Scany 32, 33

ALBA

DOOKIE

Ingredience pro mistrovský punk rockový kousek? Popové melodie, kytara ve stylu zvuku cirkulárky a songy o masturbaci, lehkých drogách a špatné osobní hygieně…

LALBEL: Reprise! VYDÁNO: Únor 1992 PRODUCENT: Rob Cavallo & Green Day PŮVODNÍ K! HODNOCENÍ: KKKK

Nikdo neviděl takovýto příchod. Žádný label, žádný tisk a určitě ani samotné kapely ne. Ale díky náhodné kombinaci času a naprostého pop intelektu, třetí album Green Day – a jejich debut u majoritního vydavatelství – se stalo jednou z nějvětších nahrávek 90. let a nevhodným kulturním měřítkem pro generaci anarchistů a předměstských rádoby-rebelů. Co víc, stalo se to i přes to, že název ‚Dookie‘ je v Americkém slangu název pro hovno mimina.
Je ironií, že vzhledem k jeho lyrickému zaujetí s literaturou pro mládež, bylo Dookie poháněno ambicemi, ikdyž vynucenými. Podepsáním smlouvy s Reprise v roce 1993 – labelem, který v roce 1960 založil Frank Sinatra a pak se stal domovem pro průkopnice Riot Girrrl, Babes in Toyland a hříčku indie rocku Belly – Green Day okamžitě exkomunikovali od punk rockových fundementalstů z 924 Gilman Street, Berkeleyského výcvikového tábora, kde si vypilovali svůj business. Záznam musel být více než dobrý – musel být skvělý. „Nemůžu se vrátit na punkovou scénu,“ řekl Billie Joe Arsmtrong v roce 1999. „Jediné, co jsem mohl udělat bylo sednout na kolo a jet kupředu.“

„Nemohl jsem se vrátit na punkovou scénu…“
Billie Joe Armstrong

Dookie neprolomili novou půdu pro punk rock – Green Day byli jen sotva první kapelou oslazující žánr hořkosti pomocí popových melodií. Nepřineslo to ani novou půdu pro Green Day – předchozí album Kerplunk jen stěží chybělo ve velkých štěkajících refrénech. Ale kapela vzala tyto dvě věci jako výchozí bod a s pomocí producenta Roa Cavalla je vyvýšili a zároveň přidali přidali jakýsi lesk, který byl vhodný pro Americké FM rádio stejně tak, jako byo vhodné pro tančení v kotli na koncertě. První skladba Burnout mohla být punk rockový člun jedoucí rychlostí 100 mil/hod poháněný Armstrongovými nosovkami, vědomě lamentujícími vokály, ale ani jednou se album nevzdálí od svého krásného melodického kotviště.
Byla tam důvěra, že tady ani Green Day, ani žádný z jejich vrstevníků z Gilman Street dosud nic takového nepředvedl. První single, Longview, se odráží od své basové linie (kterou napsal Mike Dirnt pod vlivem LSD) ještě před vypuknutím neuctivostí vystlaným refrénem, který se týká nudy masturbace a osobní hygieny, dokazující, že kluka můžete vytáhout z punkové scény, ale punkovou scénu z kluka ne. Basket Case, She a Welcome To Paradise (druhá verze písně, která se poprvé objevila na Kerplunk) byly největší pecky rockových rádií, které navrhly amfetaminem poháněné Banana Splits. I hůře hodnocené songy jako Chump a Sassafras Roots s docela dobrou melodičností se staly podnětem pro čerpání elektřiny v Bay Area po celé měsíce.

ÚNOR 1994

Tím leskem, který září skrz album je neodvratně Armstrongův hlas. Jeho lyrická témata jsou jen zřídkakdy odkloněna od uznávaných norem lenocha, ale byl tam vtip, který spousta z jejich vrstevníků postrádala. ‚Dear Mother, can you hear me whining? (Milá matko, slyšíš mě naříkat?)‘ ptal se vědomě ve Welcome To Paradise, zatímco v Basket Case prohlašuje že ‚I went to a whore/He said my life is bore (Šel jsem za děvkou/řekl, že můj život je nuda)‘ to vše ukazovalo, že si pohrává se sexualitou. Bylo to v ostrém kontrastu se skrytou písní All By Myself, kterou napsal Tré Cool – jde o jednorázový příběh utajeného probuzení zpívaný bubeníkem hlasem, ve kterém je slyšet napravený mimoň.
Dookie se dostalo na pulty v únoru 1994, dva měsíce před tím, kdy Kurt Cobain spáchal sebevraždu. Načasování Green Day a nahrání alba bylo skvělé. V brázdě Cobainovy smrti, otevřela prázdnota brány novým kulturním loutkám – nejlépe někoho neosedlaného s podobnou těžkou citovou bagáží. Green Day byli předpoklade ideálního řešení – díky všem svým lyrickým sebepozorováním, nabídlo Dookie jakýsi beznadějný pohled na svět. Skutečnost, že jste mohli skákat nahoru dolů bez toho, abyste v kotli napáchali nějakou škodu – svět hledal smrady a s Green Day jich dostal nespočet.
Do konce roku 1994 se Dookie po Spojených Státech prodalo více než dva miliony kopií; do konce následujícího roku oteklo číslo na sedm milionů. To z Green Day udělalo lobální superhvězdy a dosáhli tak něčeho, co se jejich předkům už od Sex Pistols, nikdy nepodařilo – přitáhlo to punk rock do mlionů předměstských domovů po celém světě. Zbytek desetiletí se mohli zabývat jeho druhotnými výsledky. [Dave Everley]

Tracklist: Burnout / Having A Blast / Chump / Longview / Welcome To Paradise / Pulling Teeth / Basket Case / She / Sassafras Roots / When I Come Around / Coming Clean / Emenius Sleepus / In The End / F.O.D. / All By Myself (skrytá skladba)

Scany 86 – 91

PŘÍBĚHY

Pozn.- explicitně – výslovně, jasně

KRÁLOVÉ SVĚTA

První várka slávy s Green Day vyjebala. Takže když explodovalo American Idiot, byli pevně rozhodnutí užít si v centru pozornosti každou minutu…

[text DAVE EVERLEY]

Foto: Zleva: Tré Cool, Billie Joe Armstrong a Mike Dirt, mezináodní supermani

Sobota, 18. června 2005 a Green Day hrajou první ze dvou největších show jejich kariéry. Místem je Milton Keynes National Bowl v zalistěném Hertfordshiru – daleko od zkažených Amerických srdcí, jimiž se nechali inspirovat na jejich poslední desku, American Idiot. Před nimi je 65 000 lidí, z nichž někteří kapelu poslouchají od jejich rozkvětu v polovině 90. let, dále tam jsou jiní, kteří ke kapele přičuchli teprve nedávno, až s anti-autoritativně laděným albem.
Na stage vede Billie Joe Armstrong dav mixem písní z American Idiot a jejich starších kousků, zméně politicky zaměřených alb, různě mu asistujífanoušci vytažení z publika i chlápek oblečený v kostýmu punkového králíka. Z jedné velké části je to jedna teatrální podívaná, z jedné části pubuřující punkové rally. O sto kilometrů dál, nebo tak nějak, na Twickenham Stadium v Jižním Londýně to dělá po svém jiná politicky zamřená kapela. „Chci po vás, abyste kurva řvali tak hlasitě, že vás na tom zasraném koncertě U2 každý uslyší!“ hulákal Armstrong, který nevěděl, že se cesty obou kapel zkříží v ne příliš vzdálené.

„POPRVÉ JSME PLNĚ AKCEPTOVALI FAKT, ŽE JSME ROCKOVÉ HVĚZDY.“
Billie Joe Armstrong

American Idiot bylo právem vychvalováno jako spravedlivý a soustředěný útok na Americkou kulturu obecně a hlavně proti Georgi W Bushovi, ale mělo to neočekávaný vedlejší efekt, který vyhodil Green Day do pozice kulturních loutek. To byliuž samozřejmě dříve s albem Dookie z roku 1994, ale tehdy byli na slávu špatně vybavení. Tentokrát je to jiné: Tentokrát jsou připraveni ji přijmout. A Milton Keynes je živoucím důkazem jejich znovuzrození.
„Poprvé jsme se oprostili od naší minulosti, od toho, jak jsme se měli chovat jako Green Day,“ říkal Amrstrong později. Poprvé jsme plně akceptovali fakt, že jsme rockové hvězdy.“

Album, které znovu rozjelo Green Day jako nejvíce nebojcou kapelu generace, bylo vydáno o devět měsíců dřív, 21. září 2004. To byl však ršný den i pro muže, který byl inspirací pro toto album, George W Bushe. Během proslovu v UN byl Americký Prezidnet kritizován za své plány obnovit Irák po nelegální Americké invazi. Na nejnižší úrovni v Texasu Gran Jury obvinila tři členy republikány sponozorovaného výboru z praní špinavých peněz. Vypadalo to, že korupce v Americké vládě byla prorostlá od kořenů po větve.
Bylo to ideální pozadí pro odpálení bomby v záznamu, jenž byl navržen tak, aby se protrhal skrze Bushovu administrativu, jak tvrdily recenze. „Green Day teď nahází bláno na své publikum, ale na napumpovaný americký vojensko-průmyslový komplex,“ řekl magazn Entertainmen Weekly. Pozornost přitahují také jeho obrovské hudební ambice. „Green Day regenerovali punkové ambice,“ napsali v New York Times v publikaci, která nebyla příliš rozvinuta v kulturní oblasti.
Kombinace zánětlivých témat a omračující hudby vedla k tomu, že stále větší část veřejnosti se zlobila na stát. narozdl od odstřeleného Warning, vydaném o 4 roky dříve, které se sotva vyškrábalo na půl milionu prodaných kopií, vylítlo American Idiot z tabulek. V USA se jenom během prvního týdnu prodalo 267 000 kopií a v Billboard Chart se hned stalo číslem jedna (bez toho aby tohoto místa dosáhlo minulé album). Tento výkon se opakoval i na naší straně Atlantiku. Ke konci roku se vyšplhalo na první místo v 19 zemích.
Vzhledem k obrazoboreckým vlastnostem alba bylo možná provokativní rozhodnutí začít turné American Idiot v srdci konzervativního jihu Tenessee, Texasu a Georgii. Zpočátku se to zdálo jakorozumná volba. Prsotory byly plné, a částem davu se nelíbil jejich tón jejich skladeb, dokonce to zašlo tak daleko, že kapelu vypískali. „Když se na to zpětně podívám, byla to věc alá Sex Pistols,“ vzpomíná Mike Dirnt.
Ale stejně jako bylo album produktem kapely která trochu ztratila, tak byly tyto show osvobozující. Tváří v tvář nepřítelskému davu uhodili Green Day na správnou strunu. Armstrong ze stage Bushovi nadával, což byl odvážný krok vpodstatě na prezidentově dvorku. To byl jasně partný duch punk rocku. „Nejvíce potěšující věc byla ta, že jsme nekázali sboru. Tohlety hovna se prostě pořád hrály v rádiu.“
S rostoucím větrem roste také věřejné mínění na pozadí, American Idiot se stalo nejúspěšnějším albem desetiletí. Ale bod zvratu, který to transformoval do kulturního hromosvodu přišel uprostřed turné s vydáním druhého singlu Boulevard of Broken Dreams a jeho chaotickými částmi kdy chodí podél série kulis, které vyobrazují Ameriku jako ponuré, rovrácené místo.

Foto: Vyhození pojistek po celém světě s turné American Idiot.

Foto: Billie Joe Armstrong zvedá svůj prostředníček a přidává vše co k tomu patří

Režisérem byl Sam Bayer, muž, který stál za ikonickým klipem Nirvany z roku 1991 Smells Like Teen Spirit. Strávil tři dny natáčením kapely chodící po běžeckém pásu v LA zvukovně před tím, než přidal některé vhodně apokaliptické kulisy.
„Snažil jsem se udělat něco, co bude prázdné, pusté a introspektivní,“ říká Bayer. „Pokud přemýšlíte o naší zemi, vidině války a problémech které máme, pak je Boulevard of Broken Dreams státním prohlášením. Je to opravdu temná, šedá krajina. Je to hřbitov.“
S pomocí častého omýlání v televizi strávil single 16 týdnů na vrcholu hitparády US Modern Rock. Dominový efekt byl okamžitý: American Iidot se vrátilo na první místo.

V roce 2005 se Green Day stali nejslavnější rockovou kapelou v Americe. V únoru porazili Velvet Revolver a The Killers, když si z Grammy domů odnesli cenu za Best Rock Album. O dva msíce později vyrážejí ještě jednou na turné po Státech, tentokrát spodporou My Chemical Romance. „Líbí se nám hodně těch [mladých punkových] kapel a je lichotivé slyšet, že jse je ovlivnili,“ říká Mike Dirnt. „Ale je trochu těžké tyhle komplimenty přijmout. Je to jako: ‚Gratulujeme, jste staří!‘.“
Zpěvák My Chemical Romance, Gerard Way, přiznal, že jeho kapela Green Day něco dluží a navrhl, že jeho outfit by mohl následovat cestu koncepčního alba, kterou vyjelo American Idiot. „Myslím si, že je to absolutně něco, o co bychom se chtěli pokusit, protože vždycky jsme měli snahu, aby to znělo ambiciózně,“ řekl před turné. Následující rok My Chemical Romance vydali své třetí album, The Black Parade. Možná náhodou to bylo příliš teatrální pojetí konceptu vedeného k albu rockové opery pod produkcí Roba Cavalla, zatímco asistent turné nasadil MCR černé „uniformy“.
V případě éry Dookie se snažili zvládnout zátěž, která přišla s tímto úspěšným albem. Tentokrát se Green Day celkem klidně usadili do role mluvčích generace. 13. června vydli Wake Me Up When September Ends jako čtvrtý single. Bylo doprovázeno nejvíce explicitně politickým videem, ve kterém se představil herec Jamie „Billy Elliot“ Bell v roli odvolaného mariňáka a budoucí milenka Marylina Mansona Evan Rachel Wood v roli jeho zarmoucené přítelkyně. O pět dní později jim začíná nejpamátnější rok v kariéře – odstartují první ze dvou vyprodaných nocí v Milton Keynes National Bowl, později vydaných jako CD/DVD Bullet in a Bible.

Foto:
U2 a Green Day venku na Abbey Road…
Pokus naladit se na Edgeho vlnu
Hlasitější než bomby: pozadí Green Day, na kterém je ikonický design Chrise Billheimera
Háknutí na Grammy 2005, kde American Idiot vyrálo Best Rock Album

Kapela pravděpodobně neudělala nic špatného. V srpnu měli spor s vydavatelstvím Lookout!, kvůli nezaplaceným honorářům skončili s Green Day, kteří neochotně anulovali práva k jejich prvním dvoum albumům. Potenciální PR katastrofě ale Armstrong a spol zabránili a společně se pustili do vymyšlení brutální taktiky, jak se vyhnout potenciálně rujnujícímu soudu. „Přístup Green Day byl vce než trpělivý,“ poznamenává publicista Tristin Laughter. „[Label] se stal dlužníkem kvůli neplacení licenčních poplatků, o které si Green Day museli říct, ‚Nemůžeme to nechat dál plavat. Musíme [tyhlety alba] dát někam, kde za ně spolehlivě dostaneme licenční poplatky‘.“ Byla to dlouhá cesta od počátku 90. let, od dnů kdy trio ještě jako chlapci předváděli svůj set v Gilman Street.
Úspěch American Idiot dostal kapelu do cenra kulturního radaru. V listopadu 2005 duo DJů s názvem Dean Grey vydali mash-up album Amreican Edit k volnému stažení. Bylo sestávalo ze skaldeb z American Idiot s prvky od Aerosmith, Oasis, R&B hvězdou Ashanti a Bryana Adamse, tahákem bylo srandovní cosi mezi Jesus of Suburbia a Summer Of ’69. Právníci Warner rychle vypálili dopis, aby s tím přestali, avšak nestihli to dřív, než o tom Armstrong prohlásil „fakt cool.“

„BONO POSLAL MOJÍ ŽENĚ OPLZLÝ EMAIL…“
Billie Joe Armstrong

Legrační je, že ne všichni jejich vrstevníci k nim přičuchli. Brandon Flowers z The Killers je odsoudil za to, co viděl jako cynický anti-Amerikanismus. „Kde natáčeli svoje DVD? V Anglii. Banda děcek křičela ‚I don’t want to be an American Idiot (nechci být Americký idiot).‘ Viděl jsem to jako hodně negativní krok vůči Američanům. Opravdu jsem se urazil, když jsem viděl že to udělali.“
I když Noel Gallagher z Oasis z legrace udělal pop, obvinil je z krádeže průběhu akordů Wonderwall. „Mohli mít tolik slušnosti a počkat až zemřu a pak měli krást moje songy,“ řekl. „Alespoň jsem si zaplatil lidi, kterým jsem ukradl tu zdvořilost.“
Ale byli to U2, kdo byl pravděpodobně největší kapela světa, která hodila razítko do pasu Green Day při vstupu do rockového salónku první třídy. V září 2006 se spojili, aby v Londýnském Abbey Road Studios nahráli charitativní single pro oběti hurikánu Katrina. Tří-denní posezení pod dohledem producenta Ricka Rubina – ten viděl dvě kapely valící se přes cover The Saints Are Coming od The Skids.
„Byla to skoro punk rockové nahrávání a to v mnoha směrech,“ vzpomíná Armstrong. „Hodně jsme mluvili o tom, kdo bude co hrát, a pak jsme do toho prostě jenom praštili.“
25. září obě skupiny s tím debutovali obě kapely na znovuotevření New Orleanského Superdome – doma u New Oraleans Saints a taky tisíců těch, kteří přišli během hurikánu o střechu nad hlavou. Byla to emotivní chvíle, znamenala vzkříšení znčeného města a předání pochodně jedné generace aktivistů další. I když to nebylo všechno tak ucitvé.
„Bono poslal mojí ženě oplzlý email – to byla sranda,“ řekl Armstrong a poté dodal, že se tyto dvě kapely pravděpodobně stali přáteli. „Můžem si sednout a dát si pár půllitrů.“

S Bonovým papežským požehnáním se z Green Day stali pořádné rockové hvězdy. Druhé období George W Bushe započalo jen pár týdnů po vydání American Idiot, čímž se zajistilo palivo k pohonu kapely, takže další čtyři roky nemusela jet nasucho. American Idiot by se s prodejem zaseklo na 8 milionech kusech v USA a 16 milioneh po celém světě – pravděpodobně opravdu poslední velké rockové album desetiletí.
Ačkoliv kampnaň American Idiot skončila v roce 2006, album si začalo žít po svém. Armstrong MTV řekl, že měli plány přeměnit jej na film. „Rozhodně jsme mluvili o tom, že by nám k němu někdo mohl napsat scénář. Zní fakt vzrušujícně, ale teď jsou to jenom řečičky. American Idiot se nikdy nedostalo na plátna, ale v září 2009 zahájilo Berkely Repertory Theatre muzikálovou verzi, spolupráci mei kapelou a Michaelem Mayerem, režisérem Spring Awakening.
Pět let od vydání zlstává American Idiot jedním z nejdůležitějších alb za posledních 20 let. I další kapely daly najevo svůj vzdor proti vládě, ale nikdo to neudělal v tak velkém měřítku, jako Green Day. Tihle tři flákači z Bay Area se stali nepravděpodobnými mluvčími generace.
„Fakt, že za tímto albem stálo tolik lidí potvrzují show, kde byla spousta lidí, kteří byli ochotni pochybovat o věcech, nebo změnit svůj názor,“ řekl Armstrong. „Pokud si vemete písničku a začne ji s váma zpívat dostatek lidí, stává se hymnou, a hmyna se do určité míry stává národní hymnou. Miluju, když se lidi spojí dohromady a zpívají, je to prostě masivní a je to z pořádného důvodu. I když je to jen velká párty.“

Foto: Plující pod vlajkou intelektuálně handicapovaných

Scany 34 – 38

PŘÍBĚHY

WELCOME TO PARADISE
VÍTETE V RÁJI

Foto: Green Day se dostali k duchu míru a lásky na nechvalně známém Woodstocku II, 1994

Green Day svoji první show v roce 1994 odehráli v kuchyni svého kámoše. Do konce roku už pak rockovali v Madison Square Garden. Tohle je o tom, jak Dookie změnilo jejich životy…

[Text – Tom Bryant]

Když se Green Day v roce 1995 zúčastnili Grammy Awards se čtyřmi nominacemi, musela v nich být nějaká část, která přemýšlela o tom, jak se to stalo.
Rok před začátkem tichých termínů. Koncert v kuchyni jejich kámoše pro hrstku známých byla jejich první show z toho nejdůležitějšícho, co se odehrálo v následujících 12 měsících. Vydání jejich nového alba Dookie bylo naplánováno na únor a bylo jejich první u známého vydavatelství – zběhnutí, které způsobilo to, že byli vyloučeni z Gilman Street, z punkové komunity, ze které se odrazili.
Do konce roku prodali neuvěřitelné tři miliony nahrávek. Vyplnili prázdné místo způsobené dubnovu seberaždou Kuta Cobaina a dosáhli tak proslulosti na Woodstocku, na Lollapalooze byli jejími největšími lákadly a jejich singly začaly mapovat celý svět.
V lednu 04 odpověděl basák Mike Dirnt na otázku, čím Green Day vyplňovali tyto dny. Jeho odpověď byla prostořeká, ale pravdivá: „probudi jsem se a začal s bongo hity.“ V tom prosinci hostovali ve vlivné televizní show Saturday Night Live a zahráli v New Yorském Medison Square Garden (kde Armstrong vystupoval nahý) – Americkém nejprestižnějším hudebním dějišti. Byla to shrnující vichřice téhle erupce slvy a úspěchu, který nechal Billieho Joe Armstronga zničeného.
„Jsem jen vyčerpaný. Totálně,“ řekl Armstrong Entertainment magezine. „Překonali jsme sami sebe velmi vážnou cestou. Trpím nespavostí, takže je pro mně těžké spát. To je hlavní věc, na kterou se těším: Budu spát do konce roku.“
Nebyl jediným členem kapely, který se ocitl v centru pozornosti.
„Někdo mi noc před show řekl ‚15,000 lidí v téhle aréně – to je vše, o čem se ti snilo‘,“ řekl Mike Dirnt Rolling Stone na konci roku 1994. „Obrátil jsem se na něj a řekl: ‚Oprava. To je všechno, o čem se mi nikdy ani nesnilo.'“
Pro Green Day se v roce 1994 náhle stal život velmi vážný. Problém byl v tom, že si nebyli zcela jistí, jestli se jim to líbilo. První těžký single Dookie, Longview, se poprvé objevil na MTV až když byli Gren Day odhaleni celé Americe. To co viděla, s tím se téměř okamžitě stotožnila. Billie Joe seděl na sedačce v obýváku ve tří-lůžkovém Berkeleyském domě, který obýval spolu s dalšími osmi lidmi, v rohu je vidět bongo a konferenční stolek je pokrytý nánosy, které jsou známé každému člověku mladšímu 25 let, který sdílí barák se svými kamarády.
Pak tam bylo taky to, o čem Arstrog zpívá – letargie, masturbace, nuda a nesmyslnost dostat práci, kterou nenávidíte. Jestliže ještě nebyl undergroundový národ flákačů přesvědčený, že Armstrong mluví k nim, kousek „I got no motivation (nemám žádnou motivaci)“ se přibila na futra domů. Najednou tady byl nový generační mluvčí, který ale nemluvil jen o depresi a sebevraždě jako ten minulý; mluvil o zábavě, masturbaci a dělá to s vzezřením jako jsou modré vlasy a se smyslem pro neplechu. Byl právě to, co Spojené Státy hledaly, jak později doložil tehdejší manažer Green Day, Jeff Saltzman.
„Lidi byli připraveni přijmout něco nového,“ řekl Entertainment magazine v roce 1994. „Seattleská věc byla odehrána a tohle bylo jako nová věc. Všichni jsme si mysleli, že [Dookie] by mohlo být dobré, rotože bylo stvořeno ze skvělé hudby, ale nemyslím si, že by se někdo odvážil věřit, že by se ho prodaly tři miliony kopií [jak se potom stalo].
S úspěchem Longview – čslo jedna v Billboard Modern Rock chart – přisla i rostoucí popstávka po kapele. A tak se odvalili na turné po Americe i Evropě, které je drželo daleko od domova po zbytek roku.

Bookmobil, řízený tátou bubeníka Tré Coola, byl kultivovanou pojízdnou knihovnou, kterou Green Day přebudovali na tour bus.
„Vyhodili jsme všechny ty posrané knížky a udělali z toho něco užitečného,“ řekl Cool o vratké, nespolehlivé dodávce, kteá sezměnila v jejich domov na cestách.
„Hodně lidí přichází a ptá se? ‚Máte tam nějaké knihy?‘ Do prdele my ani nečtem,“ řekl Armstrong v prvním rozhovoru kapely s MTV. Ale bylo to právě toto vozidlo, které Green Day dotáhlo vedle luxusních autobusů, které patří do obvyklého resoltu, na Lollapaloozu v 94.

Foto: Prohlídka jejich nového luxusního ‚tourbusu‘, New Orleans 1994
„Zrcadlo zrcadlo, kdo je nejunavenější tour-punková kapela ze všech?..

Foto: Opening spread: Danny Clinch/Corbis, This spread: Retna, Danny Clinch/Corbis, –: Catherine Modann, Ed s./Retna, Steve Double/Retna —

Zahájení druhé poloviny turné po US . Green Day rychle předskočili headlinery – Smashin Pumpkins a Beastie Boys – což byly na festivalu největší lákadla. Další znamení o jejich roustoucí slávě.
„Léto 1994 bylo šílené,“ řekl Arsmtrong Kerrangu v roce 2004. „Hráli jsme na Lollapalooze a byli jsme první kapela na stage, která hrála v poledne, nebo tak nějak. Lidi přes sebe skákali před barirama, aby na nás viděli, takže jsme nesměli vynechat náš set. Přitom jenom rok před tím, jsme hráli pr pár stovek lidí v noci. To mně naprosto vzrušilo – byli jsme zainteresovaní, že bychom mohli být zábleskem z čistého nebe.“
Pryč od skupiny, změnil se taky Armstrongův život. 2. červnase oženil se svou přítelkyní Adrienne během skromného obřadu na jeho vlastním dvorku.
„Byl jsem opravdu nervózní, a tak jsem začal klopit piva,“ řekl Rolling Stone v roce 1995. „A tak samo Adrienne. Obřad trval pět minut. Ani jeden z nás nevyznává nějaké náboženství, tak jsme dali ohromady projevy. Jeden katolický, jeden prtestantský a jeden židovský. Byla to prdel. Potom jsme šli do Claremont Hotel a šukali jako králíci.“
„Další den Adrienne řekla, že má v poslední době divný pocit, takže jsme se stavili v Safety a koupili těhotenský test. Doma jsme čekali na výsledky a nakonec jsme řekli: ‚Serem na to‘ a šli do jiného pokoje. Samozřejmě – měli jsme velký fialový proužek. Bylo to tak příkré, jenom mi to zářilo do tváře. Šel jsem ven a řekl ‚Ahoj mamčo.‘ Byl jsem nadšený. Práě jsme se vzali a další den jsme zjistili, že je těhotná. Jak úžasné.“
Bylo 11. srpna téhož roku, GD si vzali den volna z Lollapalooza turné a zahráli na druhém Woodstock Festival v New Yorku. Tři dny tam řádily přívalové deště, což změnilo velkou část festivalu v blátivou bažinu. Ikdyž duch míru a lásky na označení prvního Woodstocku pozoruhodně chyběl.

„WOODSTOCK II BYLA NEJBLIŽŠÍ VĚC ANARCHII, KTEROU JSEM KDY VIDĚL“
Billie Joe Arsmtrong

„Pamatuju si, že jsem si koupil nový pár Conversek,“ řekl Armstrong Kerrangu v roce 2004. „Pršelo a já jsem je nechtěl zasvinit. Dával jsem si sakra bacha, kam jsem šlapal a snažil jsem se vyhnout loužím a blátě.“
Jakmile dorazili na stage, byl to jenom nadbytečný problém. Hráli po Peteru Gabrielovi – „Celou dobu běhm jeho vystupování lidi skandovali ‚Green Day, Green Day‘,“ vzpomná Armstrong. nejočekávanější představení dne uvolnilo napětí celého davu.

Foto: Loutkový stav: Billie Joe a Bert v zákulisí headlinového vystoupení Green Day v Madison Square Garden, 1994
Live 94. – dlouhá cesta z Gilman Street
Na dlažbě se všudypřítomným bookmobilem, 1994
V NYC na Recipe For Hate tour s Bad Religion
Na cestách: Tři chlápci a bookmobil

„Bylo to šílenství,“ řekl Dirnt. „Bylo to absolutní šílenství. Vypadalo to tam, nemůžu vám říct jak to tam vypadalo.“
Dav rozproudil Armstronga a Dirnta a házeli na ně a stage vlny bláta. Armstrong si potom před stage sundal kalhoty, comuž následovala invaze, během níž se Dirnt klouzal po blátě na kolenech. Sekuriťák si spletl Dirnta s fanouškem, pustil se do něj vybil mu zuby, když narazil hlavou do monitoru.
„Bylo to psycho,“řekl o festivalu Armstrong Spinu. „Byla to nejvíce se blížící věc anarhii, kterou jsem kdy viděl a nelíbilo se mi to. Byla to lidská katastrofa. Lidi byli mrví, stovky lidí za hodinu mířilo do nouzových stanů a v době, kdy jsme hráli my tam bylo 750 zlomených noh. Potom jsem říkal věci jako ‚Bože, před rokem jsem hrál v Gilman Street.“

„TOHLE SE NESTÁVÁ KAPELÁM JAKO JE TA NAŠE. NEMÁME NIC CO BY BYLO SPOLEČNÉHO“
Billie Joe Armstrong

To bylo když se Armstrong vrátil domů. Ačkoliv stál proti nejdivočejší kritice své scény: dopis od jeho mamky.
„Řekla, že jsem nedvořilý a neslušný,“ řekl Rolling Stone, “ a že kdyby byl můj táta naživu, styděl by se za mně. Nemohla uvěřit tomu, že jsem si stáhl gatě a vylít tak na stage.“
To nebylo jediné znepokojení Green Day v tomto roce. 9. září byl odpolední koncert skupiny v Bostonu přerušen, když se objevilo 40,000 neočekávaných fanoušků. Byla tam stovka zranění, 45 zatýkání a v následující, ranním Boston Globe článek s titulkem „Pro mladé i staré, strašidelná noc na Esplanade.“
„Všechny tyhle věci doháněly dav k pláči,“ tvrdil Cool. „Další věc, kterou oznámili: ‚Green Day opustili budovu! Green Day opustili budovu. To bylu sakra k smíchu.“
Později večer seděli v Boston hotelu, Armstrong a jeho žena sledovali místní zpravodajský kanál, na kterém byly výtržnosti.
„Kdo jsou tihle Green Day?“ zeptal se slavnostně moderátor. „Tahle punková kapela ze špatné strany dráhy?“
Novomanželé se na sebe podívali a rozesmáli se.
„Bylo vtipné dívat se na to,“ připomněl Armstrong. „Jako ‚No do prdele!'“
To byl taky další ukazatel, jak velkými se Green Day stali. A to bylo něco, co se stalo předmětem zájmu těch v kapele, taky prošli krizí identity. I když byli odmítnuti Gilman Street, pořád byli politickým produktem a obávali se, že je úspěch okradl o jejich důvěryhodnost.
„Tyhlety věci se nestávají kapelám jako je ta naše,“ řekl Armstrong Kerrangu v roce 2004. „Když jsme začali vzlítat, bylo to divné, protože jsem neměl nic, čím bych to ovlivnil. Opravdu jsem neznal nikoho, komu by se to stalo, a tak jsem se neměl koho zeptat, jestli je způsob, jak zůstat normální. A přece jenom to na mně bylo trochu silné – bál jsem se, abychom nešli zpět, aby nám lidé nepsali pryč, a my bychom neměli šanci ukázat, co umíme.

Sláva byla něco, s čím Armstrong bojoval, aby se přizůsobil.
Když semnou mluvila spousta lidí, nemohl jsem se dočkat, až zavřou hubu,“ řekl Entertainment magazine. „Většinou to jsou lidi z nahrávací společnosti obchodníci. Lidi k vám přichází a snaží sesváma kecat a při tom si myslí, že jste jako přátelé. Je to jako: ‚Ne, nejste můj přítel; nikdy jste nebyl můj přítel‘.“
Následující rok bude opět učební křivkou jak punková scéna vybouchla s Green Day v jádru.

Foto: Billie Joe: Jak si udělat přátele a vyprovokovat lidi…
Uvnitř Bookmobilu a na Road To Aceptance
Lollapalooza 1994: „Jsme pvní kapela onstage… lidi skákali podél bariér aby na nás viděli“
Knihovna na kolech: Zpátky u busu, který Green Day předělali.

Scany 92 – 94

ZTRACENÁ KLASIKA

Pozn.- Vendetta – krevní msta

REBEL SONGS

Zabijácké skladby, cool B-sides, dynamické coverky a smrtící stahováky… 15 nejlepších písní Green Day, které vám léta nehrály.

KNOWLEDGE
Tato kapela ráda říkala, že jsou hloupí a to natolik, že dokoce hrají cover verzi, která mluví sama za sebe. ‚All I know is that I don’t know nothing (Všechno co vím je, že nevím nic),‘ říká Billie Joe s důrazem na gramatickou strukturu, která by jej v Etonu mohla uvrhnout do sodomie. Původně song nahráli kultovní ska-punkáči Operation Ivy. Tuto píseň kapela velmi často hraje, nejraději však vyberou tři členy z publika, aby ji spolu s nimi zahráli live.
Poslechněte si ji na: Bowlong Bowling Bowling Parking Parking EP, 1996

WAITING
Nikdy nebylo mega hitem, Waiting zůstává jednou z nejvýstřednějších písní Green Day. Strukturně unikátní a textově nejednoznačené – ‚dumbstruck, coloure me stupid, good luck, you’re gonna need it ( ohromený, označen hloupým, hodně štěstí, budeš ho potřebovat)‘ – toto je zvuk emocionální výřečnosti od kapely, které ještě nebyly připsány zásluhy. Na tomto vzácném dovezeném live EP je píseň prodloužená.
Poslechněte si ji na: Tune In Tokyo EP, 2001

OUTSIDER
Museli byste projít léčbou šokem, kdybyste si nemysleli, že kdyby nebylo Ramones, nebylo by Green Day. Potvrzení? Během uvedení těchto New Yorčanů do Rock and Roll Hall of Fame v Clevelandu v roce 2002 zahráli Green Day set tří písní k poctě této kapele. Outsider nebyla jedna z těch, která ten večer zazněla, ale je na kompilačním albu pro Ramones, a zní to přesně jako píseň Green Day.
Poslechněte si ji na: We’re A Happy Family -A Tribute To The Ramones (Various Artist), 2003

MARIA
Není pochyb o tom, že Maria, postava v písni, která je více než jen nepodstatný doplněk na klasickém albu „greatest hits,“ jedná se o duchovní, starší sestru Glorie, popisované na 21st Century Breakdown. V roce 2002 Billie Joe Armstrong zpíval o dívce, která ‚is the first voice of the last ones in the line (je první hlas z těch poseldních v řadě),‘ a která bude ‚drag the lake to keep the vendetta alive (prohledá jezero aby udržela vendetu při životě)‘ – Málokdo si toho tehdy všimnul, ale protiútok Green Day začal tady.
Poslechněte si ji na: International Superhits!, 2002

J.A.R.
Napsal basák Mike Dirnt a pojmenoval ji na počest po svém příteli jménem Jason Andrew Relva, který zemřel v roce 1992 ve věku 19 let při autonehodě. J.A.R. se zdá být trefným holdem bezvýchodného života. ‚I don’t want to make a plan / For a day far away (Nechci si dělat plán / na vzdálený den),‘ zpívá Billie Joe Armstrong, ‚While I’m young and while I’m able / All I wanna do is… (Zatím jsem mladý a zatím jsme schopný / Všechno co chci udělat je…)‘.
Posledchěne si ji na: Angs (film soundtrack), 1995

SCUMBAG
Další píseň psaná pod pokličkou hněvu, tent kousek divokého jedu trvá jen 1:43. Zdá se, že tam ve městě je jeden chlápek, scumbag (hnusák), a vypravěč v písni jím není zrovna nadšený. A ehm, to je vše. Je dodáván společně s Billieho značkou – dostatečně energickým rytmckým kytarovým bombardováním, které je dost silné na to, vyhodi někoho z města.
Poslechněte si ji na: Shenanigans, 2002

SUFFOCATE
Na albu pouhopouhé smrtelné punk rockové kapely může znít Suffocate jako klasika. Rukách Green Day tato óda může zní jako příchod a zase odeznění nasrání na celý svět v jediném doušku pití. ‚One night stands and cheap regrest / I take another drag off of my cigarette / So stop, I’m getting of (Jedna noční zastávka a laciná lítost / Zase jsem si šluknul z cigarety / Tak přestanu, usínám),‘ zpívá Armstrong spolu s podpisem valícího se rytmu. Abstinence zřídka zní tak lákavě.
Poslechněte si ji na: Good Riddance (Time Of Your Life) B-side, 1998

DESENSITIZED
Více než tři roky po vydání Nimrod, řekl Mike Dirnt, že tohle měla být jeho 18. píseň. Tak jako to byla malá deska rytmické násilí bylo odsunuto na B-side, i když pro kapelu byla tak výnosná, jako tohle, a to fakt není urážka. Velmi šokující úvod lidksých výkřiků a maniakálního ničení je přehlušeno vibracemi, zrychlující kapela sama stojí za vstupné.
Poslechněte si ji na: Good Riddance (Time Of Your Life) B-side, 1998

PANIC SONG
Skvělé intro Panic Song, které ve vás vyvolá trvalé následky, vychází s hrozivou silou až k bodu, kdy hrozí srdeční zástava, možná se jedná o první náznak, že by Green Day překročili hranice svého punk rockového dýchánku. Pěvně svinutý a nesvůj, to je zvuk stavu mysli kapely z roku 1995.
Poslechněte si ji na: Insomniac, 1995

UPTIGHT
Žádná z písní na tomto seznamu nemá větší právo být označována jako ‚skrytý klenot‘ než právě Uptight. I přes svou důvtipnou strukturu a jednoduché uspořádání je toto song, který pošel jen tak bez povšimnutí, dokonce ani u kapely se to nezdá, že by ji kdo ví jak velebila. V tom případě ale, co vědí?
Poslechněte si ji na: Nimrod, 1997

HAHA YOU’RE DEAD
Nejvíce skvělé a neuctivé dovádění, Ha Ha You’re Dead (napsáno Dirntem jako nejmenovaná odplata) dělá z ‚Friggin In The Riggin‘ od Sex Pistols něco jako Jerusalem od Williama Blakea. ‚When your ship is going down / I’ll go out and paint the town (Když jde tvoje loď dolů / půjdu ven a namaluju město),‘ zpívá Billie Joe Armstrong, moment po čtyř-notovém kytarovém sólu. Skvělý materiál.
Poslechněte si ji na: Shenanigans, 2002

DON’T WANT TO KNOW IF YOU ARE LONELY
Před tím, než Green Day a The Offspring pomohli melodickému punk rocku do milionářské roztžky, vládl ve městě gang z Minneapolis – Hüsker Dü. Po čase trio Boba Mouldiho nahrálo Don’t Want To Know If You Are Lonely, kapela poskočila se zvukem, který byl více než alternativní punk a Green Day předvedli tento grandiózní srdcervoucí příběh o hořkosti a lístosti s pořádnou přesností.
Poslechněte si ji na: Warning, 2000

TIRED OF WAITING FOR YOU
Když se trio z Bay Area stalo poprvé slavné po celém světě panoval obecný souhlas, že Green Day znají pouze tři akordy, které můžou hrát jen v určitém stylu. Jo a měli poslouchat jenom kapely jako The Dickies. Tato hbitá a pružná coverka klasiky od The Kinks prokazuje opak.
Poslechněte si ji na: Basket Case B-side, 1994

I FOUGHT THE LAW
Green Day zaplatili ne jeden cent za to, že poskytli hudbu reklamě na Pepsi Colu, stoupající reklamní kampani na Pepsi iTunes 100 Million Song Giveaway, která běžela během přestávek při Superbowlu v roce 2004. I Fought The Law původně nahráli Sonny Curtis & The Crickets, ale verze o které mluvíme je na způsob, na který ji hráli The Clash, byla nahrána pouze pro odhalení, pro odhalení, které mělo být později téhož roku využito s American Idiot.
Poslechněte si ji na: I Fought The Law single (iTunes USA), 2004

THE SIMPSONS THEME
Původně složil Danny Elfman, hdba znělky k Simpsonům je pravděpodobně nejlepší kousek TV melodií všech dob. e jen to, je to trošku komplikovanější. Green Day mazaně tento problém obešli ani ne tak tím, že hrají melodii písně s textem Billieho Joe Armstronga „da na na na na na na“ během jeho kytarové části. Ve filmu se kapela utopí díky svému úsilí, což je krapet kruté.
Poslechněte si ji na: The Simpsons theme single, 2007

Scany 40, 41

SEZNÁMENÍ S KAPELOU

MIKE DIRNT
Ten klidný… [text – Ben Mitchell]

MIKE – FAKTA

*Celé jméno: Michael Ryan Pritchard
*Narozen: 4. května 1972
*Nástroje: baskytara
*Sjednocení: zakládající člen, 1987
*Věci které říká: „Veškerá má víra je založena na Star Wars.“

Každá úspěšná síla tria má svého „klidného“ a Green Day nejsou vyjímkou. Obdobně ve velké tradici těchto zamlklých tří-členných najdeme jako např. Neila Pearta z Rush a Chries Wonstenhola z Muse. Stejně tak by Mike Dirnt neměl být podceňován.
Na nahrávkách, live, Dirntova betonová práce s baskytarou připojená k vedlejším vokálům Green Day harmonicky a nenápadně doplňuje hlavní vokály Billieho Joe Armstronga. Setkání Green Day s tiskem se stále více zaměřuje na Armstrongovy názoy na společnost a přerušovaný zvuk vyluzující se z hrdla kašpara Tré Coola. Promluvte si s ťuňťou Dirntem, s mužem, který tvrdí, že si nic neužije víc, než dobrou kávu s přáteli. Je bohatým zdrojem ironických vtipů a upřímných komentářů. V rozhovoru o vydání posledního alba kapely, 21st Century Breakdown, Dirnt připustil, že slábnoucí popularita kapely následuje Dookie z 94., kdy i ono bylo ránou pro jejich ego. Říkal, že budoucnost Green Day byla před nahráváním American Idiot (2004) mírně na pochybách, dokud se všichni podíleli na řadě meetingů a než přišli na cíle, které skutečně našli. „Chtěl jsem abychom byli [my], tou největší rock’n’rollovou kapelou na světě.“ Uzavřel Dirnt. „A tou nejlepší.“
Narodil se matce závislé na heroinu, potom byl adptován párem, který se rozvedl, když mu bylo sedm let. O tři roky později, v roce 1982 se potkal s Armstrongem. Zatímco spolu chodili na střední v Pinole, malé město 20 mil severovýchodně od San Francisca, našli k sobě kluci cestu skrz vzájemnou lásku k Ramones. Potom, zámý pod svým pravým jménem Pritchard, si Mike začal říkat Dirnt podle zvuku poklepávání na nezesílenou basku. Dirnt se přestěhoval do Armstrongovy garáže, kde společně s Billiem Joe pilovali svou dovednost tím, že přehrávali písničky Van Helena a krátkodobě flirtovali s heavy metalem. V roce 1987 spolu začali hrát jako proto-Green Day outfit Sweet Children.
Dirntovy osobní záležiosti, i když nejsou zdaleka tak bouřlivé jako jeho dětství, byly daleko od poklidného plachtění. V březnu 2009 se po třetí oženil se svou ženou Brittney, která minulý rok porodila jejich syna Brixtona. Spíše než odkaz na místo, kde bylo dítě počato, jde o poctu Guns Od Brixton od The Clash. Stejná logika byla použita při křtění kalifornské restaurace Rudy’s Can’t Fail, které je Dirnt spolumajitelem, a stejně tak i u jeho dvanácti-leté dcery Estelle-Desiree, což je punkové označení.
Je také největším smolařem z Green Day. Dirntovy přední zuby vybil pracovník ochranky, když kapela v roce 1994 hrála na Woodstock II. Ještě před tímhle dentálním traumatem vyústila polštářová bitka s jeho přítelkyní ve dvě zlomené ruce. Taky měl prasklou lebku díky flašce piva a trpí občasnými bolestivými dědičnými problémy se srdcem.
„Jsme v téhle kapele od doby, co nám bylo 15,“ říká Armstrong, „pořád slýhávám ty samé vtipy od chvíle, kdy bylo Mikovi 10.“

„CHTĚL JSEM ABY GREEN DAY BYLA NEJVĚTŠÍ ROCK’N’ROLLOVÁ KAPELA NA SVĚTĚ“

Foto: Ross H..

Scany 96 – 99

KLASICKÉ INTERVIEW – Leden 2005

Pozn.- původní rozhovor je delší, zábavnější, tohle je upravená verze. Já tady překlad původního nemám, jelikož jsem scany nenašla, ale pokud trochu zagooglíte, tak ho určitě v češtině najdete. Já jsem ho našla např. tady (+fotky z rozhovoru), ale mám pocit, že ani tady není celý jelikož chybí některé otázky.
defétistický postoj – nedostatek sebedůvěry a víry v možný úspěch, stalkerství – sledování ale tak dotěrné, že je to trastným činem
Green Day ve své době čelili několika docela náročným rozhovorům. Ale neměli ani tušení, co po sobě zanechali, když si k rozhovoru do svého elegantního hotelového apartmá v LA v roce 2005 pustili naši vlastní punkovou legendu Mörata…

[Interview: MÖRAT]

Green Day jsou v těchto dnech zaneprázdnění, kvůli světového turné na podporu American Idiot, tomu napomáhá nenechavý tisk, stejně jako dnes, kde se tiskové a televizní štáby vecpou i na těch pět minut, aby zachytili alespoň kousek projevu a napadá je, jestli je dveře při cestě ven nestřelí do zadku. Takže si pravděpodobně potřebují odpočinou od neustálého kladení stupidních otázek, ne? Takže co takhle je nechat ať se ptají sebe navzájem? Geniální!
Ve čtvrtém patře velmi luxusního Chateau Marmont na Sunset Boulevard, ocenění cenou Kerrangu Hall Of Fame z roku 2004 – vokálista/kytarista Billie Joe Armstrong, bubeník Tré Cool a basák Mike Dirnt – se shromáždili okolo potrhaného klobouku, z něhož si budou tahat otázky od vážných po naprosto směšné.
Tré Cool, který během výslechu zahodí dvě otázky přes rameno („Čteš ne-komplimentní hodnocení svých sexuálních vystoupení na webu Metal Sludge?“ a „Je pravda, že vám bylo celé album ukradeno ze studia před tím, než jste udělali American Idiot, jak psal jeden Americký magazín?“) je první, kdo vybere příslušnou otázku:

TRÉ: „Billie, která z písní Green Day tě přivádí nejvíc do rozpaků, nebo která se ti nejvíc hnusí?“
Billie: „A Thousand Hours, protože je to ta nejpitomnější píseň o dívce, je to jako špatný film Johna Hughese!“
MIKE: „Takže Tré, jak jste se smířili jako punková kapela s majoritním labelem?“
Tré: „Proč bych se měl smiřovat?“
Billie: „Jo, jak se chceš bránit jako punková kapela u majoritního labelu?“

BILLIE: „Okay, Miku, je to divné, když na vás každý hudební kriti na světě ukazuje prstem po 15 letech, od chvíle, kdy jste byli zpozorováni jako ‚korespondující punkáči’?
Mike: 
„Punkáči pobřežní hlídky?“
Tré: „Jo, tihleti chlápci ti zachrání život když se ztratíš v moři.“
Mike: „Je to divné? Ne, užívám si to. Je to super! Pravděpodobně jsme chvíli byli ‚korespondující‘ děcka, rozhodně jsme tyhle hovna vymetli.“
Billie: „Kdykoliv se lidi dívají na punk rock v televizi je to považováno za jakési klišé, dokonce i když nemáte číro. Problém punku je, že má někdy jaksi defétistický postoj sám k sobě.“
Kerrang!: Na Top Of The Pops jste každý týden dostali Tee Damned, Sham 69 a Buzzcocks a najednou už to není cool.
Mike: „Spusta kapel v Británii bývávala chytřejší, věděli jak udělat z tisku výhodu, věděli, jak je používat.“

Foto: Billie si v minulosti nachcal do vlastního kufru… a probudil se nahý na chodbě hotelu

TRÉ: „Billie, kdyby si mohl sestavit kapelu svých snů, kdo by ji tvořil?“
Billie: „Karen Carpenter za bicíma, Lemmy na base, Dimebag Darrell una kytaře… No podívejme: zpěv Feargal Sharkey.“
Tré? „Mohl bys mít dva basáky a tři kytaristy.“
Mike: „A Weirda Al (Yankoviče) na akordeon!“
Billie: „A Johnnyho Ramoneho na kytaře! Tohle by nebyla kapela snů, tohle by byla kapela nočních můr.“
Tré: „A Ashleee Simpson k zadním vokálům!“

MIKE: „Kdy měla kapela nejblíže k rozpadu?“
Mike:
 „Pravděpodobně před tím, než se ke kapele přidal Tré, když John, náš první bueník, odešel aby mohl studovat, ale přišel Tré a zachránil nás.“
Kerrang!: Od té doby spolu tak držíte?
Tré: „Jo, mezi náma panuje naprostá upřímnost.“
Mike: „Po tom, co nás náš první bubeník opustil jsme Trému řekli, že jediný způsob, jak od nás může odejít je pytel na mrtvoly!“

TRÉ: „Jaké věci, kterou Green Day udělali, nejvíc litujete?“
Mike:
 „Já lituju celého našeho úspěchu. Docela mě to otravuje.“
Billie: „Nevím. Tahle kapela nemá špatné svědomí.“
Mike: „Můžu citovat něco od Franka (Sinatry)? Lítost, trochu jsem jí měl, ale jen málokterá stojí za zmínku…“
Tré: „Ten song napsal Sid Vicious ty osle!“

„TATO KAPELA SE KVŮLI NIČEMU NECÍTÍ PROVINILE“
Billie Joe Armstrong

Billie: „Ničeho nelituju. Dokonce i hraní s Bon Jovi byl docela úlet.“
Mike: „Špatný úlet! Ale byla to benefiční akce pro lidi postižené Aids.“

TRÉ: „Jaký je váš největší kostlivec ve skříni?“
Billie:
 „Jaké kostlivce máme?“
Tré: „A co takhle to, jak jsme se na výšce ožrali a lehli si navzájem na záda? Experimentovali jsme s lesbismem.“
Mike: „Ukázalo se, že jsme všichni vlastně ženy…“

MIKE: „Tahle je dobrá: jaký je váš oblíbený ‚pánský časopis‘ na tour?“
Tré:
 „Roadies‘ Feet Digest. Jsou to jenom různé stopy bedňáků.“
Billie: „Víš, rád čtu Kerrang'“
Mike: „Všechny takové ty kravské časáky pro chlapy do letadel jako jsou Stuff a Maxim a tak podobně… Mám namysli, jsou to prostě blbosti; krátké články bez významu. Na jedné stránce může být nejostřejší žiletka světa, která někomu dokáže uříznout hlavu a na další bue Evel Knievel skákající do zdi nebo tak něco, třeba dívčí prsa.“
Tré: „Nebo ne prsa, prostě holka v bikinách.“
Mike: „Jo, to si radši koupím Penthouse nebo Playboy když se chci dívat na obrázky. Holky v těhle věcech vypadají jako trosky!“
Tré: „A vždycky když si snažíš číst tyhle fisting časopisy v letadle, mají blbé kecy!“

TRÉ: „Kdo je nejzasranější osoba rocku?“
Tré: „Myslíte tím toho, o kom víme, že mají ve skutečnosti rádi fekal fetiš? No dobrá, to my jsme vydali nahrávku s názvem Dookie!“
Billie: „Řekl bych, že to děcko z The Walkmen byla tanejzasranější osoba, kterou jsem kdy potkal.“
Tré: „Jo, to byl snob. Nemám rád snoby v rock’n’rollu.“Billie: „Doplňte následující větu: ‚Byl bych pro zvolení Bushe, kdyby…'“
Mike: „Kdybych byl nejzasranější osoba rocku! A myslím si, že jsem právě přišel na svoji odpověď na tu otázku: Ted Nugent.“
Tré: „Na tom chlapovi není nic dobrého, takže bych ho nevolil ani za nic.“
Mike: „Musel by být to menší ze dvou zel.“
Billie: „Možná kdyby šel proti Adolfu Hitlerovi.“

MIKE: „Co jste dělali, když jste byli ožralí jak dogy?“
Billlie:
 „Jednou, po tom co jsem chlastal Guinness, jsem si uprostřed noci nachcal do svého vlastního kufru…“
Tré: „A co to, jak jsi probudil nahý na úplně jiném patře hotelu?“
Mike: „S Trém jsme si před pár měsíci dávali nazí v bazénu vrestling.“
Tré: „Ale v 11:30 ráno jsme byli komplet střízliví, pijící čerstvě vymačkaný pomerančový džus.“

BILLIE: „Když vám tak strašně vadí stav vašeho národu, proč prostě nežijete někde jinde?“
Mike:
 „Protože všechno, co by v Americe zůstalo by byla banda branů. Musíš o sobě přemýšlet jako o jednom z těch na správné straně Divided States of America (Rozdělených států Amerických).“
Billie: „Po tom, co Bush vyhrál volby bylo řečeno, že liberálové by neměli odejít, protože je bylo potřeba více než kdy jindy.“

TRÉ: „Jaká je vaše nejbizarnější zkušenost se stalkerstvím?“
Mike:
 „Někdo se před lety za mě vydával a šel domů s nějakou holkou, které pak ukradl šperky a kreditky. Policajti se mě pak snažili šest měsíců stíhat, ale měl jsem svoje fotky u kámoše na oslavě narozenin a koupil jsem soudek, přičemž se ve Státech musíte prokázat občankou.

MIKE: „Když hráli Green Day ve Wembley, byly tašky lidem z publika sebrány a naházeny do pytle. Proč?“
Tré:
 „Tak to je totální lež!“
Mike: „To bylo proto, že jsme chtěli ukrást všechen váš bordel a měli jsme všechny vaše věci zavřené v garáži a nemůžem se dočkat, až se tím vším budem moct prohrabat.“
Kerrang: Ale mluvíš o tom, co bylo lidem odebráno.
Mike: „Jo, ale některá místa se prostě vymykají kontrole. A nemůžeš mít takové zázemí sekuriťáků jako v klubech. Nechceš aby někdo přišel do klubu s dlouhým řetězem a trefoval s tím lidi, protože jsem viděl lidi, kteří se s tím rvali. A ty drsný ostnatý opasky. Je mi jedno nestli budete na sobě mít pásek, ale viděl jsem jedno děcko, které s tím mlátilo jiné.“

BILLIE: „Opravdu jste si mysleli, že American Idiot může ovlivnit výsledek voleb?“
Mike:
 „Myslím si, že to mělo vliv.“
Billie: „Hudba ovlivňuje můj život. Je pro mně velkým zdrojem inspirací a vzdělání. Takže ano. Neočekávali jsme, že by volby vyhrál John Kerry, ale mladší voliči přišli, protože o tom umělci mluvili.“

TRÉ: „Kdo má nejhorší zlozvyky na tour?“
Mike:
 „Trého bordel je všude, na keždé posteli!“
Tré: „To není bordel! To jsou normální hadry!“
Billie: „Ale ty trička nemají díry!“
Tré: „Ale nikdy jsem neměl mrdku ve vlastních ponožkách!“
Billie: „Jo, to je důvod, proč mám díry všude okolo svých noh.“

MIKE: „Jaké jsou nejhorší/nejpodivnější vlastnosti členů kapely?“
Tré: „
Mike se ráno vzbudí a houpe se.“
Mike: „Jo, vstávám jako kterén.“
Tré: „Billie ti urve hlavu když se zmíníš o něčem jiném než o tom jak je krásný a jak mu to dnes sluší!“

TRÉ: „Kdo byl nejblíž zapálení na stage když používáte otevřený oheň?“
Tré:
 „Já jsem chytil dvakrát, ale uhasil jsem to. Byla to jenom moje noha.“

MIKE: „Jakou nejkrutější věc jste někomu udělali?“
Billie: 
„Řekl bych, že hrát před The Verve! To bylo krutý!“
Mike: „Bydlel jsem s klukem, co neměl ruce, vysadil jsem ho na houpačku co jsme měli na stromě a houpali jsme ho fakt rychle a všichni jsme leželi v křečích hysterického smíchu, protože z toho nemohl vylézt. Když ocházel tak zvracel!“

BILLIE: „Co byla nejzasranější show, kterou jste odehráli?“
Mike:
 „To byla asi Arizona před několika lety. Spadla mi basa a rozbila se, a neměli jsme žádné záložní kytary, takže 45 minut ze show jsem neměl basu, protože base, kterou jsem si půjčil, praskl popruh a pak spadla a taky se rozbila.“
Tré: „Lidi mu nechtěli půjčit další basu!“
Mike: „Byla to hnusná show, lidi házeli šutry a já s Billiem jsme seskočili ze stage a přidali se do rvačky.“

Foto: „Uklidni se, řekl jsem, že jsem nikdy neměl mrdku v ponožkách.“ dostává se Tré do defenzivy

Scany 42 – 47

Pozn.- DIY – Do It Yourself – udělej si sám

PŘÍBĚHY

Foto: Něco v co věřit: punkoví hrdinové 90. let The Offspring

ZDEMOLUJTE TO!
S Dookie nás punk prorazil do mainstreamu.

Ale ne všichni přivrženci se dvořili se slávou a bohatstvím…
[Text Paul Travers]

Když Geffen Records na začátku roku 1991 podepsali smlouvu s Nirvanou, doufali v album, které by posunulo label tak jako to udělalo album Goo od Sonic Youth, skřížení skromnosti a úspěchu, jehož se prodalo čtvrt milionu kopií. To, čeho dosáhli s Nevermind byl skutečný fenomén, který zastínil tyto údaje o prodeji a co je důležitější, zcela změnil tvář mainstreamové hudby.
Nezávislý filmař Dave Markey natočil dokument s názvem 1991: The Year That Puk Broke, ve kterém se zaměřil se na chaotické Sonic Youth, Evropské turné toho roku ale také mluví o show, ve krerých účinkuje Nirvana, Dinosaur Jr. a Babes in Toyland. Scéna, která se rozrůstala měla stejně jako grunge kořeny v punku a hardcoru. Alespoň zpočátku se prosazovala etika DYI a do prdele-s-tím-co-si-lidé-myslí. Tohle se však rozrostlo z post-punkových školáků R.E.M., Violent Femmes a Pixies. No a stylový grunge byl mišmaš punku, metalu, alternative a dokonce i klasického rocku.
Když Reprise v roce 1993 podepsal smouvu s Green Day, v Billboard Charts vedli Nirvana s In Uero. Od Green Day Geffen očekával ještě méně než od Nirvany. Když se následující rok prodalo Dookie ještě víc než Nevermid a taky víc než Smash od The Offspring, znovu se hudební krajina změnila – ohlašovala se vlna náboženského obrození punk rocku. Tato druhá, punkem centrovaná exploze by nebyla možná bez Nirvany a jim podobných co byli do deří, což umožňuje hudbě poháněnou agresivními kytarami vytoupit ze svého ponurého udergroundového doupěte a postavit se do záře světel reflektorů mainstreamu. Ale svým způsobem byl každý kousek tak nečekaný.

Bohužel levý sloupček následujícíhoscanu je tak nečitelný, že z posledních 5 slov každého řádku nejsem schopná dát dohromady smysluplné věty bez toho, abych si musela vymýšlet. Píše se tam něco o The Clash, Sex Pistols a taky o Operation Ivy.
Dál jsem vyluštila část věty, kterou řekl Mike „Tihle lidi se opravdu starají o svou hudbu… a to je fakt dobře.“
V části, ve které se mluví o době, kdy a proč Green Day odešli od nezávslého labelu k Reprise říká (nejspíš) Larry Livermore, že je to kvůli tomu, že prodej nahrávek Green Day přesáhl 50,000 kopií… nezávislý label by to nejspíš nezvládl – víc tam toho nevyčtu.

Pravý sloupek:
(píše se o Cobainovi)... následný rozpad, rozpuštění nebo jedoduše pokles popularity většiny kapel okolo nich zanechal obrovskou díru v alternativní hudení scéně. Přicházející energie a anti-autoritativní ostří s nakažlivým rytmem a všudypřítomnými nevychovanci, zábavnější atmosféra – Kalifornský styl punk rocku byl záplatou na obě věci – vyplnili prázdno a za předpokladu protilátky k sebepozorování často zaplácnul zbytečé řechtání grungu.
Zatímco Dookie bylo vydáno před Smash, byli to The Offspring, kdo přebral iniciativu se singlem Come Out And Play (Keep ‚Em Separated), který má východem ochucené kytary a anti-gangové poselství. Stal se velkým hitem rádií a taky číslem jedna v Bllboard Modern Rock Tracks chart. A zatímco obě kapely plodily absolutní monstra – Dookie se se doteď prodalo přes 15 milionů a Smash přes 11 milionů kopií – je třeba dodat, že The Offspring tohoto dosáhli u nezávslého labelu, což je pozoruhodné.

„V 80. letech bylo docela zažité, že punk z vás může udělat nulu.“
Billie Joe Armstrong

Smash zůstává nejvíce prodávaným nezávislým albem všech dob, což pořádně pomohlo Epitaph Records stát se punk rockovýmmocnářem – label vlastní kytarista skupiny Bad Religion, Brett Gurewith. V roce 1994 u labelu vyšla také alba Rancid (Let’s Go) a NOFX (Punk In Drublic), které by rády následovaly brázdu The Offspring a Green Day a nasbíraly značný úspěch.

Na fotce NOFX

Foto: Rancid: ne fanoušni Madonny

I tento scan je jen velmi těžko čitelný, proto text berte s velkou rezervou.
Nezávislé labely jako Epitaph, Lookout! a Fat Wreck Chords patřící frontmanu NOFX? Fat Mikovi, měly nesmírný užitek ze znovu nalezeného komerčního zájmu na jejich punky zboží. Veteráni na scéně, Pennywise přinesli labelům Epitahp a Nitro (který vlastní Dexter Holland a Greg K. z Offspring) úspěch, zatímco velké společnosti měly vlastní kusy v akci. Ačkoliv ne každá kapela se dočkala příslibu celého světa. Navzdory — válce Rancid, během které údajně Madonna promítala své fotografie kapele na objednávkový display, aby se upsali jejímu vydavatelství Maverick – Po těchto zkušenostech s labelem Epitaph pojmenovali své album z roku 1995 And Out Come The Wolves. Mezitím NOFX odmítli podepsat smlouvu s mnohem větším vydavatelstvím, ale také odmítli dvolit MTV pouštění jejich videoklipů.
Už poněkud ironicky, i Bad Religion opustili Epitaph a upsali se vydavatelství Atlantic v roce 1993. Znovu vydané Recipe For Hate se stalo zrcadlícím se hitem, zatímco jejich následující plné album Stanger Than Fiction, vydané ke konci 94. se mohlo stát jejich nejúspěšnějšícm. Jedna z nejvlivnějších kapel punk rocku, i oni sklidili podíl z rozděleného zisku z úspěchu s Green Day a The Offspring.
poslední odstavec je opět nečitelný..

..(netuším kdo to říká).. když jsem byl ve Valley, přičichl jsem k Black Flag a šel se na ně mrknout. Punk rockeři byl jako příslib nepopularity.“ Někteřé scéneři však upřednosňovali věci takové, jaké bývaly. Jeden old-schoolový punkáč Gold před show The Offspring zasténal: „Tuhle hudbu dělali lidi bez peněz. [Teď] se všichni snaží stát punk rockovou kapelou, teď to neni tak zábavné. Tihle lidi jsou v punk rock jenom proto, že je to trendy. Můžem to dostat koncem nového roku.“

„DOOKIE MI ZMĚNILO ŽIVOT“
Joel Madden, Good Charlotte

Zbožné přání. Díky inspiraci Green Day, The Offsrping a pestrých videoklipů na MTV, vznikla spousta kapel, řadících se do existence třídy 94 (Clss of ’94).
„Přišel jsem domů ze školy, zapl MTV a první video, které jsem tam viděl bylo Longview,“ řekl o ztracení svého Green Day věnečku kytarista Good Charlotte, Billy Martin. „Stál jsem a furt jsem měl na zádech ten baťoh. Nemohl jsem si sednout, protože jsem chtěl počkat, dokud video neskončí. Bylo to úchvatné.“
„Dookie mi změnilo život,“ souhlasil spoluhráč Joel Madden. „Díky tomu jsem chtěl začít s Good Charlotte. Hned po tom, co tahle nahrvka vyšla, jsme říkali věci jako: „musíme začít s kapelou v naší garáži, právě teď. A musíme hrát show… jako Green Day.“

Foto: Margin Walkers: Fugazi, punk rockové legendy
Rozbitě blokován: Dexter Holland z The Offspring

 

Scany 100 – 101

VEDLEJŠÍ PROJEKTY

RESTLESS HEART SYNDROME
Protože občas být punk rockovými superstar není dost…

FOXBORO HOT TUBS

Nejnovější vedleší projekt Green Day je skutečou kapelou pro dobu internetu. Billie Joe Armstrong se sice mohl v průběhu dění nazvat Reverend Strychnine Twitch, ale skutečné identity členů nebyly před fanoušky ani tiskem nikdy utajovány poté, co se v roce 2007 objevil jejich materiál online. Pochopitelně se šířilo jako elektronická divoká zvěř.
Stejně jako The Network se Foxboro Hot Tubs skládá ze šesti členů – Pinhead Gunpowder/Green Day tour kytaristy Jasona Whita, Jasona Freese – bratra uznávaného bubeníka Josh (The Vandals/A Perfect Circle/Nine Inch Nails) – a frontmana Primma Donna Kevina Prestona (jehož kapela bude brzy na Britském arénovém turné dělat Green Day předskokany). Narozdíl od The Network, hrají omýlaný, klasický rock’n’roll, který je už dávno klíčovým vlivem na popový zvuk Green Day.

„Pořád je tady část Billieho Joe Armstronga, která touží hrát čistý punk rock“

Každý, kdo slyšel Green Day cover The Kinks „Tired Of Waiting For You“ by neměl být tak úplně překvapen retro zvukem Foxboro Hot Tubs, když první polovina jejich debutu Stop Drop And Roll!!! byla na konci roku 2007 dvakrát na krátkou dobu zpřístupněna zdarma online – chytrý marketingový tah, který vyvolal chutě na celé album. V květnu 2008 se vecpalo do UK Top 40 a skočilo těsně pod Billboard Top 20 v USA. Pořád je těžko tvrdit, že horečné scény, které doprovázely kapelu na partyzánském turné po malých klubech v USA v květnu 2008 byly něco jako denní chléb některých členů kapely.

Doporučujeme: Stop Drop and Roll!!!, Jingle Town, 2008

PINHEAD GUNPOWDER

Pinhead Gunpowder byla založena v roce 1990, tři roky po Green Day. Říkají, že letos vyjde jejich antologie Kick Over The Traces, kde i neposkvrněné uši a to i přes nosovky okamžitě poznají poetického zpěváka. Kolekce je taky aktuální připomínkou, že tak jak Green Day přelétají stále více ke středu cesty, je v Armstrongovi pořád část, která chce hrát čistý punk rock.
Jenomže, kořeny Green Day jsou v legendární punkové scéně Gilman Street, tím pádem bylo zjištění, že zatímco on psal některé ze svých největších pop-punkových písní všech dob, bylo v něm taky cosi více agresivní, neomalená hudba, která se ze žánru špinavých počátků dál neposunula, dost překvapující.
Pinhead Gunpowder, do které se Armstrong dostal s větší než malou pomocí svých přátel – Berkeleyského punkového textaře Aarona Cometbuse, Green Day tour kytaristy Jasona Whita a Green Day tour manažera Billa Schneidera – existuje mezi kariérami svých členů a dalšími hudebními zájmy, ale jako všechny pozoruhodné vedlejší projekty, kterým se daří příležitostně udělat hudbu, jenž je dost dobrá, se těší i když postrádá spojení s větší skupinou. Se starším katalogem čtyř alb a dvou EP, ze kterých vzešlo více než jen několik kuriozit pro fanoušky Green Day, se jejich loňské rozhodnutí ukončit svoji pětiletou pauzu živých show dobrým znamením pro jejich budoucnost.

Doporučujeme: Kick Over The Traces, Recess Records, 2009.

THE NETWORK

Nejpodivnější ze všech vedlejších projektů – The Nework se objevili pod rouškou záhad v roce 2003. Následovalo hodně škrábání na hlavách, když se všichni snažili zjistit, jestli jsou do tohoto projektu Green Day zapojeni, proč by se přejmenovávali těmi to jmény: Fink (Armstrong), Van Gough (Dirnt) a The Snoo (Cool) a co je dohnalo k Nové vlně popu přes jejich známku punk rocku.
Zvěsti o tom, že materiál vznikl z alba Green Day Cigarettes And Valentines byly rozdrceny Armstrongem, stejně tak jako doměnky o účasti na Devo. Kapela se tak moc snažila zvětšit propast mezi Green Day a The Network, že vydávala falešné tiskové zprávy, ve kterých měli na sebe blbé kecy. „Snažil jsem se udělat těmhle chlapům laskavost tím, že jsem je přivedl do této země a vydal jsem jejich nahrávku a takhle se mi odvděčí, tím, že kérá sračky o mojí kapele,“ on „zuřil“. „Jděte do prdele, Network. Jen do toho.“
Původně vydán u Armstrongovy vlastní Adeline společnosti, byl debut The Network Money Money 2020 později vydán u Warners. Do té doby děj utichl. Hudební kritici nebyli ohromeni tím, že kapela udělala něco tak jiného, a nepomohla ani neobvyklá image.
Armstrong tento rok potvrdil, že vyjde druhé album.

Doporučujeme: Money Money 2020, Adeline Records, 2003.

Scany 48 – 50

INSPIRACE

POD VLIVEM
Kapely, keré pomohly formovat největší punk rockovou skupinu světa

OPERATION IVY

„Když přemýšlím nad klasickými zvuky, pokud jde o punk rock, napadají mě Operation Ivy,“ řekl Mike Dirnt Kerrang! v roce 2005. „Oni to fakt trefili, ať už jde o zábavu či politiku. Pokaždé udeřili hřebíček na hlavičku.“ Vůbec první show Green Day, byla na stejném plakátě, jako úplně poslední show Operation Ivy, ale skupina měla k Albánské ska-core kapele takový respekt, který je vedl k nahrání notoricky známé coverky Knowledge od Operation Ivy na své EP Slappy: tato píseň zůstala jádrem jejich koncertových setů po několik let. Kytarista Operation Ivy, Tim Armstrong (později znýmá jako „Lint“) a baskytarista Matt Freeman zrovna zakládali Rancid a po cestě se snažili nabalit Billieho Joe Armstronga. Naštěstí pro Mika Dirnta a budoucího bubeníka Tré Coola, nabídku odmítl a soustředil se na svou vlastní kapelu.
Doporučujeme: Energy (Lookout!, 1989)

HÜSKER DÜ

Pokud se chtěli Green Day ujistit, že přechod od indie labelu k majoritnímu nemuselo nutně znamenat „vyprodáno,“ mohli si vzít jako předlohu např. keriéru Hüsker Dü. Kapela z Minneapolis jejíž melodický hardcore ovlivňoval punkový zvuk, byla pro Billieho Joe Armstornga a jeho vlastní psaní písní zřejmou inspirací. Důkazem je, že některé ze svých nejlepších prací po přesměrování z SST k Warners: věru, Green Day přehráli Don’t Wanna Know If You Are Lonely z jejich Warnerovského debutu Candy Apple Grey na B-side singlu Warning. Je smutné, že tvořivé napětí mezi frontmanem Bobem Mouldem a bubeníkem Grantem Hartem vedlo k tomu, že se kapela v roce 1987 rozpadla. Stalo se to ještě před tím než dosáhli skutečného komerčního úspěchu. V post-Nevermindovské éře by se Mould měl raději více věnovat své další kapele Sugar..
DoporučujemeFLip Your Wig (SST, 1985)

Foto: Hüsker Dü

CHEAP TRICK

Green Day mají za sebou už dost dlouhou cestu z omezeného militantního punk rockového ethosu, který řídil Berkeleyský 924 Gilman Street po dramatické 21st Century Breakdown. Billie Joe Armstrong má zásluhu na oživení postoje pop-rockového Illinoiského outfitu Cheap Trick a jejich dalším rozvoji. „Chtěli jsme se vyvíjet přirozeně,“ řekl Armstrong MTV o ambicích tria. „Nebylo žádné rozhodnutí jako: ‚Takhle budeme znít‘, ale mám rád Cheap Trick. [Snažíme se] se přijmout ten power-pop nebo ten pop-punk nebo jak to chcete nazývat, a natáhnout se do míst, která jsou dál, než jsme kdy byli.“ Mimochodem online záběry toho, jak hrají nejznámější track od Cheap Trick, Surrender, byly pořízeny v CBGB v dubnu 2001.
Doporučujeme: Heaven Tonight (Epic, 1978)

THE REPLACEMENTS

Byla to Billieho sestra, která zpěvákovi představila The Replacements: Armstrongvi bylo teprve 15, když byl svědkem jedné chaotické, opilecké show Minneapolské kapely ve Fillmore v roce 1987, připustil, že koncert „změnil celý můj život.“
„Kdyby nebylo tohodle koncertu,“ řekl později Armstrong novináři, „možná bych strávil čas hraním ve speed metalových kapelách.“ Armstrong je taky držitelem rekordu v ohlasech na Paula Westerberga, o kterém prohlásil, že je „kurva že génius“ a Westerbergova sebekritická slova zřejmě měla dopad Armstronga a na psaní jeho vlastních písní a to zjeména na počátku srdceryvných hymn dospívající touhy Green Day.
Doporučujeme: Hotenanny (Twin/Tone , 1983)

THE WHO

Vliv The Who na punk rock nelze popřít. Jejich bouřlivé první show se vyznačovaly agresí, ničením a domýšlivým postojem. Debut Londýnského kvarteta z roku 1965, My Generation, zaujal v kolektivním srdci Green Day speciální místo: titulní skladba alba byla přehraná jako cover na EP Sweet Children v roce 1990 a jejich jednou z posledních nejčastěji hraných hymen The Kids Are Alright, kterou zahráli pro AOL v září 2004. Tommy (1969) od The Who a později Quadrophenia z roku 1973 bylo také plánováno jako rocková opera a sloužily jako prubířský kámen pro vlastní sub-žánr Green Day s American Idiot a 21st Century Breakdown.
Doporučujeme: Quadrophenia (Track/Polydor, 1973)

SEX PISTOLS

Kontroverzní londýnský Never Mind The Bollocks navždy změnil Armstrongův život. Když jako patnáctiletý hrál Holidays In The Sun, metalová alba se rychle stala starou vzpomínkou. Jednoduché akordy kapely ovlivnilo Armstrongovo psaní písní a Lydonův posměšný politický názor na politiku ho zasvětil do jeho textů. „V té době přišly na řadu vokály, Rozhodně jsem chtěl zničit svou minulost a vytvořit pro sebe něco nového,“ řekl Armstrong Rolling Stone.
„Kdykoliv se něco snažím vytvořit, odkazuju se na Sex Pistols; pokud jde o hudbu, ukáže vám to, jaké jsou možnosti.“
Doporučujeme: Never Mind The Bollocks (Virgin, 1977)

Foto: Cheap Trick: Vliv TIma Malleta vytvořil silný předěl
John Lydon ze Sex Pistols: Hrdina mladistvého Armsrtonga

THE RAMONES

Se čtyřmi akordy a vědomě hloupými texty The Ramones ovládli v 60. letech pop a hráli Marhalla v krkolomné rychlosti, čímž vytvořili ašblonu pro punk rock, jak ho známe dnes.
V roce 2002, když byl kvartet Queens uveden do Rock And Rollové Síně Slávy, vzdali jim Green Day hold na „Da Bruddas“ tím, že na ceremoniálu zahráli Teenage Lobotomy A Blitzkrieg Bop. Berkeleyské trio přisělo songem Outsider na album We’re Happy Family z roku 2003, což je hvězdami nabité tributové album The Ramones. Mluvíme-li o Joeym Ramonovi po zpěvákovi smrti, v roce 2001, Armstrong uvedl: „V podstatě to byl král punk rocku.
Doporučujeme: Ramones (Sire, 1976)

BUZZCOCKS

Vydáním jejich EP Spiral Scratch u společnosti New Hormones v lednu 1977 udělalo z Manchasterských Buzzcocks první Britskou punkovou kapelu, která vybudovala svou vlastní nahrávací společnost. Byli taky jednou kapelou ze třídy 77 (Class Of ’77), která měla smysl pro pop a texty držící se při zemi – převážně o vztazích a doručovali je s ohnivou intenzitou. Obdiv Green Day k něčemu zakázanému nebyl tak úplně opětován; potom kytarista Buzzcocks, Steve Diggle, potkal kapelu a poznaenal: „Neměl jsem ponětí, kdo to je. A oni nejsou punkeři.“ Nevrlý starý hajzl.
Doporučujeme: Another Music In A Different Kichen (United Artist, 1978)

THE UNDERTONES

Podle otázek Kerrang! z roku 2005 na nominaci hudebníků pro jeho fantastickou kapelu, vybral Billie Joe Armstrong kolísavý tón vokálisty Feargala Shakeyho z The Undertones jako frontmana.Nejlépe známý pro jejich nadčasovou hymnu Teenage Kicks, kvinteto Derry si vzalo chytlavé kytarové tóny garážového rocku a glamu a psali písničky zaměřené na dospívání na sturm und drug (bouřlivé a drogové) dospívání. Detektivní práce online byla opět zaznamenaná, když Green Day na CBGB zahráli Teenage Kicks jako část jejich pontánní show na místě v roce 2001.
Doporučujeme: The Undertones (Sire, 1979)

THE KINKS

Album od Green Day, Warning z roku 2000 mohlo nést těžký vliv British Invasion od The Kinks, ale kapela zahrála jejich materiál na show už v roce 1994, když přehráli Tired Of Waiting For You na B-side Basket Case. Dluhy Anglické kapely na Warning byly jasné: Fashion Victim dává odkaz na Dedicated Follower Of Fashion, zatímco titulní skladba má bassovou linku připomínající Picture Book z alba The Kinks Are The Village Green Preservation Of Society z roku 1968.
Doporučujeme: The Kinks Are The Villge Green Preservation Of Society (Pye, 1968)

 

Foto: Steve Diggie z Buzzcocks „Nevrlý starý hajzl“
The Ramones: Výška spoluhráčů není omezení
The Kinks: jeden módní výstřelek