Scany 26, 27

ALBA

KERPLUNK

Nový bubeník, nové sebevědomí a zvuk mladé kapely se opravdu dostal do tempa.

LABEL: Lookout! VYDÁNO: leden 1992 PRODUCENT: Andy Ernst PŮVODNÍ K! HODNOCENÍ: KKK

Pozn. – Melée – rvačka více lidí v níž je každý sám za sebe

Zakladatel Lookout! Records, Larry Livermore, byl zrovna v letadle, když si uvědomil, že jeho klienti Green Day by měli natočit milníkové album.
Hodiny poté, co dohlížejí na sbírku 12 skladeb, které by mělo tvořit druhé plné-dlouhé album kapely, Kerplunk, nasedne Livermore na letadlo zpět z Los Angeles domů do San Francisca. John Golden, krerý se podílel na albu v K-Disc v Hollywoodu, vtiskl Livermorovi do ruk kazetu zatímco opouštěl hlídací zařízení, takže možná album slyšel i na něčem jiném, než na zvukovém systému State-of-the-Art.
Otáčející kazeta v jeho walkmanu, zatímco jeho let měl zpoždění kvůli sluncem poškozenému asfaltu, bláznivá otevírací skladba 2000 Light Years Away vyslala masivní pazdeří do nahrávací společnosti a to přímo do páteře majitele. „Byl to děsivý pocit,“ vyprávěl. „Album bylo určitým způsobem lepší, než jsem očekával.“
Týdny před tím nahrála kapela Kerplunk v Art Of Ears, v malém studiu v Hayward na jednom z větších předměstí Oaklandu. Armstrong, Dirnt a nový bubeník Tré Cool celé to trvalo jen tři dny a zaplatili $1,500 – dvakrát tolik, co stálo jejich debutové album 39/Smooth, nad kterým strávili 22 hodin za dva dny a páska byla hotová.

„Armstrongovy upřímné texty rezonovaly s mladými fanoušky punku“

„V těch dnech byl s punkovou scénou spojen punc, aby vaše album bylo uděláno opravdu rychle a opravdu levně,“ řekl Livermore. „Skupiny mezi sebou téměř soutěžily.“
A přesto, navzdory svému uspěchanému nahrávání a chudé produkci, zvuk Kerplunk znamenal pro kapelu opravdu velký krok a trefili se do černého, s Armstrongovými klasickými skladatelskými nápady září jasně i skrz laciné melée.
Skupina, která byla na turné téměř pořád od léta 1990 – doba, kdy Cool nahradil Ala Sobranteho, který ohodil svou punkovou přezdívku a zapsal se na univerzitě jako John Kiffmeyer – vzrostla exponenciálně jako hudebníci, co se týče skládání písní, důvěry i naprostého naparování se.
První track Kerplunk, 2000 Light Years Away – Armstrongův nestoudný, roztoužený chvalozpěv pro svou budoucí ženu Adrienne – je jedním z hlavních námětů alba. Začít s tří-akordovými riffy, Dirntovými záměrně zmírněnými basovými linkami a Coolovým amfetaminově rychlým bubnováním, Amrstrongovy texty se srdcem na dlani rezonovaly s mladými fanoušku punku – šílencemi, mukly a smolařemi v lásce.
Dokonce i Welcome To Paradise je vynikající písní z alba, autobiografický popis tvrdé reality při prchání z rodinného hnízda. Armstrongova sarkastická hymna, která byla později vylepšena pro jejich album v roce 1994, Dookie, nahraného u majoritního labelu, která se zabývá jak co nejlépe žít v opuštěném, špinavém Oaklandském skladišti společně s punkovými umělci, muzikanty a feťáky. Ženati se smělými riffy – které, pokud jsou hrány v pozadí, jsou ze singlu Ramones z roku 1976, Blitzkrieg Bop – hlučně vrcholí s velkolepým zakončením kytary tzv. „selháním“ kytary alá Dead Kennedys.

LEDEN 1992

Pozn. – Staccato – styl hudebního přednesu, kdy jsou jednotlivé tóny hrány s co nejvýraznějším oddělením. Obvykle tón netrvá po celou zapsanou délku noty, ale je zkrácen a zbytek trvání noty nahrazen pauzou. (wikipedia.cz)

Většina vrstevníků Green Day se snažila dostat do chcací soutěže o toho, kdo mohl nahrát většinu písní v období, ve kterém se vše řídilo slovy ‚Sid Vicious‘, přitom trio z Bay Area si už našlo trhlinku a hráli něco, co se dostalo do žánru označovaného jako punk rock. Christie Road si metalicky supí, až dokud neexploduje do AOR refrénů 70. let.
Při Dominated Love Slave opouští Cool bicí a hraje sebou napsaný song, o poctě krajského otroctví. Zatímco No One Knows je ve svém tempu pomalá, je to vlastně sebe-litující doják s potlačeným, staccato riffem. Words I Might Have Ate, písnička uzavírající album, přináší akustické kytary jako Monkees-Meet-Simon And Garfunkel v popových písních 60. let, ale kompletně – s tleskáním a tak.
Když se Keplunku prodalo 10,000 kopií ode dne vydání (jiní umělci nahrávající u Lookout! Records byli spokojení, když prodali 2,000 kusů alba za celý rok), šumění v okolí Bay Area trio nevyhnutelně upoutalo pozornost velkých nahrávacích společností. Po tom, co se srovnali s tím, že to byla jejich poslední undergroundová nahrávka v důsledku překonání expanzního potenciálu Lookout! Records se po hlavě vrhli do nelítostných konkurenčních bojů nabídek majoritních labelů. [Simon Young]

Tracklist: 2000 Light Years Away / One For The Razorbacks / Welcome To Paradise / Christie Road / Private Ale / Dominated Love Slave / One Of My Lies / 80 / Android / No One Knows / Who Wrote Holden Caulfield? / Words I Might Have Ate

Scany 82, 83

ALBA

AMERICAN IDIOT

V polovině roku 2003 zmizely hlavní pásky, které měly být použity na sedmé studiové album Green Day. Kapela se rozhodla začít znovu od nuly Bylo to to nejchytřejší rozhodnutí, které kdy udělali.

LABEL: Reprise VYDÁNO: září 2004 PRODUCENT: Rob Cavallo a Green Day PŮVODNÍ K! HODNOCENÍ: KKKK

American Idiot udělalo, nebo zlomilo rekord Green Day. Deset let po průlomovém albu Dookie byla kapela na vrcholu. Tím, že se trochu oprostili od svých starých punkových okovů ve prospěch méně výrazné, akustické změně směru s Warning z roku 1999, mělo za následek odcizení a zmenšení počtu jejich fanoušků. Tlaky během turné v kombinaci s klesajícími komerčními obraty a napjaté vztahy vedly až do body, kdy uvažovali o rozpadu. Neměli už co ztratit, jejich volbou bylo roztrhat pravidla a začít znovu. Výsledkem byl pravděpodobně ten nejlepší záznam, za celou jejich kariéru.
Epika v rozsahu, v bezmezných ambicích a velkém polibuku jejich minulosti, American Idiot bylo album, které předělalo Green Day. Punk rocková opera poháněná koktejlem hněvu a zoufalství, kapela nahlížela do systému, jejich publika i sami do sebe. Jeho anti-autoritativní postoj odbíjel s dobou, poskytovalo alternativní soundtrack k Bushovu temnému období.

„AMERICAN IDIOT BYLO MODERNÍ PROSTESTNÍ ALBUM S VEŠKERÝM HLUKEM A ZMATKEM, KTERÉ K TOMU PATŘÍ“

Byl tam ale jeden chybný začátek. V roce 2003 kapela napsala a nahrála asi 20 písní pro album s předběžným názvem Cigarettes and Valentines. Pásky však zmizely a byly buď ukradeny, nebo nešťastnou náhodou zničeny (záhadu kapela nikdy pořádně neobjasnila). Za normálních okolností by to byla katastrofa. PRo GReen Day to bylo požehnání. Než znovu nahrání písní se trio rozhodlo začít od nuly. Tentokrát však bez jakéhokoliv vnuceného hudebního omezení. Místo toho se Billie Joe Armstrong napojil na širokou paletu nepravděpodobných vlivů: klasické opery ze 60. let The Who, Bat Out Hell od Eat Loaf a dokonce i na soundtrack muzikálu Pomáda. Vsledkem byl rozsáhlý, teatrální zvuk, který byl jetě před pár lety nemyslitelný.
První, titulní skladba zůstává klíčem. Brutální soustředěný útok na neutěšitelný stav Americké kultury, zabalený do jízlivých poznámek (‚Information age of hysteria/It’s going out to idiot America‘ – Doba informační hysterie/To patří idiotské Americe) v obvyklých melodiích určených pro stadiony. Ale jeho poselství bylo jasné: konzervativní Amerika je nepřítel a George W. Bush je šéf idiot. Ohlášení záměru bylo dechberoucí: v zemi tak pyšné na svou národní identitu, byly takovéto výlevy kladně protistátní.

ZÁŘÍ 2004

Stejně šokující byl devíti-minutový Jesus Of Suburbia. První ze dvou dlouhých stop s (téměř) knižním zakončením alba (tou druhou je Homecoming). Začátek je volný, celkem nesouvislý příběh, táhnoucí se skrze celé album je údajně o postavě jménem Jesus Of Suburbia a jeho cestování po moderní Americe. Zvukově to nebylo jako nic, co kapela nahrála dříve: rozléhající se vícedílná velkolepá podívaná, až tak, že se to zvrtlo v ‚operní‘ typ. Je v tom slyšet vliv Armstrongem oblíbených ab The Who, ale můžete slyšet taky Queen a Bryana Adamse. To bylo trošku mimo Basket Case.

Hrozba z 11. září a následná válka proti terorismu je z alba cítit. Holiday je najvíce zatracující politický song, který na album dali. „Sieg heil to the President Gasman/Bombs away is your punshment (Sieg heil prezidentu plynaři/Bombardování je tvůj trest) ušklebuje se Armstrong pohrdavě a zároveň se vysmívá americkému vůdci válečného štvaní a je zoufalý z apatie pochybné morálky války proti teroru.
Ale album není jen o zhoršujících se Amerických politických a sociálních systémech. Bylo jim 30, Armstrong byl méně zdrženlivý co se týkalo některých jeho emocí. Plačtivé Wake Me Up When September Ends je o smrti Armstrongova otce, který zemřel když bylo zpěvákovi deset let. Tento song dokazuje, že Good Riddance (Time Of Your Life) z alba Nimrod, nebylo jen ‚nic‘. Koneckonců bylo album moderní protestní album, se vším tím rámusem a zmatkem, který k tomu patří. Stejně jako Dookie před deseti lety, nemohlo být album více aktuální. Bylo vydáno jen několik týdnů před prezidentskými volbami, ve kterých byl George W Bush jen o vlas zvolen na své druhé období ve fukci. To bylo jako hromosvod pro generaci neloajálních, volebních práv zbavených rockových fanoušků. Tento vzteklý, pobouřený záznam otočil úspěchy okolo Green Day a dostal je zpět do preimérovlé ligy rocku. Po pěti letech neztratilo nic ze své síly. [Dave Everley]

Tracklist: American Idiot / Jesus Of Suburbia I. Jesus Of Suburbia II. City Of The Damned III I don’t Care IV. Dearly Beloved V. Tales Of Another Broken Home / Holiday / Boulevard Of Broken Dreams / Are We The Waiting / St. Jimmy / Give Me Novacaine / She’s A Rebel / Extraordinary Girl / Letterbomb / Wake Me Up When September Ends / Homecoming I. The Death Of St. Jimmy II. East 12th St. III. Nobod Likes You IV. Rock And Roll Girlfriend V. We’re Coming Hom Again / Whatsername

Scany 28 – 31

PŘÍBĚHY

Foto: Jen řekněte ne děckám: Billie Joe Armstrong povoluje mařku

VÝBUCH
V roce 1993 bylo zřejmé, že Green Day přerostli punk rockovou scénu, která je živila. Bylo na čase udělat krok… [text Ian Winwood]

Foto: Ken Schiles

Byla to zvláštně formulovaná otázka, nicméně i tak jednoduchá. V roce 1992, když Green Day vydali Kerplunk, zeptal se punkový magazín Flipside z Los Angeles Billieho Joe Armstronga „Chlapi, co si myslíte, že budete dělat za tři roky?“
„Nevím,“ byla Billieho odpověď. „Nemůžete vždycky předvídat to, co se bude dít za tři roky.“
Kruci jasně že nemůžete. Před sedmnácti lety časopis Flipside jako jeden z mála pubikací, vůbec uvažoval o tom, že by dal Green Day prostor. I tak vypadala situace pro malou kapelu z Bay Area dobře. Kerplunku se prodalo 10,000 kopií během prvního dne vydání – pozoruhodné číslo na nezávislé album – a už byli na cestě stát se nejlépe prodávaným kouskem od Lookout! Records.
Ještě více neobvyklé pro album svého druhu bylo tempo prodávání alba v měsících po jeho vydání, přičem rostl i zájem o kapelu. Počet lidí navštěvujících jejich koncerty se zvýšil do takové míry, že show musely být pozastavovány a nejméně v jednom případě se museli volat i hasiči. Hudba taky přilákala nové publikum, které nebylo obeznámeno s punk rockovými show, což vypuklo v bitku. „Všechno to vedlo k jedné věci a to buď přestat, anebo pokračovat,“ řekl Mike Dirnt Alter/Native, aniž by si všiml, že to bylo k věci. Green Day si zvolili pokračovat.
Ale udělali změny. Neobvyklé pro kapelu z punkové scény severní Kalifornie – zdaleka nejvíce militantní a komunální ze všech amerických scén – trio podepsalo dohodu s vedoucím obchodu Cahn-Man, známým především reprezentací spousty metalových aktů z této oblasti. Toto rozhodnutí bylo podle biografie Green Day částěčně uděláno na základě Rebels With A Cause od Gillianda G. Gaara, protože Eliot Cahn a jeho partner Jeff Saltzman nebyli, podle slov Cahna „banda přežvykující doutník“.
O několik let později ohl Armstrong Kerrangu říct, že to bylo vždy rozhodnutí jeho kapely, stát se „největší kapelou světa“. Pokud mluvíme o vydání z roku 1992, vyznělo toto tvrzení jako slova blázna. Dokonce tak, jako by říkal že malinké žaludy vyrostou v obrovské duby a po vydání Kerplunku si jeho tvůrci začali vyhledávat novou nahrávací společnost. Dohoda s nezávisle otisklým epitafem Bretta Gurewitze – domov pro NOFX, Rancid, Bad Religion a The Offspring – byla odmítána. Armstrong později vysvětlil, že kdyby poletoval v žánru indie, cítil by to spíš jako zradu vůči majiteli Lookout! Records, Lawrenci Livermorovi, že odchází k majoritnímu labelu.
„Věděl jsem, že chtějí něco nechat v určitém bodě, byl jsem s tím spokojenej,“ vysvětlil Livermore Gaar.

V dnešním životě se Green Day začali pohybovat přes zařízení. Na show v Soma, v San Diegu, bylo publikum hemžící se lidmi od A&R, takže dal Armstrong publiku pokyn, aby divoce fandilo a tleskalo, aby ti, kteří zastupovali nahrávací společnosti, nabyli dojmu, že headlineři byli ectrémně populární. V Los Angelském Whisky A Go-Go – kde X nahráli Live At Whisky A Go-Go On The Fabulous Sunset Strip, jedno z nejlepších punkových alb všech dob – v oblasti zákulisí, což vlastně není nic jiného, rozdával chamtivý a mizerý nahrávací průmysl vizitky a sliby o zlaté budoucnosti. Vraťme se na sever, na punkové scéně Bay Area zářily skupiny jako MDC, kteří věřili že „kapitlaismus je kanibalismus“, zatímco pisálkové v Maximumrockandroll, Berkeleyské bible, chtěli exkomunikovat a skupiny se upsaly ďáblovi majoritního labelu. Nicméně byli i jiní, kteří měli více pochopení pro to, co Green Day udělali, přátelé a spoluhráči, kteří pochopili, že je to kapela, jejíž DNA obsahuje něco speciálního, jejíž osobní make-up je ukazoval jako někoho, kdo riskuje s touhou po životě, který prozradilvážný outlook.

Kerplunku se prodalo dostatečné množství na to, aby se okolo nich shromáždily staromódní významné nahrávací společnosti. Sony, Geffen, Interscope a Warner Brothers jsou jen čtyři z labelů, které viděly Green Day jako kořist pro svůj klan. Lidi od A&R svolávali všechny, kdo chtěli s kapelou uzavřít smlouvu, do domu 2243 Ashby Avenue, kousek od kampusu Berkeley Collage. Nakonec podepsali smlouvu s Reprise Records, nahrávací společností patřící pod Warner Brothers.

„JSOU TO TY NEJCHYTŘEJŠÍ DĚCKA, KTERÉ JSEM VE SVÉM ŽIVOTĚ POTKAL“
Rob Cavallo, Reprise A&R

Oslazení smlouvy přišllo v podobě Roba Cavalla. Muž zastupující Reprise a A&R. Cavallo se setkal s kapelou a okamžitě uskutečnil dvě párty. „Je ženatý a přemýšlí nad dětma,“ vysvětlil Armstrong Gině Arnold,“ a právě díky tomuhle se zdá být víc jako skutečný člověk.“ Tento obor byl rozšířen do bodu, kdy se Cavallo stal producentem jako-ještě-neznámé kapely, které patří debut majoritního labelu (rozhodnutí, které vyjadřovalo obavy ohledně možného střetu zájmů, které kapela měla oprávněně, bytostně Cavallo vyvrátil), jeho roli za reprise můžeme vidět na každém dalším albu kromě Warning a 21st Century Breakdown.
„Jsou to ty nejchytřejší děcka, které jsem ve svém životě potkal,“ řekl Cavallo časopisu Musicians v roce 1994. „Mají zájem a ví co chtějí. Zamiloval jsem se do jejich písní. A pak jsem šel nahoru a viděl je v jejich domácím studiu, zatímco mi hráli devět nebo 10 písní v malinké místosti. Myslel jsem si, že to byla ta nejúžasnější věc, kterou jsem kdy viděl.“
A bylo to tak, že na jaře roku 1993 podepsali Green Day smlouvu s Reprise na pět alb a $300,000 předem. Spousta peněz, samozřejmě, ale v porovnání s náklady to stačilo na provoz kapely na rok nebo víc. Od průmyslových standardů to byla rozumná částka, ale zpěvák kapely se pořád obával, že udělal „nějvětší chybu [svého] živoat“. Armstrong použil čásst peněz na zaplacení ročního nájemného komunálního kvartýru kapely, zatímco Tré Cool si za to vyřídil zdravotní pojistku. Tyto platby poskytnou důkaz, že se jednalo o kapelu děcek s modrým límečkem, která neměla žádný plán B, ani místo pro měkké přistání, kdyby se věci zvrtly.
Smlouva se vydařila, Green Day skočili na palubu turné Recipe For Hate od Bad Religion. Ale před rokem byl tam venku ještě jeden most, který museli přejít s ohněm bez hněvu. Léta se myslelo, že The Gilman Steet Project je duchovním domovem Green Day, ale místní politika nedovoluje hrát žádnému aktu, který je přidružený k majoritnímu labelu, což znamenalo, že trio už nemůže být součástí této rodinné skupiny. Kapela odehrála svůj poslední koncert, v prosince 1993, na tomto místě pod falešným jménem a to pro publikum asi 150 lidí.
„Všichni jsme společně tančili a zpívali a bylo to takové hřejivé, sváteční a rodinné,“ připomíná Larry Livermore. „Ale byl tam taky takový sladkobolný pocit, který vycházel z toho, že jsme všichni věděli, že věci už se takhle znovu nikdy nestanou, že to bylo naposledy, kdy jsme byli všichni spolu takovýmhle způsobem.

Foto: Cash z chaosu: Green Day před Roseland Ballroom, New York, 1993
Zubatý střih a připraveni s přezdívkou: děcka s modrými límečky na tour

 

Scany 84, 85

Pozn – Good Riddance – možno více překladů – Zaplať Pánbůh (že je pryč), Spánembohem v dobrém,… prostě v tomto smyslu

JAK JSME NAPSALI

INTERNATIONAL SUPERHITS
(meznárodí superhity)

LSD, MASTURBACE, BURANI: INSPIRACE V POZDAZÍ NEJMILOVANĚJŠÍCH PÍSNÍ GREEN DAY.

WELCOME TO PARADISE

BILLIE JOE: „Bydlel jsem sám na vlastní pěst v západním Oaklandu, pryč z domu rodičů. Chtěl jsem si zkusit ten pocit – desivé, ale osvobozující. ůžete skončit tak, že budete vyrůstat sami. Ten song jsme cvičili jenom týden před tím, než jsme narávali Kerplunk no a jak šel čas, zjistili jsme, jak by to mělo správně znít Bylo to větší, plnější a sedělo to k materiálu, který jsme napsali pro Dookie. Tak jsme to přehráli a podruhé jsme odvedli teda lepší práci.“

BRAIN STEW

BILLIE JOE: „S tímhle songem myslím vždycky na to, jak začíná kytara – na to ta-da.“
MIKE: Jedna ze studiových věcí ,kteoru jsme s tímhle ‚ta-da‘ riffem udělali, vyčistili jsme veškeré hluky okolo takže to zůstalo úplně beze zvuku. Mezi kytarovým příslušenstvím a kytarou samotnou je černá díra a zvuk byl vrdý a kovový. Je to náš metalový song, náš AC/DC song.“
TRÉ: „Já si myslím, že spousta inženýrů, když jsou do nového studia, pustí si Back In Black [album AC/DC z roku 1980], už proto že je to standard. Je to tak plný silný zvuk.“

GOOD RIDDANCE (TIME OF YOUR LIFE)

BILLIE JOE: „Bylo to napsáno o mojí ex-přítelkyni, která se odstěhovala do jiného státu. Snažil jsem se jí přichystat pěkné rozloučení, podívat se na to opravdu vyrovnaně. Ale na tyhle věci se vyrovananě dívat prostě nemůžete, tak to byl důvod, proč jsem píseň nazval Good Riddance (Zaplať Pánbůh).“
MIKE: „Bylo to viděno jako odchod, ale bylo to proniknutí do materiálu, které jsme na Kerplunk udělali.“
TRÉ: „Když dorazí policie a ukončí nám párty nebo show kde hrajeme, vezmeme akustické kytary a hrajem takhle.“

AMERICAN IDIOT

BILLIE JOE: „Vzpomínám si, jak jsem jel do studia a poslouchal jse místní rockovou stanici. Zrovna pustili song od Lynyrd Skynyrd a byl o tom, jak jsou šŤastni za to, že jsou burani. Nebyo to Sweet Home Alabama, byl to nějaký jiný song a já řval v autě a přemýšlel: ‚Můj Bože, nejen že se s tímhle songem fakt nemůžu ztotožnit, ale zároveň mě to uráží.‘ Takže takhle se objevila část ‚I’m not the part of the redneck agenda (nejsem součástí buranské agendy)‘ – takže původně ne kvuli [prezidentu] Bushovi, ale kvůli Lynyrd Skynyrd.“
MIKE: „Což je jedno a to samé.“
BILLIE JOE: „Jasně, nebyl George W. Bush v Lynyrd Skynyrd? Myslím si, že mě to zrovna chytlo v náladě, ale bylo to blízko základům upřímnosti o politické situaci.“
TRÉ: „Mám pocit, že hodně lidí se touhle písní urazilo, dokud toho neslyšeli dost, dokud neslyšeli, že to není ukazování prstem, ale že to více volá po individualitě.“

HOLIDAY

BILLIE JOE: „Holiday byl dalším krokem po Ameican Idiot a jde o snahu říct víc o tom, jak politika používá opravdu tvrdý jazyk – trochu líp to znázornit. Je to o dohalování toho, co kterýkoliv z politiků může v Kongresu říct, a to zejména ti z řad konzervativců. Prostě jsem přemýšlel o konzervativní straně Amerických politiků a o tom, jak moc jsou strategičtí, pokud jde o kupvání si hlasů, nebo získáání hlasů od lidí. V určitém okamžiku někdo např. řekne, že se distancuje od homosexuálů, aby dostal hlasy od věřících. Je to skryté, ale takhle oni myslí – ve smyslu: ‚Stálo by za čistý zisk odcizit se jedné skupině lidí, s cílem získat hlasy jiné skupiny?'“

BASKET CASE

BILLIE JOE: „Někteří lidi si mysleli, že to je jako chcat na grunge, ale nikdy to tak nebylo – když už, tak to bylo chcat sá na sebe. Zámrem bylo napsat něco stejně dobrého jako Kiss Me Deadly od Generation X, ale místo toho to dopadlo jako Basket Case. Tenhle sogmi pořád připmíná tolik z Ashby House. To je dům v Berkeley, ve kterém jsme bydleli a bylo tam natočené naše první video – Longview. Tam jsme ten song nakopli.“

MINORITY

BILLIE JOE: „Bylo to zhruba v době, kdy jsme se začali víc dostávat do politky a refrén se psal vlastně sám – je to o tom, držet se své vlastní idividuality. Zbytek textu mám z Pledge Of Allegiance (ze slibu oddanosti) a obrátil jsem je vzhůru nohama jako ‚one nation under dog (před psem jeden národ, původně před Bohem)‘ a tak podobně. Př hraní live je to pro mě jedna z nejzábavnějších písní, protože se to všecno mísí, poskakujemz místa na místo a vždycky mám pocit, že se pod náma propadne podlaha.“
MIKE: „Má to Irský nádech. Vzpomínám si, že než vyšlo Warning, hrál jsem na Warped Tour s některými členy z Flogging Molly a Dropkicks Murphys. Prostě si to poslechli a řekli: ‚Mockrát díky.‘

LONGVIEW

BILLIE JOE: „Jednou, když jsme všichni bydleli v baráku v Richmondu v Kalifornii, jsem přišel domů a Mike seděl na podlaze na LSD.“
MIKE: „Což bylo tam, kde jsi obvykle zkončil ty když sis vzal LSD.“
BILLIE JOE: „Seděl tam se svojí baskou a povídal: „Poslouchej tuhle linii, nezní vtipně? ‚ A jo, znělo to pěkně šíleně.“
MIKE: „Tré začal bunovat, takže mi to uvízlo v hlavě a držel jsem se toho rytmu.“
TRÉ: „A rytmus vzešel z kytarové části, kterou napsal Billie Joe, která ale v písni není.“
BILLIE JOE: „A text mluví sám za sebe – o tom být patetický, bez přítelkyně, žádný život, jen volná zábava. Bylo to totálně autobiografické, ale taky jsem poslouchal Pictures Of Lilly od The Who a myslel jsem si že je to skvělý song. íbil se mi způsob, jak psali o masturbaci.“

BOULEVARD OF BROKEN DREAMS

BILLIE JOE: „Je to o tom být v New Yorku a název je vlastně přezdívkou plakátu Jamese Deana, na kterém se prochází ve svém kabátě po New York City, je to o tom cítit se osamělý a pokusu sebrat z toho sílu, bych řek. Tématicky se to hodilo k tomu co jsme chystali na nové album, se všemi postavami a věcmi jako jsou tyhle.“

JESUS OF SUBURBIA

BILLIE JOE: „Pane Bože, která část? Už jsme přemýšleli nad rockovou operou a trvalo to dost dlouho než jsme ten song napsali, jenom jsme házeli nápad přes nápad. Postava Jesus Of Suburbia navazuje na American Idiot a pro mě fakt vzrušující hrát tuhle ůíseň naživo. Hádám, že by to mohlo být bráno jako song typu Bohemian Rhapsody. Je to prostě epos a první dva řádky jsou ty nejneodbytnější slova, které mě kdy napadly.
MIKE: „Prvně to bylo jako šťastná náhoda. Nebylo to plánované jako píseň na víc částí, prostě se rozrůstala a pro nás bylo pohodlnější ve studiu ty kousky pospojovat. V určitém okamžiku jsme museli učinit vědomé rozhodnutí, že to tak budem dělat, ale rozdílné části opravdu jen následovaly obvyklou dynamiku zkoušení kapely zčehož se nořily nápady.“

Scany 32, 33

ALBA

DOOKIE

Ingredience pro mistrovský punk rockový kousek? Popové melodie, kytara ve stylu zvuku cirkulárky a songy o masturbaci, lehkých drogách a špatné osobní hygieně…

LALBEL: Reprise! VYDÁNO: Únor 1992 PRODUCENT: Rob Cavallo & Green Day PŮVODNÍ K! HODNOCENÍ: KKKK

Nikdo neviděl takovýto příchod. Žádný label, žádný tisk a určitě ani samotné kapely ne. Ale díky náhodné kombinaci času a naprostého pop intelektu, třetí album Green Day – a jejich debut u majoritního vydavatelství – se stalo jednou z nějvětších nahrávek 90. let a nevhodným kulturním měřítkem pro generaci anarchistů a předměstských rádoby-rebelů. Co víc, stalo se to i přes to, že název ‚Dookie‘ je v Americkém slangu název pro hovno mimina.
Je ironií, že vzhledem k jeho lyrickému zaujetí s literaturou pro mládež, bylo Dookie poháněno ambicemi, ikdyž vynucenými. Podepsáním smlouvy s Reprise v roce 1993 – labelem, který v roce 1960 založil Frank Sinatra a pak se stal domovem pro průkopnice Riot Girrrl, Babes in Toyland a hříčku indie rocku Belly – Green Day okamžitě exkomunikovali od punk rockových fundementalstů z 924 Gilman Street, Berkeleyského výcvikového tábora, kde si vypilovali svůj business. Záznam musel být více než dobrý – musel být skvělý. „Nemůžu se vrátit na punkovou scénu,“ řekl Billie Joe Arsmtrong v roce 1999. „Jediné, co jsem mohl udělat bylo sednout na kolo a jet kupředu.“

„Nemohl jsem se vrátit na punkovou scénu…“
Billie Joe Armstrong

Dookie neprolomili novou půdu pro punk rock – Green Day byli jen sotva první kapelou oslazující žánr hořkosti pomocí popových melodií. Nepřineslo to ani novou půdu pro Green Day – předchozí album Kerplunk jen stěží chybělo ve velkých štěkajících refrénech. Ale kapela vzala tyto dvě věci jako výchozí bod a s pomocí producenta Roa Cavalla je vyvýšili a zároveň přidali přidali jakýsi lesk, který byl vhodný pro Americké FM rádio stejně tak, jako byo vhodné pro tančení v kotli na koncertě. První skladba Burnout mohla být punk rockový člun jedoucí rychlostí 100 mil/hod poháněný Armstrongovými nosovkami, vědomě lamentujícími vokály, ale ani jednou se album nevzdálí od svého krásného melodického kotviště.
Byla tam důvěra, že tady ani Green Day, ani žádný z jejich vrstevníků z Gilman Street dosud nic takového nepředvedl. První single, Longview, se odráží od své basové linie (kterou napsal Mike Dirnt pod vlivem LSD) ještě před vypuknutím neuctivostí vystlaným refrénem, který se týká nudy masturbace a osobní hygieny, dokazující, že kluka můžete vytáhout z punkové scény, ale punkovou scénu z kluka ne. Basket Case, She a Welcome To Paradise (druhá verze písně, která se poprvé objevila na Kerplunk) byly největší pecky rockových rádií, které navrhly amfetaminem poháněné Banana Splits. I hůře hodnocené songy jako Chump a Sassafras Roots s docela dobrou melodičností se staly podnětem pro čerpání elektřiny v Bay Area po celé měsíce.

ÚNOR 1994

Tím leskem, který září skrz album je neodvratně Armstrongův hlas. Jeho lyrická témata jsou jen zřídkakdy odkloněna od uznávaných norem lenocha, ale byl tam vtip, který spousta z jejich vrstevníků postrádala. ‚Dear Mother, can you hear me whining? (Milá matko, slyšíš mě naříkat?)‘ ptal se vědomě ve Welcome To Paradise, zatímco v Basket Case prohlašuje že ‚I went to a whore/He said my life is bore (Šel jsem za děvkou/řekl, že můj život je nuda)‘ to vše ukazovalo, že si pohrává se sexualitou. Bylo to v ostrém kontrastu se skrytou písní All By Myself, kterou napsal Tré Cool – jde o jednorázový příběh utajeného probuzení zpívaný bubeníkem hlasem, ve kterém je slyšet napravený mimoň.
Dookie se dostalo na pulty v únoru 1994, dva měsíce před tím, kdy Kurt Cobain spáchal sebevraždu. Načasování Green Day a nahrání alba bylo skvělé. V brázdě Cobainovy smrti, otevřela prázdnota brány novým kulturním loutkám – nejlépe někoho neosedlaného s podobnou těžkou citovou bagáží. Green Day byli předpoklade ideálního řešení – díky všem svým lyrickým sebepozorováním, nabídlo Dookie jakýsi beznadějný pohled na svět. Skutečnost, že jste mohli skákat nahoru dolů bez toho, abyste v kotli napáchali nějakou škodu – svět hledal smrady a s Green Day jich dostal nespočet.
Do konce roku 1994 se Dookie po Spojených Státech prodalo více než dva miliony kopií; do konce následujícího roku oteklo číslo na sedm milionů. To z Green Day udělalo lobální superhvězdy a dosáhli tak něčeho, co se jejich předkům už od Sex Pistols, nikdy nepodařilo – přitáhlo to punk rock do mlionů předměstských domovů po celém světě. Zbytek desetiletí se mohli zabývat jeho druhotnými výsledky. [Dave Everley]

Tracklist: Burnout / Having A Blast / Chump / Longview / Welcome To Paradise / Pulling Teeth / Basket Case / She / Sassafras Roots / When I Come Around / Coming Clean / Emenius Sleepus / In The End / F.O.D. / All By Myself (skrytá skladba)

Scany 86 – 91

PŘÍBĚHY

Pozn.- explicitně – výslovně, jasně

KRÁLOVÉ SVĚTA

První várka slávy s Green Day vyjebala. Takže když explodovalo American Idiot, byli pevně rozhodnutí užít si v centru pozornosti každou minutu…

[text DAVE EVERLEY]

Foto: Zleva: Tré Cool, Billie Joe Armstrong a Mike Dirt, mezináodní supermani

Sobota, 18. června 2005 a Green Day hrajou první ze dvou největších show jejich kariéry. Místem je Milton Keynes National Bowl v zalistěném Hertfordshiru – daleko od zkažených Amerických srdcí, jimiž se nechali inspirovat na jejich poslední desku, American Idiot. Před nimi je 65 000 lidí, z nichž někteří kapelu poslouchají od jejich rozkvětu v polovině 90. let, dále tam jsou jiní, kteří ke kapele přičuchli teprve nedávno, až s anti-autoritativně laděným albem.
Na stage vede Billie Joe Armstrong dav mixem písní z American Idiot a jejich starších kousků, zméně politicky zaměřených alb, různě mu asistujífanoušci vytažení z publika i chlápek oblečený v kostýmu punkového králíka. Z jedné velké části je to jedna teatrální podívaná, z jedné části pubuřující punkové rally. O sto kilometrů dál, nebo tak nějak, na Twickenham Stadium v Jižním Londýně to dělá po svém jiná politicky zamřená kapela. „Chci po vás, abyste kurva řvali tak hlasitě, že vás na tom zasraném koncertě U2 každý uslyší!“ hulákal Armstrong, který nevěděl, že se cesty obou kapel zkříží v ne příliš vzdálené.

„POPRVÉ JSME PLNĚ AKCEPTOVALI FAKT, ŽE JSME ROCKOVÉ HVĚZDY.“
Billie Joe Armstrong

American Idiot bylo právem vychvalováno jako spravedlivý a soustředěný útok na Americkou kulturu obecně a hlavně proti Georgi W Bushovi, ale mělo to neočekávaný vedlejší efekt, který vyhodil Green Day do pozice kulturních loutek. To byliuž samozřejmě dříve s albem Dookie z roku 1994, ale tehdy byli na slávu špatně vybavení. Tentokrát je to jiné: Tentokrát jsou připraveni ji přijmout. A Milton Keynes je živoucím důkazem jejich znovuzrození.
„Poprvé jsme se oprostili od naší minulosti, od toho, jak jsme se měli chovat jako Green Day,“ říkal Amrstrong později. Poprvé jsme plně akceptovali fakt, že jsme rockové hvězdy.“

Album, které znovu rozjelo Green Day jako nejvíce nebojcou kapelu generace, bylo vydáno o devět měsíců dřív, 21. září 2004. To byl však ršný den i pro muže, který byl inspirací pro toto album, George W Bushe. Během proslovu v UN byl Americký Prezidnet kritizován za své plány obnovit Irák po nelegální Americké invazi. Na nejnižší úrovni v Texasu Gran Jury obvinila tři členy republikány sponozorovaného výboru z praní špinavých peněz. Vypadalo to, že korupce v Americké vládě byla prorostlá od kořenů po větve.
Bylo to ideální pozadí pro odpálení bomby v záznamu, jenž byl navržen tak, aby se protrhal skrze Bushovu administrativu, jak tvrdily recenze. „Green Day teď nahází bláno na své publikum, ale na napumpovaný americký vojensko-průmyslový komplex,“ řekl magazn Entertainmen Weekly. Pozornost přitahují také jeho obrovské hudební ambice. „Green Day regenerovali punkové ambice,“ napsali v New York Times v publikaci, která nebyla příliš rozvinuta v kulturní oblasti.
Kombinace zánětlivých témat a omračující hudby vedla k tomu, že stále větší část veřejnosti se zlobila na stát. narozdl od odstřeleného Warning, vydaném o 4 roky dříve, které se sotva vyškrábalo na půl milionu prodaných kopií, vylítlo American Idiot z tabulek. V USA se jenom během prvního týdnu prodalo 267 000 kopií a v Billboard Chart se hned stalo číslem jedna (bez toho aby tohoto místa dosáhlo minulé album). Tento výkon se opakoval i na naší straně Atlantiku. Ke konci roku se vyšplhalo na první místo v 19 zemích.
Vzhledem k obrazoboreckým vlastnostem alba bylo možná provokativní rozhodnutí začít turné American Idiot v srdci konzervativního jihu Tenessee, Texasu a Georgii. Zpočátku se to zdálo jakorozumná volba. Prsotory byly plné, a částem davu se nelíbil jejich tón jejich skladeb, dokonce to zašlo tak daleko, že kapelu vypískali. „Když se na to zpětně podívám, byla to věc alá Sex Pistols,“ vzpomíná Mike Dirnt.
Ale stejně jako bylo album produktem kapely která trochu ztratila, tak byly tyto show osvobozující. Tváří v tvář nepřítelskému davu uhodili Green Day na správnou strunu. Armstrong ze stage Bushovi nadával, což byl odvážný krok vpodstatě na prezidentově dvorku. To byl jasně partný duch punk rocku. „Nejvíce potěšující věc byla ta, že jsme nekázali sboru. Tohlety hovna se prostě pořád hrály v rádiu.“
S rostoucím větrem roste také věřejné mínění na pozadí, American Idiot se stalo nejúspěšnějším albem desetiletí. Ale bod zvratu, který to transformoval do kulturního hromosvodu přišel uprostřed turné s vydáním druhého singlu Boulevard of Broken Dreams a jeho chaotickými částmi kdy chodí podél série kulis, které vyobrazují Ameriku jako ponuré, rovrácené místo.

Foto: Vyhození pojistek po celém světě s turné American Idiot.

Foto: Billie Joe Armstrong zvedá svůj prostředníček a přidává vše co k tomu patří

Režisérem byl Sam Bayer, muž, který stál za ikonickým klipem Nirvany z roku 1991 Smells Like Teen Spirit. Strávil tři dny natáčením kapely chodící po běžeckém pásu v LA zvukovně před tím, než přidal některé vhodně apokaliptické kulisy.
„Snažil jsem se udělat něco, co bude prázdné, pusté a introspektivní,“ říká Bayer. „Pokud přemýšlíte o naší zemi, vidině války a problémech které máme, pak je Boulevard of Broken Dreams státním prohlášením. Je to opravdu temná, šedá krajina. Je to hřbitov.“
S pomocí častého omýlání v televizi strávil single 16 týdnů na vrcholu hitparády US Modern Rock. Dominový efekt byl okamžitý: American Iidot se vrátilo na první místo.

V roce 2005 se Green Day stali nejslavnější rockovou kapelou v Americe. V únoru porazili Velvet Revolver a The Killers, když si z Grammy domů odnesli cenu za Best Rock Album. O dva msíce později vyrážejí ještě jednou na turné po Státech, tentokrát spodporou My Chemical Romance. „Líbí se nám hodně těch [mladých punkových] kapel a je lichotivé slyšet, že jse je ovlivnili,“ říká Mike Dirnt. „Ale je trochu těžké tyhle komplimenty přijmout. Je to jako: ‚Gratulujeme, jste staří!‘.“
Zpěvák My Chemical Romance, Gerard Way, přiznal, že jeho kapela Green Day něco dluží a navrhl, že jeho outfit by mohl následovat cestu koncepčního alba, kterou vyjelo American Idiot. „Myslím si, že je to absolutně něco, o co bychom se chtěli pokusit, protože vždycky jsme měli snahu, aby to znělo ambiciózně,“ řekl před turné. Následující rok My Chemical Romance vydali své třetí album, The Black Parade. Možná náhodou to bylo příliš teatrální pojetí konceptu vedeného k albu rockové opery pod produkcí Roba Cavalla, zatímco asistent turné nasadil MCR černé „uniformy“.
V případě éry Dookie se snažili zvládnout zátěž, která přišla s tímto úspěšným albem. Tentokrát se Green Day celkem klidně usadili do role mluvčích generace. 13. června vydli Wake Me Up When September Ends jako čtvrtý single. Bylo doprovázeno nejvíce explicitně politickým videem, ve kterém se představil herec Jamie „Billy Elliot“ Bell v roli odvolaného mariňáka a budoucí milenka Marylina Mansona Evan Rachel Wood v roli jeho zarmoucené přítelkyně. O pět dní později jim začíná nejpamátnější rok v kariéře – odstartují první ze dvou vyprodaných nocí v Milton Keynes National Bowl, později vydaných jako CD/DVD Bullet in a Bible.

Foto:
U2 a Green Day venku na Abbey Road…
Pokus naladit se na Edgeho vlnu
Hlasitější než bomby: pozadí Green Day, na kterém je ikonický design Chrise Billheimera
Háknutí na Grammy 2005, kde American Idiot vyrálo Best Rock Album

Kapela pravděpodobně neudělala nic špatného. V srpnu měli spor s vydavatelstvím Lookout!, kvůli nezaplaceným honorářům skončili s Green Day, kteří neochotně anulovali práva k jejich prvním dvoum albumům. Potenciální PR katastrofě ale Armstrong a spol zabránili a společně se pustili do vymyšlení brutální taktiky, jak se vyhnout potenciálně rujnujícímu soudu. „Přístup Green Day byl vce než trpělivý,“ poznamenává publicista Tristin Laughter. „[Label] se stal dlužníkem kvůli neplacení licenčních poplatků, o které si Green Day museli říct, ‚Nemůžeme to nechat dál plavat. Musíme [tyhlety alba] dát někam, kde za ně spolehlivě dostaneme licenční poplatky‘.“ Byla to dlouhá cesta od počátku 90. let, od dnů kdy trio ještě jako chlapci předváděli svůj set v Gilman Street.
Úspěch American Idiot dostal kapelu do cenra kulturního radaru. V listopadu 2005 duo DJů s názvem Dean Grey vydali mash-up album Amreican Edit k volnému stažení. Bylo sestávalo ze skaldeb z American Idiot s prvky od Aerosmith, Oasis, R&B hvězdou Ashanti a Bryana Adamse, tahákem bylo srandovní cosi mezi Jesus of Suburbia a Summer Of ’69. Právníci Warner rychle vypálili dopis, aby s tím přestali, avšak nestihli to dřív, než o tom Armstrong prohlásil „fakt cool.“

„BONO POSLAL MOJÍ ŽENĚ OPLZLÝ EMAIL…“
Billie Joe Armstrong

Legrační je, že ne všichni jejich vrstevníci k nim přičuchli. Brandon Flowers z The Killers je odsoudil za to, co viděl jako cynický anti-Amerikanismus. „Kde natáčeli svoje DVD? V Anglii. Banda děcek křičela ‚I don’t want to be an American Idiot (nechci být Americký idiot).‘ Viděl jsem to jako hodně negativní krok vůči Američanům. Opravdu jsem se urazil, když jsem viděl že to udělali.“
I když Noel Gallagher z Oasis z legrace udělal pop, obvinil je z krádeže průběhu akordů Wonderwall. „Mohli mít tolik slušnosti a počkat až zemřu a pak měli krást moje songy,“ řekl. „Alespoň jsem si zaplatil lidi, kterým jsem ukradl tu zdvořilost.“
Ale byli to U2, kdo byl pravděpodobně největší kapela světa, která hodila razítko do pasu Green Day při vstupu do rockového salónku první třídy. V září 2006 se spojili, aby v Londýnském Abbey Road Studios nahráli charitativní single pro oběti hurikánu Katrina. Tří-denní posezení pod dohledem producenta Ricka Rubina – ten viděl dvě kapely valící se přes cover The Saints Are Coming od The Skids.
„Byla to skoro punk rockové nahrávání a to v mnoha směrech,“ vzpomíná Armstrong. „Hodně jsme mluvili o tom, kdo bude co hrát, a pak jsme do toho prostě jenom praštili.“
25. září obě skupiny s tím debutovali obě kapely na znovuotevření New Orleanského Superdome – doma u New Oraleans Saints a taky tisíců těch, kteří přišli během hurikánu o střechu nad hlavou. Byla to emotivní chvíle, znamenala vzkříšení znčeného města a předání pochodně jedné generace aktivistů další. I když to nebylo všechno tak ucitvé.
„Bono poslal mojí ženě oplzlý email – to byla sranda,“ řekl Armstrong a poté dodal, že se tyto dvě kapely pravděpodobně stali přáteli. „Můžem si sednout a dát si pár půllitrů.“

S Bonovým papežským požehnáním se z Green Day stali pořádné rockové hvězdy. Druhé období George W Bushe započalo jen pár týdnů po vydání American Idiot, čímž se zajistilo palivo k pohonu kapely, takže další čtyři roky nemusela jet nasucho. American Idiot by se s prodejem zaseklo na 8 milionech kusech v USA a 16 milioneh po celém světě – pravděpodobně opravdu poslední velké rockové album desetiletí.
Ačkoliv kampnaň American Idiot skončila v roce 2006, album si začalo žít po svém. Armstrong MTV řekl, že měli plány přeměnit jej na film. „Rozhodně jsme mluvili o tom, že by nám k němu někdo mohl napsat scénář. Zní fakt vzrušujícně, ale teď jsou to jenom řečičky. American Idiot se nikdy nedostalo na plátna, ale v září 2009 zahájilo Berkely Repertory Theatre muzikálovou verzi, spolupráci mei kapelou a Michaelem Mayerem, režisérem Spring Awakening.
Pět let od vydání zlstává American Idiot jedním z nejdůležitějších alb za posledních 20 let. I další kapely daly najevo svůj vzdor proti vládě, ale nikdo to neudělal v tak velkém měřítku, jako Green Day. Tihle tři flákači z Bay Area se stali nepravděpodobnými mluvčími generace.
„Fakt, že za tímto albem stálo tolik lidí potvrzují show, kde byla spousta lidí, kteří byli ochotni pochybovat o věcech, nebo změnit svůj názor,“ řekl Armstrong. „Pokud si vemete písničku a začne ji s váma zpívat dostatek lidí, stává se hymnou, a hmyna se do určité míry stává národní hymnou. Miluju, když se lidi spojí dohromady a zpívají, je to prostě masivní a je to z pořádného důvodu. I když je to jen velká párty.“

Foto: Plující pod vlajkou intelektuálně handicapovaných

Scany 34 – 38

PŘÍBĚHY

WELCOME TO PARADISE
VÍTETE V RÁJI

Foto: Green Day se dostali k duchu míru a lásky na nechvalně známém Woodstocku II, 1994

Green Day svoji první show v roce 1994 odehráli v kuchyni svého kámoše. Do konce roku už pak rockovali v Madison Square Garden. Tohle je o tom, jak Dookie změnilo jejich životy…

[Text – Tom Bryant]

Když se Green Day v roce 1995 zúčastnili Grammy Awards se čtyřmi nominacemi, musela v nich být nějaká část, která přemýšlela o tom, jak se to stalo.
Rok před začátkem tichých termínů. Koncert v kuchyni jejich kámoše pro hrstku známých byla jejich první show z toho nejdůležitějšícho, co se odehrálo v následujících 12 měsících. Vydání jejich nového alba Dookie bylo naplánováno na únor a bylo jejich první u známého vydavatelství – zběhnutí, které způsobilo to, že byli vyloučeni z Gilman Street, z punkové komunity, ze které se odrazili.
Do konce roku prodali neuvěřitelné tři miliony nahrávek. Vyplnili prázdné místo způsobené dubnovu seberaždou Kuta Cobaina a dosáhli tak proslulosti na Woodstocku, na Lollapalooze byli jejími největšími lákadly a jejich singly začaly mapovat celý svět.
V lednu 04 odpověděl basák Mike Dirnt na otázku, čím Green Day vyplňovali tyto dny. Jeho odpověď byla prostořeká, ale pravdivá: „probudi jsem se a začal s bongo hity.“ V tom prosinci hostovali ve vlivné televizní show Saturday Night Live a zahráli v New Yorském Medison Square Garden (kde Armstrong vystupoval nahý) – Americkém nejprestižnějším hudebním dějišti. Byla to shrnující vichřice téhle erupce slvy a úspěchu, který nechal Billieho Joe Armstronga zničeného.
„Jsem jen vyčerpaný. Totálně,“ řekl Armstrong Entertainment magezine. „Překonali jsme sami sebe velmi vážnou cestou. Trpím nespavostí, takže je pro mně těžké spát. To je hlavní věc, na kterou se těším: Budu spát do konce roku.“
Nebyl jediným členem kapely, který se ocitl v centru pozornosti.
„Někdo mi noc před show řekl ‚15,000 lidí v téhle aréně – to je vše, o čem se ti snilo‘,“ řekl Mike Dirnt Rolling Stone na konci roku 1994. „Obrátil jsem se na něj a řekl: ‚Oprava. To je všechno, o čem se mi nikdy ani nesnilo.'“
Pro Green Day se v roce 1994 náhle stal život velmi vážný. Problém byl v tom, že si nebyli zcela jistí, jestli se jim to líbilo. První těžký single Dookie, Longview, se poprvé objevil na MTV až když byli Gren Day odhaleni celé Americe. To co viděla, s tím se téměř okamžitě stotožnila. Billie Joe seděl na sedačce v obýváku ve tří-lůžkovém Berkeleyském domě, který obýval spolu s dalšími osmi lidmi, v rohu je vidět bongo a konferenční stolek je pokrytý nánosy, které jsou známé každému člověku mladšímu 25 let, který sdílí barák se svými kamarády.
Pak tam bylo taky to, o čem Arstrog zpívá – letargie, masturbace, nuda a nesmyslnost dostat práci, kterou nenávidíte. Jestliže ještě nebyl undergroundový národ flákačů přesvědčený, že Armstrong mluví k nim, kousek „I got no motivation (nemám žádnou motivaci)“ se přibila na futra domů. Najednou tady byl nový generační mluvčí, který ale nemluvil jen o depresi a sebevraždě jako ten minulý; mluvil o zábavě, masturbaci a dělá to s vzezřením jako jsou modré vlasy a se smyslem pro neplechu. Byl právě to, co Spojené Státy hledaly, jak později doložil tehdejší manažer Green Day, Jeff Saltzman.
„Lidi byli připraveni přijmout něco nového,“ řekl Entertainment magazine v roce 1994. „Seattleská věc byla odehrána a tohle bylo jako nová věc. Všichni jsme si mysleli, že [Dookie] by mohlo být dobré, rotože bylo stvořeno ze skvělé hudby, ale nemyslím si, že by se někdo odvážil věřit, že by se ho prodaly tři miliony kopií [jak se potom stalo].
S úspěchem Longview – čslo jedna v Billboard Modern Rock chart – přisla i rostoucí popstávka po kapele. A tak se odvalili na turné po Americe i Evropě, které je drželo daleko od domova po zbytek roku.

Bookmobil, řízený tátou bubeníka Tré Coola, byl kultivovanou pojízdnou knihovnou, kterou Green Day přebudovali na tour bus.
„Vyhodili jsme všechny ty posrané knížky a udělali z toho něco užitečného,“ řekl Cool o vratké, nespolehlivé dodávce, kteá sezměnila v jejich domov na cestách.
„Hodně lidí přichází a ptá se? ‚Máte tam nějaké knihy?‘ Do prdele my ani nečtem,“ řekl Armstrong v prvním rozhovoru kapely s MTV. Ale bylo to právě toto vozidlo, které Green Day dotáhlo vedle luxusních autobusů, které patří do obvyklého resoltu, na Lollapaloozu v 94.

Foto: Prohlídka jejich nového luxusního ‚tourbusu‘, New Orleans 1994
„Zrcadlo zrcadlo, kdo je nejunavenější tour-punková kapela ze všech?..

Foto: Opening spread: Danny Clinch/Corbis, This spread: Retna, Danny Clinch/Corbis, –: Catherine Modann, Ed s./Retna, Steve Double/Retna —

Zahájení druhé poloviny turné po US . Green Day rychle předskočili headlinery – Smashin Pumpkins a Beastie Boys – což byly na festivalu největší lákadla. Další znamení o jejich roustoucí slávě.
„Léto 1994 bylo šílené,“ řekl Arsmtrong Kerrangu v roce 2004. „Hráli jsme na Lollapalooze a byli jsme první kapela na stage, která hrála v poledne, nebo tak nějak. Lidi přes sebe skákali před barirama, aby na nás viděli, takže jsme nesměli vynechat náš set. Přitom jenom rok před tím, jsme hráli pr pár stovek lidí v noci. To mně naprosto vzrušilo – byli jsme zainteresovaní, že bychom mohli být zábleskem z čistého nebe.“
Pryč od skupiny, změnil se taky Armstrongův život. 2. červnase oženil se svou přítelkyní Adrienne během skromného obřadu na jeho vlastním dvorku.
„Byl jsem opravdu nervózní, a tak jsem začal klopit piva,“ řekl Rolling Stone v roce 1995. „A tak samo Adrienne. Obřad trval pět minut. Ani jeden z nás nevyznává nějaké náboženství, tak jsme dali ohromady projevy. Jeden katolický, jeden prtestantský a jeden židovský. Byla to prdel. Potom jsme šli do Claremont Hotel a šukali jako králíci.“
„Další den Adrienne řekla, že má v poslední době divný pocit, takže jsme se stavili v Safety a koupili těhotenský test. Doma jsme čekali na výsledky a nakonec jsme řekli: ‚Serem na to‘ a šli do jiného pokoje. Samozřejmě – měli jsme velký fialový proužek. Bylo to tak příkré, jenom mi to zářilo do tváře. Šel jsem ven a řekl ‚Ahoj mamčo.‘ Byl jsem nadšený. Práě jsme se vzali a další den jsme zjistili, že je těhotná. Jak úžasné.“
Bylo 11. srpna téhož roku, GD si vzali den volna z Lollapalooza turné a zahráli na druhém Woodstock Festival v New Yorku. Tři dny tam řádily přívalové deště, což změnilo velkou část festivalu v blátivou bažinu. Ikdyž duch míru a lásky na označení prvního Woodstocku pozoruhodně chyběl.

„WOODSTOCK II BYLA NEJBLIŽŠÍ VĚC ANARCHII, KTEROU JSEM KDY VIDĚL“
Billie Joe Arsmtrong

„Pamatuju si, že jsem si koupil nový pár Conversek,“ řekl Armstrong Kerrangu v roce 2004. „Pršelo a já jsem je nechtěl zasvinit. Dával jsem si sakra bacha, kam jsem šlapal a snažil jsem se vyhnout loužím a blátě.“
Jakmile dorazili na stage, byl to jenom nadbytečný problém. Hráli po Peteru Gabrielovi – „Celou dobu běhm jeho vystupování lidi skandovali ‚Green Day, Green Day‘,“ vzpomná Armstrong. nejočekávanější představení dne uvolnilo napětí celého davu.

Foto: Loutkový stav: Billie Joe a Bert v zákulisí headlinového vystoupení Green Day v Madison Square Garden, 1994
Live 94. – dlouhá cesta z Gilman Street
Na dlažbě se všudypřítomným bookmobilem, 1994
V NYC na Recipe For Hate tour s Bad Religion
Na cestách: Tři chlápci a bookmobil

„Bylo to šílenství,“ řekl Dirnt. „Bylo to absolutní šílenství. Vypadalo to tam, nemůžu vám říct jak to tam vypadalo.“
Dav rozproudil Armstronga a Dirnta a házeli na ně a stage vlny bláta. Armstrong si potom před stage sundal kalhoty, comuž následovala invaze, během níž se Dirnt klouzal po blátě na kolenech. Sekuriťák si spletl Dirnta s fanouškem, pustil se do něj vybil mu zuby, když narazil hlavou do monitoru.
„Bylo to psycho,“řekl o festivalu Armstrong Spinu. „Byla to nejvíce se blížící věc anarhii, kterou jsem kdy viděl a nelíbilo se mi to. Byla to lidská katastrofa. Lidi byli mrví, stovky lidí za hodinu mířilo do nouzových stanů a v době, kdy jsme hráli my tam bylo 750 zlomených noh. Potom jsem říkal věci jako ‚Bože, před rokem jsem hrál v Gilman Street.“

„TOHLE SE NESTÁVÁ KAPELÁM JAKO JE TA NAŠE. NEMÁME NIC CO BY BYLO SPOLEČNÉHO“
Billie Joe Armstrong

To bylo když se Armstrong vrátil domů. Ačkoliv stál proti nejdivočejší kritice své scény: dopis od jeho mamky.
„Řekla, že jsem nedvořilý a neslušný,“ řekl Rolling Stone, “ a že kdyby byl můj táta naživu, styděl by se za mně. Nemohla uvěřit tomu, že jsem si stáhl gatě a vylít tak na stage.“
To nebylo jediné znepokojení Green Day v tomto roce. 9. září byl odpolední koncert skupiny v Bostonu přerušen, když se objevilo 40,000 neočekávaných fanoušků. Byla tam stovka zranění, 45 zatýkání a v následující, ranním Boston Globe článek s titulkem „Pro mladé i staré, strašidelná noc na Esplanade.“
„Všechny tyhle věci doháněly dav k pláči,“ tvrdil Cool. „Další věc, kterou oznámili: ‚Green Day opustili budovu! Green Day opustili budovu. To bylu sakra k smíchu.“
Později večer seděli v Boston hotelu, Armstrong a jeho žena sledovali místní zpravodajský kanál, na kterém byly výtržnosti.
„Kdo jsou tihle Green Day?“ zeptal se slavnostně moderátor. „Tahle punková kapela ze špatné strany dráhy?“
Novomanželé se na sebe podívali a rozesmáli se.
„Bylo vtipné dívat se na to,“ připomněl Armstrong. „Jako ‚No do prdele!'“
To byl taky další ukazatel, jak velkými se Green Day stali. A to bylo něco, co se stalo předmětem zájmu těch v kapele, taky prošli krizí identity. I když byli odmítnuti Gilman Street, pořád byli politickým produktem a obávali se, že je úspěch okradl o jejich důvěryhodnost.
„Tyhlety věci se nestávají kapelám jako je ta naše,“ řekl Armstrong Kerrangu v roce 2004. „Když jsme začali vzlítat, bylo to divné, protože jsem neměl nic, čím bych to ovlivnil. Opravdu jsem neznal nikoho, komu by se to stalo, a tak jsem se neměl koho zeptat, jestli je způsob, jak zůstat normální. A přece jenom to na mně bylo trochu silné – bál jsem se, abychom nešli zpět, aby nám lidé nepsali pryč, a my bychom neměli šanci ukázat, co umíme.

Sláva byla něco, s čím Armstrong bojoval, aby se přizůsobil.
Když semnou mluvila spousta lidí, nemohl jsem se dočkat, až zavřou hubu,“ řekl Entertainment magazine. „Většinou to jsou lidi z nahrávací společnosti obchodníci. Lidi k vám přichází a snaží sesváma kecat a při tom si myslí, že jste jako přátelé. Je to jako: ‚Ne, nejste můj přítel; nikdy jste nebyl můj přítel‘.“
Následující rok bude opět učební křivkou jak punková scéna vybouchla s Green Day v jádru.

Foto: Billie Joe: Jak si udělat přátele a vyprovokovat lidi…
Uvnitř Bookmobilu a na Road To Aceptance
Lollapalooza 1994: „Jsme pvní kapela onstage… lidi skákali podél bariér aby na nás viděli“
Knihovna na kolech: Zpátky u busu, který Green Day předělali.

Scany 92 – 94

ZTRACENÁ KLASIKA

Pozn.- Vendetta – krevní msta

REBEL SONGS

Zabijácké skladby, cool B-sides, dynamické coverky a smrtící stahováky… 15 nejlepších písní Green Day, které vám léta nehrály.

KNOWLEDGE
Tato kapela ráda říkala, že jsou hloupí a to natolik, že dokoce hrají cover verzi, která mluví sama za sebe. ‚All I know is that I don’t know nothing (Všechno co vím je, že nevím nic),‘ říká Billie Joe s důrazem na gramatickou strukturu, která by jej v Etonu mohla uvrhnout do sodomie. Původně song nahráli kultovní ska-punkáči Operation Ivy. Tuto píseň kapela velmi často hraje, nejraději však vyberou tři členy z publika, aby ji spolu s nimi zahráli live.
Poslechněte si ji na: Bowlong Bowling Bowling Parking Parking EP, 1996

WAITING
Nikdy nebylo mega hitem, Waiting zůstává jednou z nejvýstřednějších písní Green Day. Strukturně unikátní a textově nejednoznačené – ‚dumbstruck, coloure me stupid, good luck, you’re gonna need it ( ohromený, označen hloupým, hodně štěstí, budeš ho potřebovat)‘ – toto je zvuk emocionální výřečnosti od kapely, které ještě nebyly připsány zásluhy. Na tomto vzácném dovezeném live EP je píseň prodloužená.
Poslechněte si ji na: Tune In Tokyo EP, 2001

OUTSIDER
Museli byste projít léčbou šokem, kdybyste si nemysleli, že kdyby nebylo Ramones, nebylo by Green Day. Potvrzení? Během uvedení těchto New Yorčanů do Rock and Roll Hall of Fame v Clevelandu v roce 2002 zahráli Green Day set tří písní k poctě této kapele. Outsider nebyla jedna z těch, která ten večer zazněla, ale je na kompilačním albu pro Ramones, a zní to přesně jako píseň Green Day.
Poslechněte si ji na: We’re A Happy Family -A Tribute To The Ramones (Various Artist), 2003

MARIA
Není pochyb o tom, že Maria, postava v písni, která je více než jen nepodstatný doplněk na klasickém albu „greatest hits,“ jedná se o duchovní, starší sestru Glorie, popisované na 21st Century Breakdown. V roce 2002 Billie Joe Armstrong zpíval o dívce, která ‚is the first voice of the last ones in the line (je první hlas z těch poseldních v řadě),‘ a která bude ‚drag the lake to keep the vendetta alive (prohledá jezero aby udržela vendetu při životě)‘ – Málokdo si toho tehdy všimnul, ale protiútok Green Day začal tady.
Poslechněte si ji na: International Superhits!, 2002

J.A.R.
Napsal basák Mike Dirnt a pojmenoval ji na počest po svém příteli jménem Jason Andrew Relva, který zemřel v roce 1992 ve věku 19 let při autonehodě. J.A.R. se zdá být trefným holdem bezvýchodného života. ‚I don’t want to make a plan / For a day far away (Nechci si dělat plán / na vzdálený den),‘ zpívá Billie Joe Armstrong, ‚While I’m young and while I’m able / All I wanna do is… (Zatím jsem mladý a zatím jsme schopný / Všechno co chci udělat je…)‘.
Posledchěne si ji na: Angs (film soundtrack), 1995

SCUMBAG
Další píseň psaná pod pokličkou hněvu, tent kousek divokého jedu trvá jen 1:43. Zdá se, že tam ve městě je jeden chlápek, scumbag (hnusák), a vypravěč v písni jím není zrovna nadšený. A ehm, to je vše. Je dodáván společně s Billieho značkou – dostatečně energickým rytmckým kytarovým bombardováním, které je dost silné na to, vyhodi někoho z města.
Poslechněte si ji na: Shenanigans, 2002

SUFFOCATE
Na albu pouhopouhé smrtelné punk rockové kapely může znít Suffocate jako klasika. Rukách Green Day tato óda může zní jako příchod a zase odeznění nasrání na celý svět v jediném doušku pití. ‚One night stands and cheap regrest / I take another drag off of my cigarette / So stop, I’m getting of (Jedna noční zastávka a laciná lítost / Zase jsem si šluknul z cigarety / Tak přestanu, usínám),‘ zpívá Armstrong spolu s podpisem valícího se rytmu. Abstinence zřídka zní tak lákavě.
Poslechněte si ji na: Good Riddance (Time Of Your Life) B-side, 1998

DESENSITIZED
Více než tři roky po vydání Nimrod, řekl Mike Dirnt, že tohle měla být jeho 18. píseň. Tak jako to byla malá deska rytmické násilí bylo odsunuto na B-side, i když pro kapelu byla tak výnosná, jako tohle, a to fakt není urážka. Velmi šokující úvod lidksých výkřiků a maniakálního ničení je přehlušeno vibracemi, zrychlující kapela sama stojí za vstupné.
Poslechněte si ji na: Good Riddance (Time Of Your Life) B-side, 1998

PANIC SONG
Skvělé intro Panic Song, které ve vás vyvolá trvalé následky, vychází s hrozivou silou až k bodu, kdy hrozí srdeční zástava, možná se jedná o první náznak, že by Green Day překročili hranice svého punk rockového dýchánku. Pěvně svinutý a nesvůj, to je zvuk stavu mysli kapely z roku 1995.
Poslechněte si ji na: Insomniac, 1995

UPTIGHT
Žádná z písní na tomto seznamu nemá větší právo být označována jako ‚skrytý klenot‘ než právě Uptight. I přes svou důvtipnou strukturu a jednoduché uspořádání je toto song, který pošel jen tak bez povšimnutí, dokonce ani u kapely se to nezdá, že by ji kdo ví jak velebila. V tom případě ale, co vědí?
Poslechněte si ji na: Nimrod, 1997

HAHA YOU’RE DEAD
Nejvíce skvělé a neuctivé dovádění, Ha Ha You’re Dead (napsáno Dirntem jako nejmenovaná odplata) dělá z ‚Friggin In The Riggin‘ od Sex Pistols něco jako Jerusalem od Williama Blakea. ‚When your ship is going down / I’ll go out and paint the town (Když jde tvoje loď dolů / půjdu ven a namaluju město),‘ zpívá Billie Joe Armstrong, moment po čtyř-notovém kytarovém sólu. Skvělý materiál.
Poslechněte si ji na: Shenanigans, 2002

DON’T WANT TO KNOW IF YOU ARE LONELY
Před tím, než Green Day a The Offspring pomohli melodickému punk rocku do milionářské roztžky, vládl ve městě gang z Minneapolis – Hüsker Dü. Po čase trio Boba Mouldiho nahrálo Don’t Want To Know If You Are Lonely, kapela poskočila se zvukem, který byl více než alternativní punk a Green Day předvedli tento grandiózní srdcervoucí příběh o hořkosti a lístosti s pořádnou přesností.
Poslechněte si ji na: Warning, 2000

TIRED OF WAITING FOR YOU
Když se trio z Bay Area stalo poprvé slavné po celém světě panoval obecný souhlas, že Green Day znají pouze tři akordy, které můžou hrát jen v určitém stylu. Jo a měli poslouchat jenom kapely jako The Dickies. Tato hbitá a pružná coverka klasiky od The Kinks prokazuje opak.
Poslechněte si ji na: Basket Case B-side, 1994

I FOUGHT THE LAW
Green Day zaplatili ne jeden cent za to, že poskytli hudbu reklamě na Pepsi Colu, stoupající reklamní kampani na Pepsi iTunes 100 Million Song Giveaway, která běžela během přestávek při Superbowlu v roce 2004. I Fought The Law původně nahráli Sonny Curtis & The Crickets, ale verze o které mluvíme je na způsob, na který ji hráli The Clash, byla nahrána pouze pro odhalení, pro odhalení, které mělo být později téhož roku využito s American Idiot.
Poslechněte si ji na: I Fought The Law single (iTunes USA), 2004

THE SIMPSONS THEME
Původně složil Danny Elfman, hdba znělky k Simpsonům je pravděpodobně nejlepší kousek TV melodií všech dob. e jen to, je to trošku komplikovanější. Green Day mazaně tento problém obešli ani ne tak tím, že hrají melodii písně s textem Billieho Joe Armstronga „da na na na na na na“ během jeho kytarové části. Ve filmu se kapela utopí díky svému úsilí, což je krapet kruté.
Poslechněte si ji na: The Simpsons theme single, 2007

Scany 40, 41

SEZNÁMENÍ S KAPELOU

MIKE DIRNT
Ten klidný… [text – Ben Mitchell]

MIKE – FAKTA

*Celé jméno: Michael Ryan Pritchard
*Narozen: 4. května 1972
*Nástroje: baskytara
*Sjednocení: zakládající člen, 1987
*Věci které říká: „Veškerá má víra je založena na Star Wars.“

Každá úspěšná síla tria má svého „klidného“ a Green Day nejsou vyjímkou. Obdobně ve velké tradici těchto zamlklých tří-členných najdeme jako např. Neila Pearta z Rush a Chries Wonstenhola z Muse. Stejně tak by Mike Dirnt neměl být podceňován.
Na nahrávkách, live, Dirntova betonová práce s baskytarou připojená k vedlejším vokálům Green Day harmonicky a nenápadně doplňuje hlavní vokály Billieho Joe Armstronga. Setkání Green Day s tiskem se stále více zaměřuje na Armstrongovy názoy na společnost a přerušovaný zvuk vyluzující se z hrdla kašpara Tré Coola. Promluvte si s ťuňťou Dirntem, s mužem, který tvrdí, že si nic neužije víc, než dobrou kávu s přáteli. Je bohatým zdrojem ironických vtipů a upřímných komentářů. V rozhovoru o vydání posledního alba kapely, 21st Century Breakdown, Dirnt připustil, že slábnoucí popularita kapely následuje Dookie z 94., kdy i ono bylo ránou pro jejich ego. Říkal, že budoucnost Green Day byla před nahráváním American Idiot (2004) mírně na pochybách, dokud se všichni podíleli na řadě meetingů a než přišli na cíle, které skutečně našli. „Chtěl jsem abychom byli [my], tou největší rock’n’rollovou kapelou na světě.“ Uzavřel Dirnt. „A tou nejlepší.“
Narodil se matce závislé na heroinu, potom byl adptován párem, který se rozvedl, když mu bylo sedm let. O tři roky později, v roce 1982 se potkal s Armstrongem. Zatímco spolu chodili na střední v Pinole, malé město 20 mil severovýchodně od San Francisca, našli k sobě kluci cestu skrz vzájemnou lásku k Ramones. Potom, zámý pod svým pravým jménem Pritchard, si Mike začal říkat Dirnt podle zvuku poklepávání na nezesílenou basku. Dirnt se přestěhoval do Armstrongovy garáže, kde společně s Billiem Joe pilovali svou dovednost tím, že přehrávali písničky Van Helena a krátkodobě flirtovali s heavy metalem. V roce 1987 spolu začali hrát jako proto-Green Day outfit Sweet Children.
Dirntovy osobní záležiosti, i když nejsou zdaleka tak bouřlivé jako jeho dětství, byly daleko od poklidného plachtění. V březnu 2009 se po třetí oženil se svou ženou Brittney, která minulý rok porodila jejich syna Brixtona. Spíše než odkaz na místo, kde bylo dítě počato, jde o poctu Guns Od Brixton od The Clash. Stejná logika byla použita při křtění kalifornské restaurace Rudy’s Can’t Fail, které je Dirnt spolumajitelem, a stejně tak i u jeho dvanácti-leté dcery Estelle-Desiree, což je punkové označení.
Je také největším smolařem z Green Day. Dirntovy přední zuby vybil pracovník ochranky, když kapela v roce 1994 hrála na Woodstock II. Ještě před tímhle dentálním traumatem vyústila polštářová bitka s jeho přítelkyní ve dvě zlomené ruce. Taky měl prasklou lebku díky flašce piva a trpí občasnými bolestivými dědičnými problémy se srdcem.
„Jsme v téhle kapele od doby, co nám bylo 15,“ říká Armstrong, „pořád slýhávám ty samé vtipy od chvíle, kdy bylo Mikovi 10.“

„CHTĚL JSEM ABY GREEN DAY BYLA NEJVĚTŠÍ ROCK’N’ROLLOVÁ KAPELA NA SVĚTĚ“

Foto: Ross H..