyl tak šťastný, jako ten, který dělal tuhle nahrávku.
Myslím že je, začíná to prvními řádky: „I declare I don’t care no more (Prohlašuju, že už se víc nezajímám)“ [v „Burout“]. Byl jsem dost sjetý. Měl jsem takový ten sklíčený pocit. Kdy hledáte někoho, kdo by potvrdil vaši šílenost. „F.O.D.“ bylo jenom o tom, vidět konkrétní osobu jak na ní kydám tyhlety sračky. Teď se tomu směju. Ale byly to skutečné pocity. Všechno mi připadalo tak šílené. Když jsme byli u nezávislého labelu, bylo to v pohodě. Teď, ve spoustě ohledech, jsem se citil, jako bych si vypálil domov.
„Basket Case“ se stalo národní hymnou loserů [směje se]. Ale tvrdit, že je to o záchvatech paniky je omezující. Je to o tom, procházet naprostým zmatkem. Myslím, že písně jako „American Idiot“ – jako pocitově – OK, na světě je spousta chaosu, lidi se vraždí. Tady to ale není ve smyslu celosvětovém. Cítíte se jako oběť toho všeho. „Basket Case“ to vyjadřuje stejně.

Proč jsi ve třetím verši přehodil pohlaví? Ta kurva je „on.“
Chtěl jsem vyzvat sám sebe a posluchačem mohl být kdokoliv. Je to taky o pohledu na svět a říkat: „Není to tak černobílé jak si myslíte. Tohle není prostitutka tvého dědy – nebo možná jo.“ Tahle nahrávka se hodně dotýká bisexuality.

To platí zejména v „Coming Clean.“ Začíná to řádkem: „Seventeen and strung out on confusion (Sedmnáct a vyšinutý z toho zmatku).“ Bylo ti 17, když jsi to napsal?
Ne. Mohlo by tam být jakékoliv číslo. Byl to song o výslechu sebe sama. Jsou tam i ty další pocity, které můžete mít ohledně stejného pohlaví, opačného pohlaví, a to zejména v Berkeley a San Franciscu. Lidi se chovají podle toho jak se cítí: homosexuál, bisexuál, transgender, kdokoliv. A to způsobuje něco ve společnosti, co je pro ni činí přijatelnější. Teď je uznávané homosexuální manželství.

Došel jsi k nějakým závěrům o své sexualitě právě díky téhle písni? Nebo jsi se jen točil v otázkách?
Myslím si, že to je proces objevování. Byl jsem ochotný zkusit všechno [směje se]. Ale rok na to jsem se oženil s Adrienne.

A váš první syn se narodil v roce 1995.
To bylo praštěné. Dookie vyšlo v únoru [1994]. Oženil jsem se v červenci. V té době jsem byl hodně impulzivní. Myslím, že impulzivní chování mírnilo zmatek v mém životě.

Bylo pojmenování vašeho prvního velkého alba po exkrementech chybou? Budu upřímný: Zezačátku mi to nevonělo, probírat se těmi nedospělými texty.
Myslím si, že s tím mělo problém hodně lidí, i když je to rozehřálo. Je jasné, že při vymýšlení jsme byli pod vlivem. Tak to fakt bylo. Kouřili jsme hodně trávy. „Hej chlape, nebylo by dobré, kdyby…“
Ale já jsem přemýšlel o Sonic Youth record, Goo. Když jsme dali ten titul Richie Bucherovi [umělec co dělal cover] odpověděl: „OK.“ Dostali jsme to zpátky a tam byli psi shazující bomby hoven po celém Berkeley. [Směje se] Nevím člověče. Byla to jedna z těch impulzivních chvílí. A my si řekli: „Mrdat na to.“

Ve skutečnosti ta kresba je fakt dobrá a vtipná, nacpaná vtipy.
Jo, můžeš na tom vidět Angus Young [od AC/DC], ženu z obalu prvního alba Black Sabbath.

Líbí se mi ten pes co vylívá kýbel sraček ze střechy na ženu, která křičí: „Ježiš! Moje latté!“ – určitě jste tím mířili na Berkeley zaplavené mladými kravaťáky.
Z našeho rodného města je tam toho spousta. Byl tam chlápek, který vždycky chodil běhat – je tam. Taky v 924 Gilman Street [Berkeleyský punkový klub, kde Green Day odehráli spoustu ze svých prvních show] býval fotograf. Taky tam je.

Takže to naznačuje, že všechen ten odpor, kterého jste se od hardcore-punkové komunity dočkali, kvůli podpisu smlouvy s velkou nahrávací společnosti, vaším prvním velkým labelem, nebyl tak daleko od vašich kořenů v undergroundu a ideálů.
Cokoliv o nás někdo řekl – nechci jít proti nim, Maximum RockNRoll anebo kdokoli. Během 20 let se toho stane hodně. Taky se museli změnit. Musí být zodpovědní za ty sračky, co dělají.
Všechno co můžu udělat je, být zodpovědný za ty sračky, co jsem udělal já, ať se děje co se děje. Jejich názory… většina lidí tak stejně neuvažuje. Nemůžu držet něčí 15 leté já proti nim navěky.

Kerrang! Green Day vstoupili do studia (2012)

GREEN DAY VSTOUPILI DO STUDIA
BILLIE JOE A SPOL. ZAČALI PRACOVAT NA SVÉM DEVÁTÉM ALBU

Posaďte se, čtenáři, objevila se zpráva, ze které by vás štěstím mohl trefit šlak: Green Day oznámili, že se vrátili do studia, kde pracují na svém zbrusu novém albu!
14. února napsal Billie Joe fanouškům ze svého osobního účtu na Twitteru „Šťastného Valentýna! Dneska jsme oficiálně začali narávat nové album!“. Později kapela poslala 20-vteřinové video ze studia, jak pracují na jedné z písní.
Album, které zatím nemá žádný potvrzený název nebo datum vydání, bude deváté studiové album kapely a první od vydání 21st Century Breakdown z roku 2009. Dost se mluví o tom, že se album rozejde s koncepční strukturou… jako byli Breakdown a American Idiot z roku 2004 a – tohleto jenom zašeptáme – možná by si mohlo víc rozumět s tří-akordovou horečkou, jejich průlomovým albem Dookie.

ŠUŠKÁ SE, ŽE BUDE ZNÍT JAKO DOOKIE

Trojice pracuje a novém materiálu od začátku minulého roku a loni v srpnu v Kalifornii odehráli 15 nových písní. Zatím nevíme, zda bude nějaký tento materiál na novém albu, ale dovolíme si hádat, že bude. buď tak, anebo kluci mají nepřetřžitě od uvedení Amerian Idiot na Broadway, taky se zapojují do vývoje příběhu do filmové adaptace.
Jak už jsme v Kerrang! dřívě psali, American Idiot se ve Velké Británii usídlí na dva měsíce a to od října 2012. Přesná data a informace o lítcích můžete najít na www.americanidiotthemusical.co.uk.
Zůstaňte přilepení na těchto stránkách (ne doslova že ano) kvůli žhavým informacím ohledně nového alba. Pokud nemůžete ovládnout své vzrušení, jako třeba když potřebujete po dlouhé cestě autem na záchod, napište nám svůj názor na feedback@kerrang.com, nebo nám tweetněte @KerrandMagazine, kde jako tag uveďte #GreenDayAreBack.

AP – Písně, které jste nikdy neslyšeli (2012)


Článek z Alternative Press
Pozn.- World Wide Web – WWW

PÍSNĚ, KTERÉ JSTE NIKDY NESLYŠELI
27 GREEN DAY – CIGARETTES AND VALENTINES (2002)

Slyšeli jsme legendu: Na následníka Warning (2000), s názvem Cigarettes and Valentines, už bylo nahráno asi 20 rychlých, raz-dva-fuck-you songů. Ale před tím, než dokončili album, pásky ze Studio 880 v Oaklandu v Kalifornii, kde pracovali, zmizely. Většina zpráv používala k popisu co se s pásky stalo slovo „ukradeny,“ ale v knize Marca Spitze z roku 2006, Nobody Likes You : Inside The Turbulent Life, Times and Music of Green Day, to majitel 880, John Lucasey, popírá a cituje, že jeho studio má rozsáhlé bezpečnostní opatření. Spitzova kniha taky uvádí, že situace mezi členy kapely byla dosti napjatá, což spoustu fanoušků GD vedlo k předpokladům, že pásky byly stopeny zevnitř.

Pokud si myslíte, že tato představa je přitažená za vlasy a myslíte si, že internet je nenasytný těch „probodávajících pohledů za to co jsem udělal,“ pohřešované album se stále na World Wide Webu neobjevilo – a kapela o tom ještě pořád nechce mluvit. Jediná skladba, která se dostala napovrch byla titulní skladba, která se objevila na jejich live albu z roku 2011 Awesome As Fuck. [JP]

Billboard – Trojitá síla Green Day (2012)

Pozn.- triple-album – trojalbum, triptych – trojdílný umělecký výtvor

TROJITÁ SÍLA GREEN DAY
!UNO! !DOS! !TRÉ!

Tři alba během 16 týdnů. Marketing nejambicióznějšího (a nejpodivnějšího) projektu roku

Triple play Green Day

Jaký je plán kapely na rozehřátí věcí na letošní podzim a zimu?
Vydat tři alba v průběhu 16 týdnů.
Jak se letošní nejambicióznější projekt dal dohromady

Text: Phil Gallo
Překlad: Magnumka
Foto: Jill Greenberg

Dvěstě-padesát lidí se nacpalo do Tiki Bar v Orange County – v Costa Mesa v Kalifornii 11. srpna 2011, zaplatilo $20 aby po osmi-měsíční pauze viděli jednu z největších rockových kapel. Toto publikum – společně s těmi ve Webster Hall Studio v New Yorku; 1-2-3-4 Go! Records v Oaklandu v Kalifornii, z Mezzanine v San Franciscu a z Red 7 V Austinu si nevědomky vyposlechlo 20 písní, které se objeví na následujících třech albech Green Day.
Trio naservírovalo oblíbené kousky jako „Welcome To Paradise,“ „St. Jimmy“ a „Minority“ a při přídavku bombardovali fanoušky jednou novou písní za druhou – „Nuclear Family,“ „Stay the Night,“ „Let Yourself Go“ a „Carpe Diem“ – První čtyři z nich budou na prvním chystaném albu !Uno!
„Přišli jsme ta ma zahráli 20 písní, které nikdy nikdo neslyšel – za sebou. A neměli jsme žádný plán jak je vydáme,“ řekl zpěvák/songwriter/kytarista Billie Joe Armstrong během přestávky při zasedání v New Yorku společně s dlouholetým producentem (a předsedou Warner Bros. Records) Robem Cavallem a Tedem Jensenem, kteří pracovali na posledních sedmi albech kapely. „Bylo to děsivé. Připomnělo mi to doby, kdy jsme hrávali před davy, které nás nikdy předtím neslyšely – nic co by znali. Nebylo tam nic, co by bylo na trhu. Bylo to fakt vzrušující a zároveň mi bylo ze strachu na zvracení. Brali jsme sami sebe jako bychom byli nová kapela.“
Hudbu, kterou Green Day na těchto show předvedli budeme moci slyšet skrze tři alba – !Uno!, !Dos! a !Tré! – které budou vydány 25. září, 13. listopadu a 15. ledna. Rozsáhlé období, při kterém písně vznikaly, přineslo téměř 40 songů, které Armstrong, basák Mike Dirnt a bubeník Tré Cool dokončili. Jakmile bylo vše tématicky vyřešeno, tří-členná kapela se rozhodla, že chce tyto tři samostatné sbírky vydat jako jednotlivá alba.
„Budu odpovídat na některé věci, které vás zajímají,“ říká Armstrong o vysoce neortodoxním typu triptychu. „Věřím, že lidi chtějí slyšet tento typ hudby, tito lidí chtějí slyšet nahrávky, které mají příběh. Anebo možná ne. Nemám tušení.“
Armstrong si je jistý tímto: přístup rockové opery jako American Idiot (podle Nielsen SoundScan se jej prodalo 6.1 milionu kusů) a 21st Century Breakdown (1 milion) zůstává. „Chci psát zabijácké písně, ale chci aby měly nějaké pořadí a tak nějak mezi sebou v rámci alba komunikovaly, v tomto případě v podstatě rámci tří alb.“
Nápady ohledně rozdílných časových rámcích a soubor návrhů Green Day a manažery Warner Bros. Records dokopaly k unikátnímu a náročnému nápadu – vydat alba v průběhu 16 týdnů.
„Billie a kapela chodili tam a zpět s tím, že musíme dát každému albu čas na rozdýchání,“ říká co-prezidentka Warner/COO Livia Tortella. „Chtěli aby tam byl cítit pocit naléhavosti, ale ne aby byly vydány příliš dlouho po sobě, aby každý pochopil, že patří k sobě. Měli jsme pocit, že šest – sedm týdnů mezi nimi by bylo vpořádku.“
Armstrong se př projednávání tohoto projektu pořád dokola vrací ke slovu „náhoda.“ Vynořit se s téměř 60 songy? Ne plán, náhda. Pořadí písní? Náhodné, stejně jako pojivo jednotlivých alb. Tří-albový nápad vyskočil z vrtochu.
„Vydat double nahrávku, natož triple nahrávku, nezdá se, že by to v dnešní době a v tomto věku mohlo být pro nás přínosem,“ říká Armstrong. „Chtěli jsme, aby to všechno vyšlo, protože jsme na to pyšní, no a pak jsem nad tím přemýšlel ve smyslu s obsahem – jedno, dvě, tři. Byl jsem u nás v kuchyni a myslel ‚Co kdybychom je nazvali ‚Uno‘, ‚Dos‘, a ‚Tré‘ prostě jenom jako vtip?‘ Řekl jsem o tom své ženě a ona odpověděla ‚Vlastně je to brilantní nápad.‘ Pak jsem o tom řekl klukům a zeptal se jich, co si o tom myslí. Nechali si to projít hlavou a řekli jasně. Dejme moji fotku na první kousek, na druhý Mikovu a na Trého na třetí.“
Pokud se zmíní trojalbum, většina lidí si vybaví set The Clash z roku 1980, Sandinista! Magnetic Fields udělali totéž v roce 1999 s 69 Love Songs a o dva roky později Joanna Newsom s Have One on Me. Pak je tady myšlenka vydání dvou alb v jeden den, což skvěle podal Bruce Springsteen, Guns N‘ Roses a Harry Conning Jr. a v poslední době několik undergroundových rapových aktů.
Mylenka tří alb byla vedení Warner předložena začátkem roku a Tortella přiznává, že zpočátku to bylo „děsivé.“ Nakonec to pojali jako koncept tří kapitol jedné knihy.
„Na kreativitě záleží,“ říká Cavallo, který se rozhoduje o finančním zakončení jako předseda Warner. „Tihle kluci napsali 38, 39 písní. Měli bychom předpokládat, že budou kreativní. Nevede žádná jiná cesta okolo. Véstby měl umělec.“
Vedoucí představitelé různých záměrů nebo ambicí mají stejné komerční úspěchy, jako Green Day. Kapela k Warner/Reprise dorazila na začátku 90. let s malým stackem samostatně vydaných singlů a LP spratkovského stylu spíše v souladu s Beastie Boys než s rockovými kapelami, které by se mohli stát jejich top 10 vrstevníky: Counting Crows, Stone Temple Pilots, Soundgarden.
Power akordy, příměstský nihilismus a fanoušky přijatelná značka anarchienejenže proměnila Green Day v punkové obry – jejich průlomu z roku 1994, Dookie, se po světě pordalo pře 8 milionů kopií (podle SoundScan) – vyslalo to ostatní majoritní labely do klubů hledat podoně znějící akty.
Komerční úspěch kapely byl promrhán s Insomniac z roku 1995 a s Nimrod z roku 1997, z nichž každého se prodalo 2,1 milionu kopií. Druhý vydaný kus však obsahuj změnu tempa kapely, akustické „Good Riddance (Time of Your Life)“ se stalo jedním z nejhranějších hitů roku 1998 všech rozhlasových stanic. Zatímco skončilo na 11. místě v Billboard’s Hot 100 Airplay, strávilo na tomto seznamu 43 týdnů, čímž se stal nejdéle hraným singlem Green Day.

Foto: Členové Green Day: Tré Cool, Billie Joe Armstrong a Mike Dirnt (vzadu) s tour-kytaristou Jasonem Whitem (zleva) během nahrávání v Tarzana v Kalifornii.

TÝM GREEN DAY
Alba: !Uno! (25. září), !Dos! (13. listopadu), !Tré! (15. ledna)
Label: Rerise/Warner Bros. Records
První single: „Oh Love“ (z !Uno!), 16. července
Turné: Festivaly v japonsku a Evropě (srpen-začátek září), Voodoo Experience v New Orleans (27. října), Severní Amerika (konec listopadu – leden)
Manažer: Pat Magnarella, Pat Magnarella Management
Booking Agent: Jenna Adler, Creative Artist Agency
Právní zástupce: Don Passman, Gang Tyre Ramer & Brown
Stránky: Grennday.com, facebook.com/greenday, youtube.com/greenday
Tweety: @Greenday

To vše s sebou přineslo nový úhel pohledu na marketing: Green Day dospívali, psali o vyzrálejších tématech a rozšiřovali svůj zvuk. Skoro to klaplo v roce 2000 s albem Warning, které se dostalo na 4. místo v Billboard 200 a právě tady začal Armstrong vážně psát prosi autoritě, a liboval si v tom. O čtyř roky později se ke slovu dostává American Idiot.
„V době okolo American Idiot bylo všechno tak polarizované,“ říká Armstrong, „a psát politické písně, to vycházelo od srdce. Neudělal jsem vědomý krok do politiky, nebo tak něco, ale teď máte prezidenta, při kterém Republikáni nemůžou nic ohrozit. Mají svůj vlastní program. Není to pro větší dobro země. “
„Nehci srážět nějaká témata, že země je v rukou. Nechte to na těch hlavách co tam mluví, ať na to přijdou. Kromě toho mi lezou na nervy.“
American Idiot debutovalo na 1. místo na Billboard 200, po několika letech koncertování ve velkých divadlech vrátilo Green Day do arén. (V roce 2005 podle Billboard Boxcsore vydělalo během 67 koncertů $37,7 milionů a prodalo se téměř milion lístků.) Koncepční album bylo dospělým projektem, díky kterému se Green Day octli na nové úrovni (vyhráli Grammy za rockové album roku spoluečně s Grammy za nahrávku roku za „Boulevard of Broken Dreams“) předtím, než odstartovali muzikál v rodném Berkeley v Kalifornii a nakonec s ním skočili na Broadwayi. Podpořeni ambicemi alba pokračovala kapela v roce 2009 s albem 21st Century Breakdown, které se taktéž umístilo na 1. místě a také vyhrálo Grammy za album roku.
Na podzim roku 2010 zaútočil Armstrong na Broadway a po dobu jednoho týdne se objevil v „American Idiot“ což mělo za následek vyprodání show, to vše před začátkem světového turné 21st Century Breakdown. V lednu a únoru se na tyto dva msíce vrátil do show. Během tohoto období začal psát písně, které se objeví na !Uno!, !Dos! a !Tré!.
V září 2010, v New Yorku Armstrong říká: „Byl jsem ve světě, kde mi nikdo nevěnoval pozorost, takže tam nebyl žádný tlak a napsal jsem sedm nebo osm písní. Jeli jsme do Jižní Ameriky a tyhle písně jsem předvedl. Měl jsem z toho smíšený pocit, takže jsem pokračoval ve psaní.“
V předchozích částech Evropského turné Armstrong během volných dnů kapele pronajal studia „radši než abychom je proshlastali.“ Po Helsinkách, Berlíně a Stockholmu předložil písně, které dokončil. Armstrong vycítil, že by mohl podobným způsobem pokračovat, zatímco vystupoval v „American Idiot“ na Broadwayi.
„Když jsem hrál v muzikále a žil v New Yorku, byl jsem obklopen neuvěřitelně talentovanými lidmi, s čímž jsem se mimo členy kapeluy nesetkal už roky,“ říká. „Inspirace z toho všeho přicházela každý den. Já a někteří členové osazení muzikálu jsme si sedávali, poslouchali nahrávky a mluvili o hudbě a vidět všechny tyhle lidi zpívat těmi jejich neuvěřitelnými hlasy.. Byl jsem zahalen do tvořivosti a to u mně není ntutné – prostě mě přecpalo odhodlání všech ostatních. Udělal jsem si ve smém amartmá malé studio, napsal jsem 30-vteřinové songy a pak minutové songy, nahrál jsem je a běžel do divadla. A takhle to šlo téměř každý den.
Nakonec měl více než 55 songů, které chtěl kapele předložit jako začátek přípravy. „Byli jsme v zóně, kdy jsme psali písně, zkoušeli je a drželi se dál do [nahrávacího] studia,“ říká. „Bylo to jako to, co jsme dělávali, když jsme jako kapela začínali. Byla to dobrá zkušenost.“
Práce kapely byla vidět, říká Cavallo. „Skupina byla velmi secvičená. Vypálili [písně] a zkoušeli je skoro jako show.“
Když byly skladby nahrány, začal se formovat tok hudby. Zatímco neměli hlavní postavy jako byli na posledních dvou albech, chtěl Arsmtrong rozvíjet témata: „První album je rozjezd párty, druhé album je průběh a ty nejhlubší chvíle párty a třetí je pokus o dání dohromady všech střípků, sebereflexe a kocovina.“
„Co jsem opravdu chtěl udělat bylo napsat skutečný power-pop s energií starých Green Day, takže původní zvuk Green Day se objeví na !Uno! Taky jsem psal ve stylu garážové hudby, materiál podobný [vedlejšímu prjektu Green Day] Foxboro Hot Tubs. Třetí nahrávka byla trochu reflexní a vnitřní. Psaní písní jako těchto přichází s životem a zkušenostmi – krize středního věku.“
Cavallo říká, že písně byly nahrány v 90% času a že kapela stále nevěděla, na kterém albu konkrétní kousky přistanou. Lehké a silné jako je !Uno!, je velmi pravděpodobné, že !Dos! bude vydáno se slavnostním zakončením „Amy.“
Armstrong říká, že napsání pocty Amy Winehouse mu nezabrala více než 20 minut. „Měl jsem pocit, jako by byl a propojením R&B minulosti a R&B současnosti. To co udělala, její znalost staré hudby a starcýh Motown, to je článek řetězce hudby, který je navždy pryč. Nikdy se jí nedostalo pomoci, kterou potřebovala. Vím jaké to je klesnout na dno a jít opravdu temnou cestou, ale já měl okolo sebe dobré lidi, kteří mi to pomohli přežít. Možná je tohleto ten důvod, proč jsem si k ní bych schopen vytvořit vztah.“
!Tré! má taky píseň založenou na události v osobním životě, kterou Armstrong dokázal využít pro inpiraci a reflexi: „Little Boy Named Train.“ Spolužák Armstrongova syna v Berkeley byl vychováván dvěmi ženami.
„Jeden z rodičů se narodil jako hermafrodit a (jeho rodiče) mu nechlai uříznout penis. Celý jeho/její život chtěl být uznáván jako muž. Rodiče chtěli, aby dítě nemohlo být identifikováno jako chlapec nebo dívka a tak jej ve skutečnosti nikdy nepojmenovali – jeden týden se jmenoval Tigger (Tygr), další to byl Train (Vlak). Po mnoha letech jsem to napsal, vždy jsem chtěl napsat píseň s názvem ‚The Little Boy Named Train.‘ Stalo se to někomu jinému, ale když jsem to psal, přemýšlel jsem nad tím, jako by to byla část mně. Je tam řádek: ‚I’m always lost, I’ll never change. Give me directions and I’m lost again. (Pořád jsem ztracený, nikdy se nezměním. Dejte mi pokyny a znovu se ztratím)‘. Druh autobiografie.“
Cavallo a Tortella se touto trojí hrou Green Day cítí být především inspirováni. Načasování vydání alb je silnou strákou propagační příležitosti (viz příběh níž) a oba manžeři vidí stylistické i lyrické rozdíly mezi alby, které mezi rockovými fanoušky vygenerují rozhovory.
„Billie uvažuje opravdu ve velkém,“ říká Cavallo. „Je to strhující songwriter, interpret. Přl bych si, abychom na světě měli více lidí, jako je on. Náš průmysl by byl ještě více vzrušující.“

Marketingové plány pro !Uno!, !Dos!, !Tré!
Green Day představili pro Warner Bros. Records marketingovou výzvu, které kdy majortiní label kdy čelil: Jak dostat fanoušky, aby přijali tři alba vydané šest až sedm týdnů po sobě?
Warner co-presidentka/COO Lvia Tortella říká, že alba budou vytvořena prezentací tří nebo čtyř písní z každého alba a to vždy týden před vydáním alba. Spousta z toho bude probíhat online a prostřednictvím videí, ale samozřejmě budou využity shoty ve významných televizních příležitostech.
„Představujeme výběr písní, takže všichni budouv ědět, že jde o tři alba. Jakmile začne spotřebitelská kampaň a hudba začne vycházet, vyvolá tu tuny dojmů,“ říká Tortella. „Vydáme z toho všechno zatímco to bude na výslunní.“
Tortella varovala, že ne každý booking je uzamčený, ale mají specifické cílové události na podporu každého alba.

!UNO!
Datum vydání: 25. září
Současně vyjde: Push and Shove od No Doubt
Strategie: Rockové rádiové stanice Clear Channel se budou zabývat světovou premiérou „Oh Love,“ která bude 16. července. Jedná se o jednu ze tří písní, které budou vydány prostřednictvím videa před vydáním alba, následující očekáváme na 13. srpna. Po datech v Evropě bude kapela hrát na iHead-Radio Music Festival v Las Vegas a to 22. září a 6. září se s velkou pravděpodobností kapela objeví i na MTV’s Video Music Awards. Toto je jedno ze tří alb, které vyjde před uzavřením nominací na Grammy Awards 30. září.
Pozoruhodné písně: „Let Yourself Go,“ vysokoenergický klenot „Kill the DJ,“ což je opakovaný funk jaký dělali Clash na začátku 80. let a „Trouble Maker,“ ze které číší typická známka úšklebu Billieho Joe Armstronga

!DOS!
Datum vydání: 13. listopadu
Současně vyjde: Vicious Lies and Dangerou Rumours od Big Boi
Strategie: První video pro song z !Dos! vyjde uprostřed září. Turné po severní Americe začne ke konci listopadu a poběží ještě během ledna a lístky budou k dostání zárvň s alby. Vydání je načasováno na trhy Díkůvzdání a možná budou Green Day zabookovaní na American Music Awards.
Pozoruhodné písně: „Amy,“ Lennonovský hold Amy Winehouse a dvě skladby, které se se spojují s územím, které není pro Green Day až tak tradiční: „Stray Heart,“ možná ta nejpopovější píseň, která má ve svých kánonech melodii a harmonii hudby z pláží Caroliny, a „Nighlife“ party melodie, tipem je bez váhání se naučit gangster R&B

!TRÉ!
Datum vydání: 15. ledna
Současně vyjde: Nic neohlášeno
Strategie: Dokument o posledních dvou letech Green Day byl měl byt dokončen a vydán k Sundance Film Festival. Druhý dokument pracuje na coverkách a době před Dookie. DVD budou přidány jako bonus pro fanoušky, kteří si předobjednají všechna tři alba.
Pozoruhodné písně: „Brutal Love,“ která skloubila glam-rock, doo-wop a soul a „99 Revolutions“ připomínající moc zvuku Green Day v začátcích.
– PG